Divadelní amatérský soubor Klouzák opět vyprodává divadlo. V sobotu 9. dubna uvede v Divadle J. K. Tyla v Postoloprtech představení s názvem Baletky, lístky byly během pár hodin rozprodány. Klouzáci proto přidali další představení na následující den.

Fanoušci Klouzáků budou jistě překvapeni, zvláště ti, jež čekají „profláknuté“ mužské tváře a typický klouzácký humor.

O hře jsme si povídali se šéfem Klouzáků Martinem Holečkem.

Proč jste si vybrali hru Divadla Husa na provázku?
Odpovím trochu ze široka. Díky Severočeským Bucharům se náš soubor rozrostl na 25 členů. Minulý rok jsme začali připravovat „Revizora“, ale po několika zkouškách nám bylo jasné, že tudy cesta nevede. Dát jednou až dvakrát týdně dohromady 25 lidí, kteří mají své rodiny a pracují na směny, je naprosto nemožné. Jediná varianta jak s Klouzákem pokračovat, byla rozdělit náš ansámbl na několik skupin. Zároveň jsme si řekli, že by bylo vhodné dát větší prostor našim holkám. Klouzák je totiž 20 let vnímán spíše jako pánská záležitost. Přitom dívky jsou s námi již od začátku. Jen nejsou tolik vidět. Třeba v Bucharech hrají tři holky ve třech ze třinácti obrazů. Přitom Klouzák má 10 ženských. My chlapi „záříme“ na jevišti a holky kolem nás lítají v zákulisí. Napovídají, zvučí, svítí, starají se o oponu, mění kulisy, pomáhají nám s převlékáním a tak dále. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli naše ženy řádně zviditelnit, padla volba na úžasné představení hry dánské spisovatelky Astrid Saalbachové Hodiny tance, které hraje již řadu let právě brněnské divadlo pod názvem Baletky.

Čím vás tato hra zaujala? Prozraďte, o čem je…
Baletky jsem viděl před deseti lety na festivalu Mezi ploty v pražských Bohnicích. Byl to pro mne tak silný zážitek, že si své pocity z tohoto představení dopodrobna vybavím i po těch letech. Přesně tohle je můj šálek čaje. Divadelní hry nebo filmy, během nichž vám tečou slzy. Chvilku smíchy, chvilku dojetím. Na jevišti nebo na plátně se pinoží postavičky, kterým se zlomyslně smějete, až se za břicho popadáte, abyste si vzápětí s hrůzou uvědomili, že se vlastně celou dobu smějete sami sobě… Své vlastní nedokonalosti, své blbosti, svým zlozvykům, nedostatkům, mindrákům…
Baletky nejsou klasická klouzácká taškařice, u které budete padat ze židlí. Je to celkem smutná hra. Na druhou stranu humorných okamžiků je tam také dost. Dovolím si citovat jednu recenzi, kterou jsem našel na internetu: „Není to o baletu. Jenom. Není to o baletkách. Jenom. Nejsou to profesionálky. Jsou různě staré, mají různé osudy. Setkaly se na hodině tance. Je to o ženách. Nejenom…“

Takže je to ryze ženská záležitost, či se ve hře objeví i muž?
Ta otázka je přesně mířená. Ano objeví. Na jevišti hraje šest žen a jeden muž. Je to flegmatický, zkrachovalý pianista, který doprovází ženy při jejich baletním tréninku v jednom vlhkém sklepě, upraveném na baletní sál… Privilegium být na jevišti se šesti děvčaty si vysloužil František Stolarik.

Jak se vypořádal s ženskou převahou?
Franta? Velmi dobře, na rozdíl ode mne… Je to pravý gentleman. Tahá rekvizity, holkám vše řádně připraví, přinese, zapojí. Vždy před zkouškou uvaří čaj, kávu, otevře víno… V šatně (mimochodem v divadle máme dvě, ale František se zabydlel v dámské) s děvčaty rozebírá jejich problémy, starosti, převléká se s nimi (na rozdíl ode mne)… Když na ně na jevišti nepříčetně až hystericky řvu (jiný způsob, jak umlčet naráz osm žen jsem zatím nevymyslel), čekám podporu od dalšího chlapa. Franta však pouze významně mlčí, maximálně přikyvuje holkám… Občas přemýšlím, jestli už nezačal nosit tanga… A taky mě už začínají štvát ty jeho periodicky se opakující dny nervozity a podráždění…

Kdo všechno tedy ve hře účinkuje?
V Baletkách diváci uvidí: Evu Vinterovou, Katku Fedákovou, Janu Matasovou. Svou hereckou premiéru v Klouzáku budou mít Hana Plšková, Ivana Ešlerová a Stáňa Mrázová. Nápovědu a zvuk zajišťuje Eva Urbanová a z druhé strany jeviště napovídá a obsluhuje světla Jana Fišerová. Ještě musím zmínit Ivanu Kakošovou, která byla dlouhou dobu součástí tohoto projektu. To jsou ženy. Mužské pokolení zastupuje František Stolarik. A já to celé režíruji.

No, režíruji… Dělám chytrého, různě jim do toho kecám, prudím a jinak znepříjemňuji jejich jindy pohodové zkoušky. Teď se hlavně snažím klidnit vzrůstající paniku z blížící se premiéry. Holky mají totiž hrůzu z toho, že je diváci nepřijmou, protože přijdou do divadla na Klouzáky, tedy na nás kluky, a na jevišti bude někdo úplně jiný. Navíc tři z nich budou stát poprvé před lidmi. Já věřím, že jejich obavy jsou zbytečné. Někteří diváci možná budou překvapeni, že nevidí své „oblíbené šašky“, ale holky si obecenstvo určitě získají.

Klouzák totiž nikdy nebyl o stoprocentních hereckých výkonech, velkém umění a cenách Thálie. Klouzák byl vždy o partě komediantů, kteří se na jevišti náramně baví, ale zároveň ze sebe na pódiu vyždímají všechno i kdyby měli padnout na hubu. A já přísahám, za všechny Klouzácký holky, že pro vás v Baletkách taky padnou na hubu. A několikrát…