Bubeník David Landštof (1983, Praha) se nenudí. Hrává s písničkářem Gutiérrezem, točil desku s Bobkem i Langerovou, po dvou CD s Dusilovou i Druhou trávou (včetně výborného Marcipánu z Toleda).
Ale nový výběr 2CD hitů Wabiho Daňka „Můj ročník '47" pro Universal nesestavoval. „Na to mě Wabi nepotřebuje, na to si stačí sám," směje se David. A těší se, až na festivaly vyrazí se zbrusu novou kapelou Tommy Indian, které vyjde v červnu 2013 u Supraphonu debutové album. „Včera jsme měli první oficiální koncert,"je nadšený.
Z Besedy CD i DVD
A protože tedy uvidíme Davida Landštofa za bicími kapely Radůzy, již v úterý 21. května od 19.00 nás budou bavit i dojímat v Domě kultury v Ústí, v rozhovoru s ním byla řeč hlavně o spolupráci s touto originální písničkářkou, zpěvačkou, autorkou skvělých alb. Ptal jsem se především na její loňskou novinku, citu, energie i poezie plné koncertní CD i DVD „Ocelový město" (Radůza Records, podzim 2012), natočené v prostoru hudbě přívětivém, v legendárním pražském klubu Malostranská beseda.
Co vás, Davide, nejvíc baví z posledního alba i DVD Radůzy „Ocelový město"? Pěkné balady (Střípky z vitráží, Do mandorly, Odyssea…), písně pokorné (Žalm 22) nebo spíš „nářezy" (Mulanje wanga Vrána k vráně…)?
Osobě momentálně tíhnu spíš k těm zadumanějším, hlubším písním, takže spíš ty baladičtější. A navíc Radůza je tak neskutečně plodná, že na koncertě už dnes hrajeme skoro půlku dalších nových věcí, které jsou ještě o něco zadumanější a hlubší. Takže jsem úplně nadšenej.
Ustupujete tedy od „nářezů", písní skočných, údernějších?
(rozpačitě) No to nevím, jestli se to dá takhle říci, přeci jen má Radůza velké energetické přetlaky, je obrovský živel. Ale procentuálně to tak už asi pomalu na koncertě je.
Čím si myslíte, že to je? Že se sama zklidňuje a kapela s ní, že je vaše energie už spíš skrytá, hudba je víc vláčná…
Je to osobní pnutí , vývoj, který se zaplať Pánbůh, a teď mluvím o Radůze, potkává s tím naším. Jdou tak příjemně ruku v ruce, tak se tak společně vyvíjíme…