Beata Rajská: Je důležité znát své kořeny

Impulsem prý k tomu byly rodinné výšivky. Když kolekci poprvé nedávno představila v Luhačovicích, slzela prý nejen její rodiče, babička, ale slzy v očích měl i manžel známé návrhářky. „To mě hodně dojalo, protože ta kolekce je moje srdeční záležitost. Jsou v ní mé kořeny, je to moje identita,“ říká pětapadesátiletá návrhářka, která se svými modely sklízí úspěchy doma i v zahraničí .

Dala právě maminka základ vaší oděvní tvorbě?
Nejen ona. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, co mu dal kraj, kde se narodil. Prostředí, v němž vyrůstal. To je neskutečný vklad do života. Zrovna nedávno jsem děkovala všem ženám, které mě ovlivnily. Byla mezi nimi i moje babička, možná obě babičky, ale i dědečkové. Ti všichni mě vychovávali tak, že jsem nebyla jenom dítě, ale vtahovali mě do dospělého prostředí, za což jsem velmi vděčná, protože díky tomu jsem nikdy neměla problém kontaktu se staršími lidmi. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, kolik lidí neumí se staršími lidmi komunikovat, přijímat jejich názory.

A ta textilní tvorba?
Babička třeba tkala z hadříků koberce a maminka dokonce ještě tkala len. Tím byl ostatně Liptov pověstný. Dokonce první kalhoty, které jsem si ušila, byly z doma tkaného lnu, tehdy jsem si teprve uvědomila, jaká je za tím kouskem látky práce. Maminka mi také vštípila pověstnou pečlivost. Vždycky věci dotahovala do konce. Neskutečně si s tím vyhrála. Hodně mě ovlivnily také staré předválečné časopisy, kde byly podrobně popsány ruční práce, mezi jiným i výšivky.

Knižní tipy nejen na víkend

To byl ten hlavní impuls k nové kolekci?
Před časem jsem uklízela jednu skříňku, kde mám uložené staré výšivky a přitom jsem našla tři vyšívané ručníky z maminčiny výbavy. A právě tyhle výšivky, které máme dnes doma já i oba moji synové doma zarámováné, jsou základem této nové kolekce.

Jak dlouho jste na kolekci pracovala?
Poměrně dlouho, protože jsem vlastně původní křížkový vzor musela přenést do dnešní podoby. Měla jsem trochu strach, abych nesklouzla do něčeho, co bude pasé a když dnes vidím, jaký je zájem třeba o trička s vyšívaným písmenem B (základní motiv nové kolekce, poznámka redakce), jak se o ně zajímají třeba turisté, kteří je vidí v našem butiku, cítím obrovskou radost a zadostiučinění.

Filmové tipy. Na co vyrazit aktuálně do kina

Že mají o výšivku, věci inspirované folklorem, zájem cizinci je známá věc, ale co české ženy, naučily se je nosit?
Obecně platí, že věcí, které jsou snadno dostupné, si příliš nevážíme. To máte jako s korálky. My nad každými jásáme, a vy tady na Jablonecku jich máte plné půdy. Nejsou pro vás žádnou vzácností. Tak je to i s tím folklórem. Tím, že jsme ho měli všude kolem sebe, spíš dnes obdivujeme kostýmy peruánských nebo brazilských indiánů a nemáme respekt k věcem, které máme doma.

Neskutečné bylo i to, že jsem na kolekci začala pracovat před nějakými třemi lety, a když jsem ji dokončila, přesně jsem se s ní strefila do doby, kdy je ve světě módy neskutečně trendy. A je pro mě velkým potěšením, že tento trend české ženy přijaly. Je to i věc výchovy. Často své malé vnučce zpívám slovensky, aby věděla, odkud ta její babička pochází. Protože když člověk zná své kořeny, může na tom po celý život stavět, to je strašně důležité. Sama z vlastní zkušenosti vím, že když se zrovna cítím nějak roztěkaná, mohu si říct: To je přeci úžasné, že se holka z Liptova dívá do světel velkoměsta.

Je pro návrháře důležitý instinkt?
Často jsem o tom přemýšlela. Je to jiné, než třeba v 60., 70. či 80. letech, kdy musel návrhář přesně vystihnout dobu, protože lidé si kupovali to, co je právě módní. Dnes už každý módní dům, každý návrhář přichází s něčím jiným, takže módní paleta je neskutečně široká. Nejdůležitější je asi to, že umíte odhadnout, co maličko chybí na trhu, nebo po čem ženy touží. Ale myslím, že skloubení instinktu se zkušeností a přijímáním nových informací je to, co mi otevírá cestu. A úspěch této kolekce o tom svědčí, protože není jen o tom, že vezmete aktuální módní trendy. Je v tom něco víc.

David Vávra a další výtvarníci čerpají námět z Jizerské 50

Už jsme se naučily nosit módu? Mají české ženy styl?
Musím říct, že je to čím dál lepší, i když jsou stále lehce ovlivnitelní lidé, kteří nikdy nebudou originální. Ani když si budou kupovat módní věci. A nezáleží, zda je pořídí v levném řetězci nebo v modelovém domě. Musíte umět věci vhodně kombinovat. Já také nosím leginy, také vrstvím věci, ale musíte do toho dát to svoje. Ale posun v oblékání českých žen je skutečně obrovský.

Měly by mít svůj styl ženy ve středním věku, když překročí dejme tomu padesátku? Často mi připadá, že chybí, a že se snaží dohnat věk v modelech, které nosí jejich dcery…
Je to o umění stárnout, vyrovnat se sám se sebou. V sebevědomí. K němu se ale nedopracujete odhaleným pupíkem, ale tím, že jste si vědoma, že jste něco dokázala. Že jste důležitá pro rodinu, že vás potřebují v práci… Já sama nejlíp vím, jak je těžké stárnout, když je mi na jedné straně tolik, kolik mi je, na druhou stranu pracuji ve světě módy, kde vám média nic neodpustí. Jak je strašně těžké to vybalancovat. Musíte se hlídat, pracovat na sobě, ale na druhou stranu se musíte umět sebevědomě přijmout. Pokud to budete dohánět neustálým posunem k mládí, začnete být časem směšná. Stanete se karikaturou sama sebe. Je o těžké, uznávám, že je to strašně těžké, ale pracujte na tom.

Stovky dětí nemají na teplé jídlo

Nedávno jste vydala knihu fejetonů s trefným názvem Ústřižky. Jaké jsou reakce a chystáte případně další?
Reakce jsou myslím výborné, překvapuje mě, kdo všechno to četl napříč generacemi. A co se pokračován týká, mám už vymyšlené téma. Dokonce, když fotíme nějakou kolekci, tak jsou tam momenty, o kterých si říkám, že by mohly v té knížce být. Ale jsem hrozně ráda, že jsem ji napsala v době, kdy se láme věk. Kdy mi bylo ještě „cet“ a ne už „sát“, protože dnes bych ji už asi v takové podobě nedala, moje postoje a vidění se přeci jen trochu změnily. A další knížku mám v hlavě, ale ještě si na ni budeme chvíli počkat.