Turnaj je mrtev! Ať žije turnaj!
Parafrází okřídleného výroku z dob, kdy fotbal neexistoval a turnaje se pořádaly v rytířských dovednostech, bych mohl uvést svůj komentář ke třetímu ročníku turnaje v malé kopané GAMA CUP, jenž se konal v sobotu 26. června na hřišti FK Středohoru Dobroměřice.
Celkem se přihlásilo 42 týmů
Je sobota osm hodin ráno. Pořadatelé turnaje jsou v plné práci, dolaďují poslední detaily, připravují soupisky pro všech 42 přihlášených týmů, vyvěšují na výsledkovou tabuli tabulky šesti základních skupin, které se již za necelou hodinu a půl začnou postupně zaplňovat čísly, která budou pro jedny znamenat radost, pro druhé pak zklamání a v součtu pak budou představovat klíč k rozřešení otázky, kdo postoupí do vyřazovací části turnaje a uchová si tak naději na celkové prvenství.
Ve čtvrt na deset hvizd píšťalek rozhodčích poprvé protnul horký vzduch nad dobroměřickým areálem a rozhořely se boje v základních skupinách. V každé z nich se sedm celků systémem každý s každým pokouší probojovat mezi čtveřici nejlepších ve skupině, což je jediná možnost, jak dál pokračovat v turnaji.
I díky tomu, že každá skupina má vlastní hřiště, neboť připravena byla i plocha za kabinami Středohoru sloužící jako tréninkové hřiště, má turnaj spád. Organizace funguje výtečně a tak ani nedochází ke skluzu v časovém harmonogramu a krátce před půl třetí skončil maratón 126 utkání základních skupin hraných na jedenkrát 12 minut. Zhruba půlhodinová pauza mezi základní částí a vyřazujícími boji stačí organizátorům ke spočítání výsledků a 24 týmů se tak může připravit na další zápasy.
Vítězové skupin a nejlepší dva z druhých míst jsou nasazeni přímo do osmifinále, zatímco zbývající týmy na druhých, třetích a čtvrtých místech, což představovalo dalších 16 mužstev, jsou z jednoho koše nalosovány do kvalifikace o účast v osmifinále, kam postoupil vždy vítěz tohoto kvalifikačního zápasu. Pro poraženého turnaj skončí. Přímo do osmifinále postoupili borci z FF, Limpopo Bělá, Koubis Team, FK Chraberce, Louny Bandits a Dřeváci jako vítězové skupin a z druhých míst pak FT PedF Praha a FK Lochotín.
Je patnáct hodin a již jen na čtyřech hřištích jsou rozehrány zápasy pravdy. Tato utkání jsou již hrána na jedenkrát patnáct minut a v případě nerozhodného výsledku rozhodují o postupu penalty. O dvacet minut později je pak rozehrána druhá čtveřice zápasů kvalifikace o postup do osmifinále. Zatímco osm nasazených týmů může šetřit síly a regenerovat, na hřištích se odehrávají souboje plné bojovnosti i nefalšovaných emocí. Nejde totiž právě o málo. Ve hře je odměna 10000 Kč pro vítěze turnaje i nižší finanční odměny pro druhého a třetího, poháry a řada zajímavých věcných cen. Protože některá utkání končí až penaltovým rozstřelem a vedení turnaje rozhodlo, že zápasy v osmifinále a dále budou zahájena vždy stejně, dochází k malému časovému skluzu, ale ten je v řádu minut a prakticky nemá na průběh turnaje vliv. Konečně organizátoři s něčím podobným počítali a tak v časovém rozpisu mají vždy nějakou rezervu. Proto již před tři čtvrtě na čtyři je jasná šestnáctka osmifinalistů.
V osmifinále došlo ke konfliktu
Osmifinále, opět hraná ve dvou vlnách na čtyřech hřištích, probíhají a vzniká první a prakticky jediný konflikt a problém nezvládnutých emocí, které vyvrcholily vniknutím několika diváků do ohraničeného prostoru určeného pouze pro hráče a vedoucího mužstva. Konflikt, který skončil jen v úrovni hlasité výměny názorů a tím, že rozhodčí změnil svůj výrok a odvolal uznanou branku. Po této malé kaňce na úrovni turnaje si vedení turnaje sezvalo kapitány všech ještě hrajících mužstev a upozornilo je na možnost kontumace utkání v případě, že opět vniknou diváci do prostor, kde nemají co dělat. Po tomto důrazném varování již byl klid.
Boje v osmifinále určily následující dvojice pro čtvrtfinále, jehož vítězové již dosáhli na nějakou z cen (hodnocena totiž byla čtyři nejlepší mužstva; týmy na 5. až 16. místě pak dostaly alespoň upomínkové diplomy), Bílinský talent a FK Lochotín, 1.FC Slavoj Kladno a Luleťáci, Limpopo Bělá a FT PedF Praha a nakonec Koubis Team a Plyšový Medvídci.
Aby i nadále byla zachována regulérnost turnaje, hrálo se již jen na dvou hřištích, aby i týmy z druhé vlny osmifinálových utkání měly chvíli na regeneraci sil. Vítězové čtvrtfinálových bojů se pak začali připravovat na semifinále, zatímco poražení si smutně přicházeli pro upomínkové diplomy ke stolku pořadatelů. FK Lochotín, Luleťáci, Limpopo Bělá nebo Koubis Team? Které z těchto jmen bude navždy pevně připevněno k podstavci putovního poháru? Na tuto otázku daly odpověď semifinálová a finálové utkání, která, stejně jako pak i „finále útěchy“ – souboj o třetí místo, byla hrána na dvakrát 10 minut.
Po skutečně úporných a pěkných bojích v semifinále se do utkání o vítěze turnaje probojovali Luleťáci a proti nim nastoupil Koubis Team. Na poražené semifinalisty pak zbyl jen boj o konečné třetí místo. V něm se projevila i únava kluků z Limpopo Bělá, kteří absolvovali v Dobroměřicích opravdu náročný víkend, když jejich „předzápasová příprava“ skončila až v sobotu nad ránem, a třetí místo a finanční odměnu 2000 Kč si pak po zásluze z Dobroměřic odvážel FK Lochotín, který Bělou porazil 6:2.
Finále bylo ozdobou celého turnaje
Krátce před čtvrt na sedm pak byl zahájen poslední a nejdůležitější zápas turnaje – finále. Bojovný, ale přesto zodpovědný výkon obou finalistů, byl ozdobou tohoto nadprůměrně kvalitního utkání, kde by jen málokdo řekl, že jde o finále turnaje, jehož se účastnili jak registrovaní, tak neregistrovaní fotbalisté.
Nakonec již v první desetiminutovce vsítil gól Koubis Team a v druhém poločase své nejtěsnější vedení 1:0 uhájil a stal se tak již třetím celkovým vítězem GAMA CUPu. Druhé místo a finanční odměna 5000 korun pak byla předána borcům z týmu Luleťáci.
Ke jmenovkám FC Alegria a FCH Most, vítězům předchozích dvou ročníků turnaje, tak přibude jméno nové – Koubis Team.
Jiří Oulický