K atentátům se přihlásili islamisté. V Bruselu samotném byla v ten den ochromena doprava, nefungovaly instituce, vládly nejistota, fámy a chaos.

Pro útočníky ale není dobrou zprávou, že teroristické akce jsou z dlouhodobého hlediska málo efektivní, mají minimální destrukční hodnotu.

Na teroristickou akci doplatí v podstatě jenom na velmi omezeném prostoru přímé oběti mrtví a zmrzačení. Širší důsledky se projeví jenom při odvolání funkcionářů, kteří údajně mohli atentátům zabránit.

V EU je situace jiná

Tento pohled na terorismus jako málo efektivní aktivitu od roku 2015 na území Evropské unie (EU) platí jenom omezeně. Na území EU na terorismus nově navazuje nelegální migrační invaze. Jen v roce 2015 přišlo do EU přes 1 milion nelegálních muslimských migrantů.

Pro evropské džihádisty je migrační vlna psychologickou vzpruhou. Na rozdíl od evropských politiků cítili již v roce 2014, že se díky migraci situace obrací v jejich prospěch. Ačkoliv mají loni a letos útoky ve Francii a Belgii vesměs na svědomí lidé z evropských muslimských komunit, podmínky k rozvoji útoků čerpají i z migrační vlny. Nemyslitelné se stalo realitou.

EU pustila na své území během jediného roku přes milion nelegálních migrantů. U většiny migrantů nemají orgány EU jistotu odkud skutečně přicházejí a proč. Bezpečnostní služby nemají šanci jejich identifikaci zvládnout. Kromě toho kolem 200 tisíc migrantů zmizelo do neznáma. Jsou kdesi v EU mimo jakoukoliv evidenci.

Bezpečnostní služby od roku 2015 již nebudou schopny s dostatečnou efektivitou vyhledávat na území EU militantní islamisty, protože jsou zahlceny úkoly, které nemohou zvládnout. Kromě toho statisíce neidentifikovaných osob hovoří jazyky, pro které nemají bezpečnostní složky dostatek překladatelů, natož zaměstnanců, kteří tyto jazyky ovládají.

Kolaps bezpečnosti

Současné úspěchy bezpečnostních služeb vycházejí z dosavadních znalostí o podezřelých a jejich vztazích. Jenom malá část teroristů se prozradí svou vlastní hloupostí.

Migrační vlna podlomila v západní Evropě schopnost bezpečnostních služeb identifikovat statisíce neznámých podezřelých migrantů a zároveň zvládat sledování desetitisíců podezřelých z vnitřní evropská komunity.

Výhodu zatím mají pouze středo a východoevropské státy s minimem muslimských migrantů. Odmítání muslimských nelegálních migrantů je z bezpečnostního hlediska jediné efektivní opatření.

Islamisté (džihádisté) vědí, že důsledkem migrační vlny bude frustrace tří čtvrtin migrantů, kteří bez dostatečného vzdělání budou v EU jenom živořit.

Sen o Evropě se migrantům rozplývá. Zůstane hořkost přežívání. Může přejít až do pocitu nenávisti. Frustrace migrantů je podhoubím sílícího islamistického terorismu v EU v rozšiřujících se muslimských komunitách.

Proto základní prevencí bezpečnosti v EU je, kromě odhalování teroristů, též zastavení masové migrace z muslimských zemí do EU.

Obecné pravdy

Teroristé uvádějí napadené společenství do chaosu. Snaží se je vmanipulovat do špatných rozhodnutí, která poškozují společenské klima.

Vyrovnání se s terorismem je pro napadenou společnost v rovině informační a organizační. Pro útočníky je problém, že lidé jsou velmi odolní. Na opakovanou zátěž si zvyknou. Proto byly a jsou teroristické útoky v Izraeli ze strategického hlediska neúčinné. Lidé si na atentáty zvykli. Zvykneme si na ně i my v Evropě.

Mrtví v Moskvě

Lidé si rychle zvykají na teror i v zónách, kde byl ještě nedávno klid. Připomeňme si proto dnes již téměř zapomenuté atentáty v Rusku.

