Z vesničky se zanedlouho stalo poutní místo, kam míří lidé zČech i ciziny kvůli jejím prvotřídním domácím marmeládám.

Se stejným nadšením, s nímž se pouštěla do podnikání, nedávno vyrazila na cestu kolem světa. Navštíví okolo čtyřiceti zemí a v každé z nich vyrobí marmeládu z tamějších plodin. A adrenalinové zážitky rozhodně tří-členné tuzemské výpravě nechybí. S karavanem se například omylem připletli do dakarského ralley nebo je v Maroku pronásledovali dealeři drog.

Vařila a pekla jste ráda už před začátkem vašeho podnikání, nebo jste v sobě najednou objevila touhu zkusit se prosadit v gastronomii?
Bylo to asi ve mně, vařila i pekla jsem ráda pro sebe i lidi okolo. Bavilo a baví mě to dodnes. A jak. Dokonce i na expedici si občas najdu prostor a vyvařuji náročné věci, a je jedno, zda jsem na Západní Sahaře nebo za polárním kruhem. Poskládala jsem vůli dělat konečně něco, co má smysl. Vzpomněla jsem si na své sny a po letech rozhodování jsem se najednou ze dne na den odvázala a dala se do rekonstrukce staré pošty, dnešní Slunečné kavárny na Srní.

Co vás motivovalo vydat se na cestu kolem světa a na různých místech vyrábět marmelády z tamějších plodin?
I když mám nejlepší marmeládu na světě a manufaktura titul nejlepší světový výrobce marmelády, chtěla jsem se učit a jít dál.

Kolik zemí už jste procestovala a kolik jich máte ještě před sebou?
European Marmalade Expedition pomalu vjíždí do třetí třetiny z ročního plánu, kdy vaříme ve všech zemích Evropy s odskokem do Afriky a Asie. Celkem to bude okolo čtyřiceti zemí a přes 100 000 kilometrů. Ale už dnes se rodí plán na pokračování, od sopek Islandu, přes Moldávii, Gruzii… po podsaharskou Afriku či ještě dále. Mám pozvánky k vaření marmelády do Patagonie, Kanady i na ostrovy, o nichž jsem neměla ani tušení, že existují. (smích)

Jak řešíte cestovní útrapy, případné problémy s karavanem, přicházející únavu?
Jsme na cestě celkem tři (pozn. red. Blanka, její přítel a malá dcera Eliška). Jinak by vaření marmelád, psaní článků, komunikace s klienty, výchova Elišky, zařizovaní technických věcí ke sběru na plantážích, psaní knihy, setkávání se s klienty všude po cestě a třeba i starost o „domácnost" na kolech možná nebyla. A když nám třeba závodní kamion na původní dakarské rallye, kam jsem se omylem připletla, kamenem od kola rozbil přední okno, nezbývalo než opatrně dojet téměř čtyři tisíce kilometrů do servisu… Jinak je náš obytňák v podstatě 1+1 na kolech a lze to zvládat bez většího nepohodlí.

Nastal během cesty nějaký moment, kdy jste se chtěla vrátit?
Pár temných chvilek tu bylo, přiznávám. Třeba trable s personálem, kdy jsem na dálku hledala poctivost, pracovitost a loajalitu nových „pomocníků" v Čechách, a nacházela prázdno a za ním vyčůránky, lenochy a budižkničemu, kteří docela potrápili můj původní tým v manufaktuře. Říkala jsem si, že bych v ten moment měla být doma. Nebo když si Eliška na Peloponésu zlomila nadvakrát ručičku hrátkami s jinými dětmi.

Jaký zatím máte nejsilnější cestovní zážitek?
Asi konflikt s narkotrafikanty v severomarockém pohoří Ríf, když jsme projížděli jejich transportní trasou. Dodnes tomu ani nechci moc věřit. Když se podívám na záběry bezpečnostní kamery na okně auta, zůstávám sama pořád s pusou dokořán. Honička jako z filmu, vytlačování ze silnice, zátarasy, lidi v kuklách a trochu poškozené auto… Auto jsme dodnes, jako připomínku toho, co se stalo, neopravovali. Pokud to projde, bude o tom v mé listopadové knížce.

Jaká marmeláda se vám zatím na cestě nejvíce povedla?
To neumím odhadnout, prodávají se všechny dobře a poptávka je enormní. Možná banánová s kaktusovým medem a zlatými rozinkami.

Na kterou jste opravdu pyšná?
Asi bych měla být pyšná na světově zlaté marmelády z Worlds Marmalade Awards, však čtyři jsem vařila letos cestou v Africe a Španělsku, v karavanu i ve vyschlém vádí u senegalské hranice. Jejich úspěch má pro mě tím ještě větší hodnotu. Nadšená jsem z prvních letošních jahod, které jsem sbírala na Korsice a vařila na břehu moře. Jsou úžasné! Z české produkce to možná bude višňovka, oceněná na gastro Oskarech, tedy Great taste awards dvěma zlatými hvězdami, či meruňková s levandulí. Ta je fakt boží. A velmi zajímavá je z indických fíků, tedy opuncií. Jen sbírat plody je děs, však rostou na obřích kaktusech a trny jsou jako jehly. Přesto vrcholem i pro mě zůstává dvojitá zlatá z loňského mistrovství světa, čistá citronová, která si doslovně dobyla svět, od jejích japonských obdivovatelů, přes moje české fanoušky a nejluxusnější gastro paláce světa po britský královský dvůr. Už když jsem v lednu sbírala v jihoitalském Amalfi citrony, věděla jsem z jejich vůně, že přijde něco jedinečného.

Nejste někdy „přemarmeládovaná", zvláště teď během cesty?
My marmeládu kupujeme všude, kde to jde. Mám sbírku několika set marmelád z každého koutu, kde se zastavím. Někdo si vozí z ciziny suvenýry či tretky, my marmelády. Nejsem přemarmeládovaná, však ji snídáme prakticky co den. Pro někoho je marmeláda zpracováním přebytků, pro jiné koníčkem na léto, pro některé podnikatelským záměrem, pro mě je to vášeň, co mi změnila život.