Ibragimova: Jsem temperamentní, ale z pistole bych v Carmen nevystřelila

Vášnivá Carmen míří z Ústí na zámky po Česku. Autor: DENÍK/Karel Pech

21.8.2012 19:02

Ploskovice - Blíží se poslední letošní, již jedenácté open air představení proslulé romantické, dramatické a publikem vyhledávané opery Georgese Bizeta „Carmen" v zámeckých zahradách po Česku. Zažijí ho Ploskovice na Litoměřicku v pátek 24. srpna od 21.00 hodin.

Účinkují zde sólisté z celé České republiky, například představitelka vášnivé i nešťastné cikánky Carmen Galia Ibragimova je pěvkyní Státní opery v Praze.

Celé české turné Carmen ovšem jedou a své mistrovství této „letní" inscenaci propůjčují orchestr, sbor, balet a někteří sólisté Severočeského divadla opery a baletu z Ústí pod taktovkou Jiřího Mikuly. A ovšem i v režii Martina Otavy, nyní šéfa liberecké opery i spoluorganizátora četných letních open air představení na hradě Loket na Karlovarsku.

O Carmen jsme si povídali právě s její představitelkou Galiou Ibragimovou. S úžasnou pěvkyní, která žije a pracuje v Česku již delší dobu a tedy není problém domluvit se s ní i česky. A poté si, s rukama kdykoli připravenýma k obdivnému potlesku, užívat její umění na jevišti.

Můžete nejprve říci čtenářům Deníku více o sobě?
Narodila jsem se v Rusku, v současnosti ale žiji v Praze, zpívám tu ve Státní opeře. Sólistkou jsem v ní už od roku 1997.

Prozraďte prosím, pokolikáté už nyní v open air představení zpíváte hlavní roli v opeře Carmen?
To je pro mě hodně těžká otázka, už jsem to přestala počítat. Pět set představení to už bylo určitě, zpívám ji už patnáct let. Byla to moje vůbec první role ve Státní opeře v Praze, kde jsem dostala takovou příležitost.

Jaké je, spolupracovat s panem režisérem Martinem Otavou?
Úžasný! Pracoval i u nás v divadle, skvěle se s ním dělá. (obdivně) On má v sobě tolik energie, mám radost, že dělám právě s ním. Měli jsme při zkoušení Carmen v ústeckém divadle docela těžké podmínky, museli jsme vše nazkoušet během tří dnů, ale on to dokázal! Je to jeden z mála našich režisérů, který to umí. Vždyť nazkoušet celou operu, sbor, sólisty, orchestr to není snadné.

Ale vy jste byli všichni nadšení, že? Z vás to stále sálá!
To ano, užívali jsme si to s ním. Už je to asi čtyři roky, co u nás není, dnes je šéfem opery v Liberci, ale pořád umí. Nevím, proč odešel z Prahy, asi nedostával ve Státní opeře příležitosti, což je škoda. On je přitom schopný i jako manažer, kdyby jen takových bylo víc!

Zpíváte tedy Bizetovu Carmen už patnáct let, a přesto si to dál užíváte. Čím to je, vždyť za tu dobu by to mohla být pro vás téměř rutina. Už tu roli zvládáte, jak se říká, „levou zadní"…
Máte pravdu. Když jsem dělala Carmen třeba v Japonsku a zpívala ji tři dny za sebou, už to bylo opravdu náročné. Myslím psychicky, ale přesto to nikdy nebyla rutina. Carmen mám ráda, je to pěkná role, ale psychická únava pak na člověku může být znát. (povzdech)

Na režisérovi Otavovi jsme se shodli, ale co orchestr ústeckého Severočeského divadla? Jak ten vám „sedí", vyhovuje?
Je úžasný, hraje dobře, také v Carmen hostujícího dirigenta Jiřího Mikulu už dlouho a dobře znám.

Je ale na hudebníky dost přísný, řekl bych podle zkoušek…
Tak musí být vidět výsledek jeho práce, bez toho to není možné. Ale musím říci, že tentokrát je úroveň orchestru i sboru vynikající. Připadá mi, jako bych s nimi zpívala už několik let.