Např. teroristický atentát z 9. prosince 2003 u hotelu National, vzdáleného pouhých 145 metrů od moskevského Kremlu, zajímal více ruská média než samotné Moskvany. Téměř všechny deníky si kladly jednu otázku: Kdy konečně vláda teroristickým útokům zamezí. Moskvané by měli prožívat šok, ale neprožívali.

K tragédii došlo 9. prosince, v den devátého výročí zahájení války proti Čečensku, kterou nařídil tehdejší prezident Boris Jelcin. V médiích se psalo, že obyvatelé ruské metropole však šok ani strach navzdory očekávání nepociťovali.

Moskva byla o den později jako jindy plná spěchajících chodců, ulice byly jako vždy přeplněny každodenně chaoticky popojíždějícími automobily.

Tehdy se v českém tisku objevil zajímavý postřeh: „Zvykli jsme si. Výbuchy přicházejí, lidé umírají, ale život jde dál," uváděl publicista Igor Někrasov a dodal: „Když došlo před rokem k tragédii v divadle na Dubrovce, zahynul tam náš přítel. Byli jsme s manželkou na jeho pohřbu. Je to strašné, ale nelze se tomu poddávat."

„Žijeme v permanentním stresu," tvrdila moskevská psychoanalytička Nataša Blochinová: „Stres je zakódován v buňkách našeho těla… Stres je křeč, kterou je třeba rozchodit," říkala a dodala: „Je-li ti do pláče, musíš roztáhnout koutky úst co nejvíce. Tělo poroučí pocitům, a tak se začneš smát. Možná hloupě, ale přesto to bude smích. Smích vždycky zabíjí stres. Stres je tedy možno kontrolovat."

Podobná byla situace po explozi v moskevském metru v únoru 2004. Lidé museli jezdit metrem dál, protože neměli k dispozici rychlejší dopravní prostředek, kterým by se dostali do práce a domů.

Prostě život jde dál. V tom je největší slabina terorismu. Ale ve spojení s muslimskou migrační vlnou do EU nevíme, co bude skutečně dál.

Co víme o myšlení teroristů v Evropě?

V souvislosti s teroristickými útoky ve Francii a Belgii se ptáme: Kdo je mezi nám teroristou?

Typický terorista osmdesátých a devadesátých let byl většinou ze středních vrstev s průměrnými nebo nadprůměrnými příjmy a spíše s vyšším vzděláním. Velice frekventované sebevražedné útoky přitom nemají přímou oporu v náboženském učení islámu.

Mezi sebevrahy byli i velmi vlažně praktikující, až k náboženství lhostejní muslimové. Někteří patřili k jinému náboženství.

Jednalo se o útoky převážně propalestinských a protizápadně orientovaných osob.

Podobná situace nastala i při posledních teroristických útocích v EU. Ale s tím rozdílem, že např. mnoho obyvatel bruselské čtvrti Molenbeek má za sebou drobné zločiny. Existují vazby mezi kriminálním podsvětím a militantními džihádisty. Sebevražední atentátníci bratři el-Bakraouiové z bruselského letiště měli za sebou jeden loupežné přepadení a druhý krádeže automobilů. Oba si poseděli ve vězení.

Kriminální útoky a sympatizováni s islámem slouží jenom jako prostředek pro vyjádření odporu proti politice západu.

Nebezpečí nízké intenzity

Sebevražedné atentáty se staly takřka masovým fenomén islámského terorismu. Z hlediska bezpečnostní prognózy tyto útoky paradoxně spíše signalizují bezmoc teroristů.

Jsou signálem, že z dlouhodobého hlediska teroristé nemají dostatečný potenciál, aby mohli něco zásadně změnit. Představují nebezpečí nízké intenzity.

Útok islamistů ale nemusí být nutně sebevražedný, jak dokazuje např. atentát v Madridu z 11. března 2003, ale i poslední útoky v Paříži a v Bruselu.