Po koncertě Petr Kalandra Memory bandu, který se uskutečnil 22. dubna v Městském divadle v Žatci, se ukazuje, že žatecké divadlo čeká v budoucnu nevyhnutelná investice.

Nákup voskových figurín, které by nahrazovaly diváky. Aby pohled z pódia do hlediště nepřipomínal pohled do hokejistových úst. A pořadatelé nemuseli chlácholit umělce, že divadlo je poloplné.

Tato informace ale Memory band nabudila do dobré nálady a na hudebním výkonu to bylo znát. Žatec byl první štací kapely na Turné Šedesát, na počest nedožitých Kalandrových šedesátin. Křtilo se i loni narozené DVD kapely, slovně a na sucho.

A jaké to bylo? K slyšení byly samozřejmě věci, které zpíval Petr Kalandra. Stručně řečeno byl to průřez jeho písničkami od Karlova mostu (Slunce a déšť) koncem šedesátých až po televizní klip Dětské šaty počátkem devadesátých let. Ačkoli publikum tvořila spíš generace, které Kalandru mohla teoreticky zažít i na koncertě (možná i počátkem osmdesátých let v Jitřence), mnoha divákům se to jistě nepodařilo, a tak slyšet jeho písničky na živo a na starší kolena potěšilo. Atmosféra v divadle byla zprvu taková vyčkávací, co kdo od koho může očekávat, ale postupně se ohřívalo, zvláště poté, co si frontman kapely Míra Kuželka nechal přisvítit na hlediště.

Jakkoli nejsou Memory band klasickým revivalem, jenž se snaží svému vzoru podobat co nejvěrněji, aranžmá skladeb se originálům místy docela podobalo. Včetně barvy hlasu a pohublosti frontmana kapely. Příležitost osmělit se ke zpěvu dostalo publikum už při třetí písničce Slunce a déšť, a zpěv se ze sálu ozýval i poté. Překvapením byly české verze Kalandrovy oblíbené klasiky San Franisco Bay a Dylanovy Maggie´s Farm.

Kuželka veselá kopa a odvážný muž se snažil bavit publikum i vtipy na adresu největšího přítele a obyčejného člověka mezi našimi politiky. Potlesk po těchto vtípcích byl srovnatelný s potleskem po písničkách. A pak to přišlo: před přestávkou křtění DVD. Ukázalo se, že Žatec je v něm „namočený“ až po uši. Křtilo se slovně a na sucho, ale o to upřímněji.

Po přestávce byl na pódium pozván Oskar Petr, Kalandrův spoluhráč a spoluzakladatel Marsyas. Zahrál pár svých novějších kousků za doprovodu kapely a hlavně - nesmrtelného Zmrzlináře z prvního alba Marsyas. I po 30 letech příjemné mrazení v zádech a dost možná, vrchol koncertu.

A pak už nastoupila opět zahajovací sestava a ve folk-bluesovém duchu se pokračovalo až dokonce. Kapela i publikum už chytly tu správnou hudební slinu a zněla jedna krásná stará pecka za druhou. A každému v sále asi došlo, jak dobře bylo, že se dalo dohromady pár muzikantů, kteří se snaží tuhle hudbu šířit dál po zemích českých. Nakonec Petr Kalandra taky „jen“ šířil a zprostředkovával hudbu, kterou měl rád.

Petr Kalandra už je bohužel za nebeskou bránou, ale jeho písničky pořád znějí z pódia a dělají radost. I díky Memory bandu. Oskar Petr si ještě zahrál závěrečnou Nebeskou bránu a pak už byl opravdu konec.

Jako zlatá nit se představením táhl zvuk foukací harmoniky Igora Šikuly. To co předváděl a prováděl s harmonikou, bralo dech. Její zvuk nahrazoval elektrickou kytaru např. v Cocaine, stejně jako varhany v Solném sloupu. I nejuznávanější bluesový harmonikář Čech Ondřej Konrád by smeknul.

I s přestávkou koncert trval kolem tří hodin, ale i tak se po závěrečné Nebeské bráně namlsanému publiku nechtělo domů.

Jedinou skvrnou koncertu zůstává prořídlé hlediště, způsobující vrásky na čele a smutné oči pořadatelů. Propagace toho tohoto koncertu byla mimořádná, po této hudbě existuje hlad, jen žatecké publikum zůstalo z neznámých příčin tradičně doma…

Jiří Navrátil