Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ale už to běží. Drez, šálu a jedu těch pár kilásků a přemýšlím, jak to dneska kluci zase zahrajou. Budou nějaké bodíky, dobrá by byla i plichta, snad zase neprohrajou … A tak to hlavou letí a za chvilku na stadionu nasávám zase tu známou atmosféru, která mne i po letech prožitých na blšanském stadionu pokaždé pohltí.

No prohráli jsme. Plzeňská juniorka si veze z Blšan všechny body. My všichni, kteří jsme prožili ty dlouhé dny, které předcházely nedělnímu zápasu a známe trochu dění v klubu, jsme ani nic jiného nečekali. Po nádherném posledním zápasu jarní sezony, kdy kandidát postupu do prvoligové soutěže HFK Olomouc odjížděl s potupnou čtyřgólovou porážkou již zbylo jen trápení a čekání.

Čekání fanoušků skončilo, zase zní blšanská hymna u chmelnic

Čekání na licenci, na výsledek odvolání, na odblokování přestupů… Přípravné zápasy odpadávaly jako mouchy a my fanoušci jsme pořád čekali. Čekání je však už konec. Jasná zpráva zní – opět zní blšanská hymna nad stadionem u chmelnic. Opět držíme palce žlutomodrým a opět se scházíme v neděli dopoledne v Blšanech. Je to tak trochu zázrak a myslím, že nejsem sám, když řeknu, že jsme vlastně v neděli vyhráli. Necítil jsem smutek z porážky jako jindy, kdy se ztratí všechny body doma. Naopak, s chutí jsem zatleskal klukům při odchodu do kabin po zápase a měl jsem v sobě pocit uspokojení.

Blšanský fotbal žije. Je to sice ještě zesláblý pacient, napojený na přístroje. Každým dnem nebo hodinou může přijít situace, kdy ani přístroje nepomohou a nebo je někdo vypne. To se může stát, ale zatím se pere o svoje místo na světě a nevzdává to. A to je dobře. Pomozme mu i my, choďme za naším nemocným na návštěvy, povzbuzujme ho, těšme se s ním z každého pokroku. Určitě mu to pomůže a začne se uzdravovat a my z něho budeme mít radost. Začne nám vracet naší starostlivost a až se úplně uzdraví, budeme hrdi na to, že jsme ho teď, v jeho těžkých chvílích, neopustili.

V neděli nás přišlo 250 statečných. Věřím tomu, že nikdo z nás nelitoval, a že přijde příště znovu a vezme s sebou kámoše a nebo kámošku a nebo syna a nebo tátu… A že nás kluci na hřišti pořádně uslyší ! Nemohl jsem si odpustit tenhle úvod a musím ještě popsat jeden svůj pocit z pondělního Sportu. Stránce o ČFL vévodí obrovský titulek „Blšany doma padly“. Není to zase další důkaz, že fotbal v Blšanech je ještě na světě? Pořád je respektován a reportéři, kteří ani trochu nevědí, co se v Blšanech odehrálo před soutěží, ještě berou prohru Blšan doma s plzeňským béčkem jako senzaci! To je dobrý ne? A závěr? Lístek stojí 40 korun, není na určité místo. Programy nejsou, tabule nesvítí, pan Šír měl prý jen klobásy, ale jako vždy dobré pivo.V drezu a šále jsem tam jen já – připadám si tak trochu jako fanouškovská fosílie. Moderátor jen hlásí střelce a karty… Ale upřímně – vadí to zase až tak? Vždyť máme v Blšanech pořád ligu a to je, myslím, to největší podzimní vítězství . A když je liga, budou i steaky – já tomu věřím!

Blšanští marně usilovali o vyrovnání