VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak vzít do rukou Betlémské světlo? Je to jen a jen na vás!

Louny - Skauti každoročně před Vánocemi roznášejí plamínek naděje, míru a porozumění.

19.12.2012
SDÍLEJ:

Kurýr Zdeněk Svišťa Zeman na archivním snímku při předávání Betlémského světla na hlavním vlakovém nádraží v LounechFoto: archiv Deníku

Už pěknou řádku let můžeme v ulicích Loun, ale i mnoha dalších měst a obcí, vidět neobvyklý obrázek. Kluci a holky se šátky na krku se usmívají a v rukou drží lucernu s plamínkem. A lidé k nim přicházejí, chvíli pohovoří, a pak už se svým vlastním plamínkem opatrně odcházejí k domovům. Přišli si pro Betlémské světlo – symbol, který může představovat lásku a dobrotu světa, nebo i jen malé pohlazení v čase vánočním.

Logo Betlémského světlaNa podrobnosti této novodobé, nicméně příjemné tradice, jsme se zeptali Zdeňka „Svišti" Zemana. Právě on byl tím, kdo ji před řadou let do Loun přivedl. Tehdy ještě jako vedoucí tamního skautského střediska. A dodnes o ni jako kurýr pečuje. „V roce 1998 naše lounské středisko slavilo 80. výročí a já přemýšlel, co k tomu udělat za výjimečnou akci. Náhodou jsem na internetu našel, že se rozváží Betlémské světlo a nadchlo mne to," vypráví. Tento nápad se líbil i dalším kamarádům. „Ty začátky byly svým způsobem úsměvné – zkoušeli jsme například, jak dlouho hoří různé typy svíček, abychom věděli, jak často je budeme muset měnit. Během těchto "pokusů" jsme přišli i na to, že hodně záleží na knotu i druhu vosku," usmívá se kurýr.

Co to vlastně Betlémské světlo je? Prostý plamen, slavnostně zažehnutý v Betlémě, kde se podle křesťanské tradice narodil Ježíš Kristus. Betlémské světýlko se od normálního plamínku zapáleného sirkou nijak neliší. Ten z Betléma je symbolem spolupráce a porozumění, symbolem snahy potěšit nejen své blízké. „Je to symbol radosti z maličkosti. Pro nás, skauty, je Betlémské světlo krásnou pobídkou k dobrým skutkům, pobídkou k mnoha setkáním, k rozdávání radosti a lásky," vysvětluje kurýr. Tradice předávání tohoto světla vznikla v sousedním Rakousku v roce 1986; původně jako poděkování lidem, kteří pomohli dobročinné nadaci podporující nevidomé a slabozraké. Do Vídně se každý rok před Vánocemi sjíždějí národní delegace z celého světa – Evropy, i třeba Kanady. Ty světlo přivážejí do svých zemí. Češi s ním míří do Brna. „Jede se po dvou trasách – vlakem a autobusem. Pak z Brna do celé země mnoha rychlíky i lokálkami," popisuje způsob šíření symbolu Z. Zeman.

Titěrnosti nezměrné hodnoty

Kurýr Zdeněk Svišťa Zeman na archivním snímku při předávání Betlémského světla na hlavním vlakovém nádraží v LounechTrasy se dále dělí, větví – podle toho, z kterého skautského střediska se lidé zapojili a kde mají o plamínek, o myšlenku Betlémského světla, zájem. „Je to radost – na této cestě se setkáváme s lidmi, které jsme třeba rok neviděli, a zase se pozdravíme ve vlaku s lucernou. Máme po kapsách všelijaké drobnůstky, které si darujeme. Většinou to jsou titěrnosti, které pro nás mají velkou osobní hodnotu," vysvětluje Louňan. „Občas se tak stane, že máte v rukou upřímný a osobní pozdrav od někoho z Brna, z Tišnova, z Kutné Hory. Pozdrav člověka člověku," dodává. Sám už daroval například perníčky, napečené kamarádkou, vykrajovátka cukroví, ořechové skořápky na vánoční lodičky, malé andělíčky, vystříhávané během cesty z papíru, kteří jakoby z oka vypadli bratru Psovi z Ústí nad Labem.

Do základní výbavy každého kurýra patří krytá lucerna a špejle na odpalování. „Samozřejmě, že většina z nich je jako na potvoru nehořlavá, umolousaná jak vyhlížíme z okýnka, když se vlak blíží do stanice, alespoň si to více užijete, to hlavně když vám přes rameno kouká průvodčí s píšťalkou v ústech, proto jim taky někdy říkáme – rozhodčí". Jedna svítilna zůstává během zastávek ve vlaku, z druhé se na peronu rozdává světlo. Není bez zajímavosti, že kvůli bezpečnosti s sebou musejí mít skauti při cestě po železnici také alespoň malý hasící přístroj. „A taky prázdné sklínky od marmelády a svíčky, to kdyby vás potkal někdo, kdo o Betlémském světle nic netušil a po chvilce zvídavých otázek a přívětivých odpovědí po něm natáhne ruku."