Je těžké změnit se z běžného civilního života v tu vášnivou i nešťastnou ženskou, která nakonec špatně skončí, je zabita?
Já myslím, že každá ženská má v sobě sílu. A já mám tu výhodu, že můžu ukázat svůj temperament na jevišti. Takže není to těžké…

A co vy sama, jste temperamentní? Na jevišti to tak vypadá, že to není jen rolí…
To jsem, ale ani v osobním životě s tím nemám problém, nemusím svůj temperament krotit (smích), přemáhat se, ač ho mám dost po rodičích. Oni pocházejí z Tatarstánu, jsem tedy také Tatarka a to mi občas dost pomáhá při práci.

Rusko mělo už historicky dost blízko k Francii, Carmen, tak jak ji uvádíte v open air představení, je zpívaná francouzsky. To se jistě cítíte jak ryba ve vodě, ne?
Já nevím, jak je to dnes v Rusku, ale já francouzštinu začala studovat až v Praze. Ale francouzsky se mi zpívá moc dobře, vůbec to pro mě nebyl problém. Vždyť hudbu napsal výborný skladatel, který to uměl a cítil…

Rozumíte každému slovu textu, umíte francouzsky tak dobře?
Mám přeložený celý text doslova, vím vše, co v něm je. Ale kdybych měla francouzsky mluvit, sama, jinde, třeba běžně na ulici, asi bych se nedomluvila. Jen třeba v restauraci, to bych zvládla.

Prozraďte, na co myslíte ve chvíli, kdy v roli Carmen vezmete do ruky na jevišti starou pistoli a míříte na jednu z mužských postav v uniformě? „Tak, a teď tě zastřelím!?"
(smířlivě) To je prostě jen moje role, hraju. Ale abych mu ublížila, to ne. Je to strašně hodný člověk, můj kolega Miroslav Urbánek, který hraje a zpívá důstojníka Zunigu, náčelníka vojáků, i v roli Carmen „mého milého" v roli Dona Josého.

A když tedy na něj míříte pistolí ve vypjaté scéně, na takového hodného člověka…
(veselý smích, pak trochu zvážní) No kdyby byla nabitá, tak bych určitě kohoutek nezmáčkla, nevystřelila. Nebojte se, já nejsem až tak brutální. (smích)

Hrajete Carmen naplno, objevují se zde také erotické scény. Myslíte si, že i sama herečka by ji měla hrát tak věrohodně, aby třeba i u svého životního partnera vyvolávala žárlivost?
Určitě, ona se nenudí.

A rozumíte postavě Carmen jako ženská, také temperamentní? Vždyť ona je ve svém chování i nevypočitatelná!
Rozumím, určitě, ale sama jsem jiná. Já bych se jako ona neprala, to bych určitě nedělala. Když ale vidím, jak se někdy chovají cikánky, a ona je taková živočišná, plná temperamentu, sice jí rozumím jako herečka, ale určitě bych se s ní neztotožnila.

Co pro vás znamenají vystoupení venku s hvězdami nad hlavou? Máte je ráda?
Moc ne, já nerada zpívám s mikroportem, který je pro taková vystoupení důležitý a často se používá i v cizině. Mnohem radši zpívám tam, kde je dobrá akustika. Tedy buď přímo v divadle a venku na nádvořích, v arénách…

Prozradila jste, že jste už zpívala open air představení různě v zahraničí. Kde například, pochlubte se…
Carmen už jsem zpívala i v Japonsku, jenže to nebyl open air, ale normální představení v divadle. Ale zpívala jsem už i v Rakousku nebo v německém městě Stralsund na lodi… Tam nebyl problém, bylo to super.

Jak se vám líbí ústecké Severočeské divadlo, ve kterém jste letos před open air Carmen zkoušela? Ani malé ani velké, zlacená výzdoba, budově je něco málo přes sto let…
Hezky se mi v něm zpívalo, je zajímavé výzdobou i pěkné akusticky. Z takové práce, jako byla v Ústí, mám vždycky radost. To pak člověka dost mrzí, když se dozví, že tak hezká budova měla velké problémy…
Ale když se k němu donese, že to bylo složité, myslí si pak skoro, že je to divadlo hotová troska. Ale když pak do něj přijede a vidí, jak je pěkné, historické, hned z toho má větší radost.