Ne diváky nabitá hala plná svatého revolučního nadšení, bouřící při Krylových hitech. Ni intimita klubu, kde na vás dýchne atmosféra, duší vám souzní tóny kytary i slova z úst básníka. Slovenský textař a režisér Dušan Rapoš, autor posledního dokumentu s Karlem Krylem, nechal písničkáře zpívat i recitovat „u zdi".

Novinka „KAREL KRYL: Kdo jsem…? (Poslední zpověď)", supraphonská kolekce CD a DVD, není prvním velkým vzpomínáním na osobitého písničkáře, který této zemi chybí, neboť byl jejím svědomím. Loni Supraphon přišel s DVD „Karel Kryl, Koncerty 1989/1990", dřív vyšla jeho řadová alba i audiokniha „Zas padá listí… Básně 1962 - 1991 v autorské interpretaci!" (Supraphon, 2010).

Hity i komentáře

Komplet CD/DVD kombinuje Krylovy písně s básněmi plnými postřehů, komentářů, žalu, vtipu, humoru, nadšení, zklamání. Od všeho něco, zajímavě, naplno, uvěřitelně. Tak Kryl (12. dubna 1944, Kroměříž 3. března 1994, Mnichov) své básně říká, je svůj i náš. Nás ze severu Čech může těšit, že první hudební radosti zažíval v Teplicích, byť krutým řízením osudu. To do teplické továrny na sanitní keramiku byl odeslán režimem na „umístěnku". Jak připomíná Wikipedie, „ve svobodomyslných Teplicích zažíval jedny z nejkrásnějších okamžiků života. Byl to čas setkání s výtvarníky a muzikanty, vypoklonkovanými z Prahy a jiných větších měst na sever Čech. První veřejné vystoupení měl roku 1962 v Teplicích. "

Skokem se přenesme do roku 1993, kdy vznikl Rapošův dokument s Krylem. Film obsahuje slavné, jen občas zpívané, ale i nezveřejněné písně. Úryvky veršů, vzpomínky na matku, zamyšlení na různá témata i trefné rozborky politiky, ukrutně odpovídající naší letošní realitě to vše zde je. A navíc dokument.

Záznam vyšel jako VHS kazeta, o 10 let později i jako limitované DVD. „Lze tedy říci, že jako komplet základního hudebně-poetického filmu (86 minut) a podstatného dokumentu z natáčení (25 minut) je k dispozici poprvé," konstatuje Vladan Drvota ze Supraphonu. „Součástí setu je také CD, nabízející k poslechu všech 25 písní na DVD obsažených," dodává.

„Ač mám maminku jedinou, tak mám spoustu matek, které mě chtějí," nešetří Karel Kryl ironií sobě vlastní. Písničkář burcuje jen slovy, je plný pochyb: „Táži se, zda ta vlast je vskutku mojí vlastí… táž hudba ve vzduchu jenž plný exhalací, mrzákům na duchu vždy totéž pro legraci, a vždy kus za kus/ Tíž hlupáci hloupost chválí, i zem je skoro táž, nad níž se nebe klene, snad jednou rozmotáš to klubko zauzlené (pokrčí básník rameny) nebo ho upustíš? Někam se zakutálí…" vydechne.

Z písní je Bratříček i 24 dalších. Čistá poezie, drásají i těší, burcují, dávají naději. Plaváček, Lásko!… Slyšíte i vidíte zde pískání v pěkné Karavaně mraků, asi jediné Krylově „country"

Výkřik „Levá dva" zní před slovy „Lásko, zavři se do pokoje, Lásko, válka je holka moje…" „To je jedna z nejosamělejších písniček, který jsou, z tý vojny, kdy člověk zjistí, že vojenská brutalita je jen zakrývání sentimentu."

Kryl hledá akordy

V Běle „hledá akordy", ke konci písničku zvojtí a směje se… Mnohé, vlastně většina těch písní i básní, platí dodnes. Stále „Opilí od radosti, si sami trochu lžeme, že zkouškou z dospělosti, konečně dospějeme, tak tanči lásko sladká, protanči večer celý, ten bál je křižovatka, dospělý nedospělí…" (Zkouška z dospělosti). Čím je dokument zvláštní? Písničkář na dosah, ovšem chybí potlesk. Ale člověk si rychle zvykne…

„Ve chvíli, kdy úřad dostanou, začnou se třásti strachem, aby o něj nepřišli…" zní postřeh před písní Znamením doby. A mě je zas smutno po malém velkém muži. Škoda ho.