VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studentka ze Žatce dokázala pomoci tatínkovi

Žatec, Plzeň, Praha - Třináctiletá Michaela rychle přivolala záchranku, když otec zkolaboval; nyní dostala cenu na Staroměstské radnici.

5.12.2011
SDÍLEJ:

Míša Stupková ze Žatce přebírá cenu na Staroměstské radnici ve společnosti Terezy Brodské a ministra školství Josefa Dobeše.Foto: Veronika Šoufková, nadace Dětský čin roku

„Pověsila jsem prádlo a vrátila se do bytu. Taťka ležel na zemi na všech čtyřech a neskutečně skučel. - Strašně se mi motá hlava. Vůbec nic nevidím! - koktal.” Tak začíná líčit dramatické okamžiky Michaela Stupková, nyní čtrnáctiletá studentka Gymnázia Žatec. Popisuje, jak loni v létě pobývala i s malou sestrou u tatínka v Plzni a otec náhle zkolaboval. Událost naštěstí dopadla dobře a bez vážnějších zdravotních následků.

Míša dokázala nepříjemné zážitky popsat tak věrně a zajímavě, že její příběh, nazvaný Nevydařený víkend, zvítězil ve své kategorii v projektu Dětský čin roku. Studentka ze Žatce díky své rozvaze, pohotovému zásahu a následnému zpracování příběhu vyhrála kategorii Pomoc v rodině. První prosincový den převzala spolu s dalšími oceněnými dětmi cenu na Staroměstské radnici v Praze.

Přihlásilo se přes devět tisíc dětí

„Příběhy, které děti letos do projektu přihlásily, soutěžily v sedmi kategoriích: záchrana lidského života, pomoc v rodině, pomoc jiným dětem, pomoc ostatním lidem, pomoc přírodě, dobrý nápad a pomoc na internetu. Udělena byla i zvláštní cena Učitelských novin za nejlépe napsaný příspěvek,” upřesnila Veronika Šoufková z pořadatelského štábu projektu, jehož zakladatelem a hlavním partnerem je společnost Whirlpool.

Letos se konal už sedmý ročník a do něj se zapojilo 9 036 dětí z celé ČR. Do následného hlasování o nejlepší příběhy v jednotlivých kategoriích se zapojilo 8 495 dětí. „Každý rok jsme příjemně překvapeni, kolik dětí nám zašle svoje příběhy a podpoří svoje kamarády. Nejlepší zprávou je, že děti stále konají dobro,“ uvedl Ján Živný, předseda nadačního fondu Dětský čin roku.

Předávání cen moderoval Aleš Háma, čestný předseda nadačního fondu Dětského činu roku. Slavnosti se zúčastnili například i herci Jan Révai, Tereza Brodská, Dana Morávková, zpěvačka Petra Černocká, ministr školství Josef Dobeš. Výherci obdrželi dárky od sponzorů projektu, společností Whirlpool a EPline. Zástupci škol, do nichž chodí letošní vítězové - hrdinové, převzali od nadačního fondu Dětský čin roku dárkové šeky na 10 000 korun určených na školní pomůcky.

Příběh Míši Stupkové: Nevydařený víkend

Michaela Stupková
14 let
Gymnázium Žatec

Dětský čin roku 2011
Kategorie: Pomoc v rodině

Probudila jsem se do krásného, slunečného dne. Podívala jsem se a vidím, že je deka na zemi. Ani mi to nevadilo, bylo šílené horko a to bylo teprve ráno. Zavětřím a ucítím vůni zapečených toastů, to asi taťka připravoval snídani. Bude to už skoro šest let, co nebydlí s mámou, ale má nájem v Plzni. Jezdíme k němu každý druhý víkend a teď po táboře si tu budeme užívat ještě týden. Kouknu stranou a vidím, že Monča, moje mladší sestra, se také probouzí.

Po snídani se společně umyjeme, oblékneme a vyčistíme zuby. Poté si zapnu počítač, abych zkoukla dnešní akce. Najedu myší na ikonku s internetem, najednou se mi to celý zablokuje a vysvitne tabulka oznamující, že v počítači je vir. Zděšeně si to prohlížím a opatrně to taťkovi povím. Ten si k tomu sedl a zjišťoval, co a jak. Moc se v počítačích nevyzná, tak to docela trvalo.

Po chvíli jsem se začala nudit, tak jsem alespoň sklidila ze stolu. Mezitím si Monča chtěla zapnout televizi, ale poněkud se to zvrtlo. Omylem něco zmáčkla na ovladači a televize teď svítila jasně modře. Taťkovi jsem nechtěla přidělávat další starosti, už tak vypadal, že každou chvílí vybuchne vzteky. Pustila jsem se do opravy sama a luštila písmena na obrazovce s tlačítky na ovladači. Později jsem se do toho tak zamotala, až jsem se rozhodla, že to taťkovi povím. Ani jsem se nemusela namáhat, protože akorát přišel do obývacího pokoje. Když se podíval na obrazovku, zeptal se, co se děje. Všechno jsem mu s klidem vysvětlovala. To byla poslední kapka. ,,To se klidně můžeme na všechno vykašlat! Nikam dnes nejdeme, protože vy nemůžete zůstat chvilku v klidu. Všechno po vás musím hned uklízet, opravovat, čistit!“ začal a pokračoval dál, Monča se mezitím rozbrečela a šla do pokoje. Mě to mrzelo. Ještě do toho takový horko, bolela mě ze všeho hlava a abych taťkovi alespoň trochu zlepšila náladu, rozhodla jsem se, že pověsím prádlo. Vzala jsem věšák a šla na zahradu.

