íce než šest let už vyvíjí pravidelnou činnost občanské sdružení Záchranáři Žatec. Založeno bylo při ustavující valné hromadě v listopadu roku 2003, ministerstvo vnitra ho pak zaregistrovalo v lednu 2004.

Ve sdružení se scházejí lidé se zájmem o problematiku předlékařské první pomoci i jiných forem záchrany a ochrany obyvatel, uvádějí o sobě sami členové na svých internetových stránkách. Členové sdružení se pravidelně školí v různých zdravotnických dovednostech, znalosti a techniku záchrany předávají dál i dětem ve školách nebo dalším zájemcům z řad laické veřejnosti.

K důležitým složkám jejich činnosti patří aktivní účast na různých veřejných akcích, kde se schází větší počet lidí. Mezi nimi mají záchranáři svá stanoviště i označené „příslušníky“ a všem návštěvníkům jsou připraveni ihned na místě poskytnout pomoc při jakýchkoli zdravotních potížích či úrazech.

Pravidelně tímhle způsobem pomáhají například při organizaci Dočesné nebo silvestrovských oslav na náměstí a pokaždé se najde několik lidí, které záchranáři musí ošetřit, buď kvůli nevolnosti nebo drobným úrazům.

U společenských akcí zasahují průběžně celý rok, ročně tak drží pohotovost u několika desítek hromadných setkání. Například nyní v srpnu budou pomáhat pořadatelům při oslavách 50 let od sloučení obcí v Petrohradě, při Měcholupské pouti, na krajském kole dobrovolných hasičů v požárním sportu v Podbořanech nebo na rockovém festivalu Rock for Church(ill) ve Vroutku.

Do sdružení může vstoupit kdokoli

„Do sdružení dobrovolných záchranářů může vstoupit kdokoliv, kdo má chuť se záchranářství nebo jiným aktivitám našeho sdružení věnovat, má dobrý zdravotní stav a přiměřenou fyzickou kondici. Znalosti první pomoci nejsou nutné, naučíte se všechno u nás. Také se můžete věnovat výuce první pomoci, činnosti s mládeží či jiným věcem,“ uvedl ředitel sdružení Záchranáři Žatec Slavomil Jurnečka už v roce 2007, kdy odpovídal v internetovém rozhovoru na otázky čtenářů Deníku.

Podle něj ve sdružení nejde jen o práci, ale také o kamarádství a další společné zážitky.

„Kromě zachraňování jsme také parta lidí, která občas vyjede na výpravu na Sněžku, na víkend do lesa či lézt někam po skalách. Já sám také rád jezdím na kole, nebo občas jedu pryč s indiánským oddílem, který jsem navštěvoval jako kluk,“ dodal Slavomil Jurnečka.

U záchranářů se nyní sdružují přibližně čtyři desítky lidí, někteří jsou vedení jako externí pomocníci. Starají se také o výchovu dětí – svých nástupců – které se scházejí v kolektivu Mladí záchranáři.