Belgické rozpaky nad přímořským pískem

Ilustrační foto. Autor: PSPA/Slávek Růta

3.2.2012 15:00

Koksijde - 28. a 29. ledna se jelo mistrovství světa v cyklokrosu.

Mistrovství světa v cyklokrosu 2012, které se konalo minulý víkend v Belgii, přineslo českým příznivcům zklamání. Nejen že poprvé po 13 letech se naši vrátili bez jediné medaile, (loni v SRN byly 3), ale i tím, že nejlepším umístěním bylo nedělní 8. místo Kateřiny Nash v ženách a Radka Šimůnka mezi muži. Přesto závody v Koksijde stojí za větší poznámku.

Největší dojem kolem písečné přímořské trati v západních Flandrách udělala rekordní návštěva, když pořadatelé vydali 45 tisíc vstupenek a dost. Více diváků se do areálu prostě nevešlo. A to polovina z těch, kteří tam byli, jen sledovala závody čtyř kategorií na osmi obřích obrazovkách. Je neuvěřitelné, jak se hlavně Belgičané cyklokrosem baví, přestože z mnoha míst přes ty šťastnější diváky občas zahlédnou jen přilby projíždějících jezdců. Přes obrovskou návštěvu klapala organizace na výbornou, neboť všude v Beneluxu s tím mají výborné zkušenosti.

Nadvláda domácích

Vyplývá z toho druhá letošní senzace. V nejprestižnější kategorii Elite skončilo na prvních 7 místech všech 7 startujících Belgičanů! To také nemá obdoby. A to ještě byly v pořadatelské zemi diskuze, koho měl nechat Rony de Bie jen náhradníkem. Jeden z diskutovaných Rob Peeters vybojoval stříbrnou medaili, zatímco vítěz Světového poháru Kevin Pauwels zachránil na poslední chvíli bronzovou medaili a druhý v SP, Sven Nys, skončil až sedmý. Mistrem se stal po čtyřech letech Niels Albert.

Dvojnásobný předchozí šampion Zdeněk Štybar, který ve svých čtyřech startech v Elite nebyl nikdy horší než druhý, neměl svůj den a skončil až na 13. místě, když lepší z našich a „nejlepší na světe mimo Belgičanů“ Radek Šimůnek byl osmý. „Nechci se vymlouvat, ale den před závodem sem měl teplotu, což se také projevilo,“ přiznal po závodě Štybar. Informaci o jeho potížích vedení týmu přísně tajilo.

Stadion Louny dodává do reprezentace téměř pravidelně závodníky do mládežnických kategorií. Stejně jako loni letos startovali dva. Vojtěch Nipl po juniorech postoupil do kategorie U23, kde byl druhým nejmladším závodníkem z první dvacítky. Protože tuto kategorii ženy nevedou, ještě ne 19letá Martina Mikulášková podruhé startovala mezi ženami.

Lounští jezdci nezklamali

„Oba nezklamali a udělali hodně pro odražení ke světové špičce v příštích letech,“ byl spokojen jeich oddílový trenér Milan Chrobák. Mistryně ČR Mikulášková měla nepříliš vydařený start, když se musela vyhnout Havlíkové, ale pak se postupně propracovávala až na své konečné 22. místo ze čtyřicítky žen světa.

Vojta Nipl, 17. v žebříčku SP jezdců do 23 let, startoval až ze čtvrté řady. Také on se musel probíjet mezi soupeři vpřed. „Až to přeháněl, v zatáčce před depem to nevybral a vletěl tam, místo aby pokračoval s ostatními,“ všiml si reprezentační trenér Stanislav Bambula. „Jsem s ním ale spokojen, pojede na MS v třiadvacítce ještě dvakrát a příští rok v ní mohou ještě startovat i naši ostatní.“ Nipl byl chvíli nejlepší z české pětice, v posledním okruhu se před něj dostal na 16. místo o rok starší Paprstka, Vojta tím skončil na 17. příčce.

Příští rok do USA

Příští rok se koná MS poprvé v historii mimo Evropu. Pro start v USA se počítá samozřejmě i s Mikuláškovou a Niplem, pokud je nezastaví zranění nebo špatná forma. O tu ale strach nemají. „Máme výborného trenéra, se kterým se dobře spolupracuje. Zatím nemáme důvod z Loun odcházet.“

Jak se fandí cyklokrosu v Beneluxu

Kdykoliv svěří švětová cyklistická federace UCI pořádání světového šampionátu Belgii nebo Holandsku, je jisté, že atmosféra bude vynikající. A když se navíc koná na extrémní trati v Koksijde, vedoucí třetinou v jemném plážovém písku nedalekého moře, bude to mimořádný zážitek.

Mezi stovkami Čechů, vážících cestu do Belgie nedaleko francouzských hranic, se potkáváme s členem podbořanského fanklubu Tomášem Řezáčem, který vzal sebou i syna. Poté, co přestal závodit podbořanský Kamil Ausbuher, přesedlal do Fan klubu Zdeňka Štybara a přijel s autobusem ze Stříbra. Tamní fandové vyšňoření do růžové barvy podle kola mistra světa, jsou z dálky nápadní. Podobně se odlišují další fankluby favoritů.

Švýcaři se poznají nejen podle vlajek, ale také podle obrovských, hlučných zvonců. Nejmladší z nich, asi čtyřletý hošík, mající helvétský kříž vpředu i vzadu, poutá pozornost kameramanů a obětavě cinká zmenšenou verzí zvonu na širokém zdobeném opasku. Jeho pozornost vzápětí zaujme pes, jehož bílá hlava je obarvená symboly francouzské trikolory. Barvy svých vlajek v obličejích diváků prozradí další národnosti.

Více než hodinu čekají na nejlepších místech u trati. Jejich zásobovači přinášejí plastové kelímky s pivem. Hot dog, hranolky s majonézou a kečupem, klobásy. Občas koluje nějaká placatice. Všichni si krátí čas a místa kolem ubývá. Mezitím procházejí mladí členové úklidové čety a sbírají každý papírek. Náhle neví, kam dřív skočit. Sotva se vrtulník nad námi snesl trochu níž, vzduchem létají programy, čepice a barevné klobouky.

Z velkokapacitních stanů, kde neustále probíhají diskotéky a hrají i evropské šlágry, se na posledních chvíli vyhrnou stovky opozdilců. Zaujmou místa, která by vás ani nenapadla. Především pak vlajkami zacloní dlouho opatrovaný výhled na obrazovky. A tak pořád někdo chodí a hledá. Dokonce z písku se staví podstavce, ze kterých je vidět o kousek víc.

Start závodu spustí obrovský ryk desítky tisíc hrdel, klaksonů a trubek. Když vletí peloton do vaší blízkosti, řev zesílí k nepříčetnosti. Všichni povzbuzují a hledí mezi hlavy diváků před sebou, kde se co chvíli mihnou závodníci. A je jedno, kdo právě projíždí. Hlavy se pak otočí k velké obrazovce a do příštího okruhu se fandí na dálku. Když jde Belgičan před svého soupeře, lhostejno jestli na čele závodu nebo o páté místo, dav šílí. Soupeř to vzápětí domácímu jezdci vrátí a dav zahučí zklamáním.

Ať ale už dopadne závod jakkoliv, na fandech to nenechá stopy. Pořád mají důvod zpívat a radovat se z hezky prožitého dne.

Jaroslav Kubíček