Šťastné…

Ani samotné předání plamínku není jen tak. „Jen předat a otočit se k dalšímu? Popřát – Šťastné a veselé… Snažit se o cestě světýlka něco ve zkratce vypovědět? Uklidnit obdarovaného, že se nic nestane, když mu cestou domů zhasne, a vezme-li to s úsměvem, jen se vrátí a zkusí to znovu. Že světlo neléčí. Nic nestojí. Že je krásnou procházkou se synem. Že je těšením se na Štědrý večer? A na to máte pár vteřin," směje se Svišťa. "Je dobré si to předem vyzkoušet a třeba právě cestou za světlem, jen tak mezi kurýry. S dětmi to trénujeme v adventní době na skautských schůzkách, abychom se pokusili předávat i kousek vánoční pohody, lásky, naděje v dobro."

„Lidé se v tomto celkem drsném světě stydí mluvit o maličkostech, o radostech, jaké jim plamínek od mnohdy neznámého člověka může přinést," přemítá. Sám tuto tradici vnímá jako návrat ke skautské službě. „Dovedete si představit, že se dnes přihrne skaut před supermarketem k starší paní, že jí pomůže s taškou? Asi by se lekla. A uhlím už taky moc lidí netopí, tak s čím pomoci?" krčí rameny.

Kdy plamínek dorazí?

Kurýr Zdeněk Svišťa Zeman na archivním snímku při předávání Betlémského světla na hlavním vlakovém nádraží v LounechLetos Betlémské světlo dorazí do Loun 22. prosince. Svišťa se zájemci pro něj vyjede vlakem ráno v půl deváté do Lovosic. Pozdraví přátele a převezme si plamínek z rychlíku od syna Martina „Súši", který je jedním z kurýrů na trase z Brna do Prahy a vyjel pro něj ještě o den dříve. Na hlavním vlakové nádraží do Loun lucernu s Betlémským světlem přivezou ve 13.20 hodin, pak popojedou na nádraží Louny střed, uschovají plamínek u strážce světla Toma a na 16. hodinu už jej ponesou do lounského oblastního muzea na výstavu betlémů. V neděli 23. 12. si budou moci zájemci připálit plamínek od Standy u Mariánského sloupu na Mírovém náměstí, od 15.30 do 16.30 hodin, přímo o Štědrý den pak na největším lounském hřbitově mezi 13.00 a 14.30 hodin. Kurýři přinesou světlo i do kostelů, do domova seniorů, projedou řadu obcí, kam chtějí plamínek přivést, například do Smolnice, Jimlína, Opočna nebo Liběšic. Lidé si i letos mohou odnést plamínek z půlnočních mší, například v Cítolibech, v Černčicích, v Lounech z kostela dr. Farského. Betlémskému světlu na jeho cestě k lidem pomáhá i mnoho dalších vstřícných lidí z Loun i okolí, bez nich by se toto vánoční poselství nedostalo do tolika domácností.

„Kdo nemáte olejovou lampičku, stačí obyčejná svíčka a sklenice, která ji bude chránit před sfouknutím, nesmíte ji ale zavíčkovat, plamínek potřebuje spoustu kyslíku, tak jako my lidé. A jdete-li daleko a máte kalíškovou svíčku, občas opatrně odlijte vosk, aby se knot neutopil. Šťastné a veselé…"

Světlo bude také v Žatci

V Žatci budou skauti rozdávat Betlémské světlo v neděli u Morového sloupu na náměstí Svobody mezi 14 a 14.15 hodin a poté mezi 18 a 18.15 hodin.

Na stejné místo mohou zájemci vyrazit i přímo o Štědrý den, tehdy tam skauty zastihnou mezi 10 a 10.15, po poledni mezi 13 a 13.15 hodin. Světlo bude také na „půlnoční" mši v kostele Nanebevzetí Panny Marie v 16 hodin.

Autor: Zdeněk Plachý

19.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Festival Rock for Churchill 2016 ve Vroutku.

Tisíce milovníků hudby míří do Vroutku na Rock for Churchill

Ilustrační foto

Dorostenci Loun smolně prohráli úvodní divizní utkání

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Radnice 1. září omezí provoz

Žatec - Páteční úřední hodiny budou zkráceny kvůli pořádání tradiční Dočesné.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Mladému chovateli z Předlic zabili lidé už desítky zvířat

Předlice – Pomáhá zraněným a opuštěným zvířatům, jeho minizoo v předlické Kolonii navštěvují děti z mateřinek a nadšeně poslouchají povídání o životě čtvernožců. Se svou největší bolestí se však osmnáctiletý chovatel Adam Matouš svěří jen jejich učitelce. Jeho zvířata totiž někdo zabíjí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení