Malování mě uklidňuje, říká Pavel Macák
Louny /FOTO/ - O jeho obrazy se zajímali Paleček s Janíkem, jeden si koupila i herečka Vilma Cibulková.
Libor Želinský
8×foto Diskutovat (0) 27.1.2012 14:10
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Šedesátiny jsou pěkný věk a dají se oslavit různě. Příjemným a neobvyklým dárkem pro Pavla Macáka, který své kulatiny završí v dubnu, byla určitě možnost uspořádání výstavy jeho obrazů, již mu k jubileu nabídlo lounské divadlo.
Výstava s názvem Retro-spektiva začala během ledna a potrvá až do konce února. V prostorách divadla je umístěno přibližně padesát autorových obrazů, k tomu také několik jeho soch.
„Malování a jiné výtvarné umění mám moc rád. Je to pro mě způsob uklidnění a odpočinku,“ řekl pro Deník Pavel Macák. Svému uměleckému koníčku se věnuje od devíti let. „Ještě ve školním věku jsem začal i soukromě doma malovat své první obrazy. Na gymnáziu v Chomutově mi pak předal základy tohoto umění akademický malíř Kamil Sopko, jsem mu za to nesmírně vděčný,“ vzpomíná.
Sochy v Praze, Nepomyšli i Vroutku
Při malování obrazů se věnuje hlavně krajinářskému umění, ale stvořil třeba i několik aktů. Zabývá se i sochařstvím a restaurováním památek. „V téhle oblasti je asi mým největším úspěchem socha Madony s Ježíškem, kterou do svého areálu instaloval chrám svatého Vavřince v Praze na Petříně. V našem regionu jsem restauroval sochu Panny Marie samodruhé u Nepomyšli z roku 1712 a vytvořil oltářní sochu do kostela sv. Jakuba Většího ve Vroutku,“ říká.
O jeho obrazy se zajímají i známé osobnosti. „Například písničkáři Paleček a Janík. Další obraz a také sochu Klaunova zpověď si přímo na této mé výstavě zamluvila herečka Vilma Cibulková,“ prozradil Pavel Macák.
Novinář jako mořský vlk
V civilním povolání pracuje jako novinář. Žije v Lounech. V oboru působí řadu let, prošel mnoha redakcemi a zkušeností v branži má tolik, jako pověstný větrem ošlehaný mořský vlk. Má také tři dospělé děti a pět vnoučat. Na svůj věk rozhodně nevypadá; hádal bych mu tak o pět až sedm let méně.
Od roku 1988 je členem uměleckého sdružení VOSA (Volné sdružení amatérů). „Letos nás ze sdružení bude slavit šedesátiny hned několik, já jsem první na řadě. Přitom si pořád připadám jako kluk, hrozně to letí,“ směje se malíř. Očička mu šibalsky mrkají na všechny strany. Pak mi podá ruku, před divadlem se rozloučíme a už se zase těší, až se ponoří do vznikající přírody na plátně nějakého ze svých nových obrázků.
6°C
10°C
