Vyčerpaný, ale nesmírně šťastný byl v cíli Femundlopetu, tradičního klání psích spřežení v Norsku, které se jede na nekonečných bílých pláních, ale i v těžkém horském terénu, podbořanský musher Roman Habásko. Splnil si jeden ze svých snů, pokořil další výzvu. Po dvou a půl dnech jízdy projel se svými osmi sibiřskými husky cíl legendárního závodu.

„Věděl jsem, že Femundlopet bude hodně těžký, trénovali jsme na něj řadu měsíců, hodně tvrdě, ale byl ještě těžší, než jsem si myslel a čekal," byl po dojezdu šťastný Habásko.

Nyní už je zpět doma v Podbořanech a vypráví spoustu zážitků z tradičního závodu v extrémně těžkých podmínkách. Vysoké mrazy, hluboký sníh, sněhové bouře, při kterých vše lidem i psům namrzá a ve kterých je takřka nemožné se orientovat. Ale i jízda po nekonečných sněhových pláních nebo ohromující pohledy na hory během náročných průjezdů pohořím, i to je Femundlopet.

Připomeňte si: Roman Habásko: Závody v Norsku jsou velká výzva

Podbořanský musher se do Norska vydal s osmi skvěle trénovanými psy sibiřskými husky. Lídrem jeho spřežení byla fenka Canis.

O extrémní náročnosti Femundlopetu hovoří jasně i letošní čísla. Ze sedmdesátky nováčků, kteří se do Norska letos vypravili, jich dokončilo jen něco málo přes dvacet. A Roman Habásko mezi nimi. „Hned na začátku jsem si zakázal závodit. Přece jen u nás závody vyhráváme, ale tady to bylo o něčem jiném. Chtěl jsem hlavně dojet. Několik lidí začalo závodit a cíl pak třeba neviděli. Jsem hlavně moc rád, že i já i pejsci jsme v pořádku a v cíli. Celkově jsme byli někde za čtyřicátým místem, mezi čistokrevnými severskými plemeny někde kolem osmého místa," říká podbořanský musher.

Stovky kilometrů denně

Na čtyři sta kilometrů dlouhou trať vyrazil v pátek večer. Každá etapa měla desítky kilometrů, každý den jich najezdil stovky.

Do cíle dorazil v pondělí ráno. Po dvou a půl dnech. Absolvoval několik povinných zastávek, kde několik hodin psi nabírali síly. On sám moc nespal, musel připravovat saně, zařizovat spoustu věcí. Při Femundlopetu vám totiž nikdo nesmí pomáhat, všechno, včetně jídla, si musíte vozit s sebou na saních. A tak třeba na jednom z kontrolních stanovišť zapomněl Roman Habásko jídlo pro sebe, naštěstí měl ale po kapsách ještě sáčky s oříšky.

Za tři dny spal snad tři hodiny. A žádný hotel. Pěkně na sněhu, s pejsky. „Ke konci už jsem si musel přivázat ruku k saním. I když jsme měli natrénováno, síly rychle ubývaly. Potkal mě i mikrospánek, bylo to hodně nepříjemné, hodně jsem se lekl, co se děje, kde jsem, naštěstí mám ale zkušené psy, nic se nestalo," směje se Habásko.

O vzrušení nebyla nouze ani na jezeře. Led povolil a v jednu chvíli se Habásko namočil do ledové vody. V mokrém a v mrazech pak musel dokončit etapu.

Po čtyřech stovkách kilometrů ve sněhu nakonec viděl cíl, může už říkat, že dojel Femundlopet. „Jsem moc šťastný, mám skvělé zážitky. Byl to krásný závod, já i pejsci jsme si to moc užili. Jsou to opravdu nádherné zážitky," zářil s úsměvem od ucha k uchu po dojezdu Habásko.