Na chvíli jsem si sedla a přemýšlela, co se teď asi bude dít. Pověsila jsem prádlo a šla zpět do domu. Když jsem vešla, ležel taťka na všech čtyřech a neskutečně skučel. Monča byla stále v pokoji a nic netušící pořád brečela. Přeběhla jsem chodbu hned k taťkovi a ptala se, co se děje. ,,Strašně…se mi motá hlava, vůbec nic nevidím!“ koktal a já si vůbec nevěděla rady.

Drama začíná

Asi deset minut jsem tam tak stála a koukala na tátu, jak se kroutí v křečích. ,,Ne - nepotřebuješ něco?“ vykoktala jsem ze sebe a vystrašeně se dívala. Ten se mezitím převalil na záda a pořád se motal. Konečně se moje zdřevěnělé nohy probudily a já doběhla pro sklenici studené vody a podala jí taťkovi. Ten se malinko napil a zbytek vylil na koberec. Nemohl se trefit do pusy! Potom přišla Monča, chtěla se taťkovi omluvit, když ho však uviděla, zůstala stát s otevřenou pusou. Hned spustila další příval slz a jen se vyděšeně ptala, co se děje.

Najednou jsem si připadala, jako velká sestra nebo máma, která se musí o všechno postarat. Šla jsem s Mončou do pokoje a začala ji tam utěšovat. Všechno se dělo tak rychle. Opustila jsem ji a vrátila se zpět, kde naposledy ležel taťka. Ten tam však teď nebyl. Viděla jsem, jak se po všech čtyřech plazí do koupelny. V obličeji byl uplně rudý.

Jak se tak plazil, cvaklo mi v hlavě a hnala jsem se k tátovo batohu. Byla jsem celá rozklepaná. Vrazila jsem ruce do batohu a hledala a hledala. Konečně jsem se narovnala a v ruce držela tátovu peněženku. Doufala jsem, že v ní najdu také jeho občanku. Sláva! Položila jsem jí na stůl a běžela zpět k taťkovi. Byl skloněný nad záchodem a zvracel. Potom si lehl na podlahu a vůbec se nehýbal.

Běžela jsem k němu, naštěstí jsem zjistila, že je při vědomí, ale nezdálo se, že by na tom byl nějak zvlášť dobře. Vzala jsem mobil, který jsem si naštěstí předešlý den nabila, a vrátila se zpět k peněžence. Přečetla jsem si adresu a už vytáčela číslo 155. Asi po dlouhých třech vteřinách se mi konečně ozval mužský hlas: ,,Halo? Mohu vám nějak pomoci?“ ozvalo se. ,,Já já se jmenuju Mí Míša, a bydlím v..ehm.. v Plzni..“ vykoktala jsem a byla celá rudá a rozrušená. Rychle jsem nadiktovala adresu. ,,Děkuji. A co se přesně děje?“ naléhal lékař. ,,Taťkovi, je mu hrozně špatně. Udělalo se mu špatně. Z toho horka, a teď zvracel. Skoro omdlel!“ drmolila jsem to všechno ze sebe. Místo toho, aby už zavěsil, se pořád na něco ptal. ,,A není kolem vás nějaký dospělý?“ - ,,Ne, není,“ - ,,A kolik ti je?“ - ,,13 let,“ - ,,Může mluvit váš táta?“ - ,,Asi jo, dám vám ho k telefonu. Tati, tady máš mobil, za chvíli už přijedou,“ běžela jsem k taťkovi, sedla si vedle něj a poslouchala. ,,Ano. Najednou se mi hrozně zamotala hlava, vůbec jsem se nemohl pohnout, všechno se točilo. Je to nejspíš z toho horka. Jo, dobře. Děkuji,“ poslouchala jsem, jak táta odpovídá na otázky. Dal mi zpět telefon a jen jsem slyšela, jak říkají: ,,Už jsme na cestě, tak nás vyhlížejte,“ běžela jsem za Mončou a řekla jí, ať dohlídne na taťku. Sama jsem popadla klíče a běžela před barák.

Co bude dál?

Čekala jsem a přemýšlela, co se bude dít, až taťku odvezou. Čekala jsem, až se konečně z rohu vynořila sanitka. Vylezla malá hnědovlasá paní a dva lékaři. Okamžitě vyběhli nahoru i se svými pomůckami. Zavřeli se v koupelně, něco s tátou dělali a mezitím, co ho nakládali do sanitky, se mě ta paní ptala, jestli mám kam jít a vím, co dělat. Jen jsem kývla a už byli pryč. Celá vykulená jsem se vrátila zpět do domu a přemýšlela, co teď.

To byla tedy rychlá akce! Utěšila jsem Monču a pořádně jí vysvětlila, co teď s taťkou bude, i když jsem to sama vlastně nevěděla. Zavolala jsem strejdovi a vše mu pověděla, po chvíli si pro nás přijel a odvezl zpět domů k mámě.

Později jsme se po pár telefonátech dozvěděli, že taťka je v pořádku, jen je přepracovaný a potřebuje si odpočinout. Po pár dnech ho pustili domů.

Autor: Libor Želinský

5.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Žena nechtěla pustit bývalého přítele do bytu, vnutil se tam násilím

Ilustrační foto

Domácnosti v Lounech osloví tazatelé kvůli výzkumu

Policie stále hledá bankovního lupiče. Poznáte ho?

Podbořany - Lupič si přišel pro peníze do podbořanské banky. Ještě předtím přepadl i banku v Kadani.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Lesniak otevřel skore v první minutě, Louny ale nakonec body z Kladna nedovezly

Kladno - Fotbalisté Loun v divizi podlehli Kladnu 2:3. V tabulce jsou jedenáctí.

ANKETA: Obnovili byste povinnou základní vojenskou službu?

Ústecký kraj - Patnáct zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím osmi stran v Ústeckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení