VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jan Svěrák: Tatínka potěšíte, když přinesete historku nebo dobrý vtip

Žatec /ROZHOVOR/ - O Obecné škole, o dárcích, o další spolupráci, i o vztahu se svým tatínkem, oslavencem, se v rozhovoru pro Deník rozpovídal režisér Jan Svěrák.

26.3.2016
SDÍLEJ:

Jan a Zdeněk Svěrákovi při jejich vystoupení v divadle v Žatci v roce 2014. Foto: Deník/Hynek Dlouhý

Spolu připravili několik klenotů české kinematografie. Duo Svěrák - Svěrák je skvělá značka. Jen nahlédněme: Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve… Otec Zdeněk píše, syn Jan režíruje. Funguje to tak už léta, už od Obecné školy. Právě její zmodernizovanou verzi dá Jan svému tatínkovi k narozeninám. Jako veřejný dárek. V jeden den, ve více než stovce kin, mu tak k osmdesátinám popřejí jeho fanoušci nejen z celé republiky, ale z celého světa.

Čtěte více: V Žatci na počest Zdeňka Svěráka promítnou Obecnou školu

A navíc, spolupráce otce a syna znovu fungovat bude. Už v létě by měli spolu točit další snímek - podle povídkové knížky Zdeňka Svěráka Po strništi bos. Jak se na natáčení chystají? Jak spolupracují, píší spolu dialogy a jak Zdeněk Svěrák „vyzrál" na svého syna, náročného režiséra? Jaký má vztah se svým tatínkem? Oscarový režisér Jan Svěrák se rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Vašemu tatínkovi je osmdesát. Jaké dárky nejraději dostává?
On se raduje ze všeho, ale ve skutečnosti o věci moc nestojí. Nejvíc ho potěšíte, když přinesete nějakou historku nebo dobrý vtip. To mu září očíčka.

Připravujete pro něj jeden veřejný dárek, promítání zremasterované Obecné školy, ale určitě chystáte i nějaký osobní. V minulosti jste mu dal například vlastnoručně namalovaný obraz, který visí v jeho pracovně. Prozradíte, co pro něj máte?
Protože rozhovor vyjde ještě před oslavou, tak vám to nemůžu říci, ale prozradím, že dárek k osmdesátinám pro něj máme už od léta.

Popřejte oslavenci s Deníkem i vy!
Napište nám do redakce.

Na začátku února jste měl narozeniny i vy, dodatečně vše nejlepší. Co jste od tatínka dostal?
Víno. Tři lahve pěkného moravského a tři z ciziny.

Režisér Jan Svěrák.Vždyť jste se narodil ve městě chmele a piva… Prožil jste v Žatci sice jen první dva roky života, takže vzpomínky asi nemůžete mít žádné. Ale přesto, dýchal jste ten chmelem prosycený vzduch, nemohu se tedy nezeptat. Máte rád dobré pivo? Váš tatínek párkrát vzpomínal, že spolu čas od času zajdete na dobré Plzeňské. Trvá tento zvyk?
S tátou na pivo několikrát za rok zajdeme, ale je to asi jediná příležitost, kdy piji pivo. To vás zklamu, jsem na víno. Asi je to také tím, že mě ze Žatce přestěhovali ve dvou letech a nestihl jsem se na pivo naučit.

Tatínek nedávno někde vyprávěl, že největší radost jste mu udělal, když jste se stal filmařem. A že nejpyšnější na vás byl a oči, že vám nejvíce svítily, když jste přebíral Oscara. Naopak o vás jsem se dočetl, že nejraději vzpomínáte na zážitky s otcem během tvorby vašeho prvního snímku, na natáčení a vaše společné jízdy při propagaci Obecné školy. Jak na toto první natáčení vzpomínáte, jak jste si ho užili?
My jsme se totiž během natáčení začali znovu poznávat. Zatímco v běžných rodinách se vztah dospělého syna s otcem jaksi přirozeně rozvolňuje, my jsme dostali příležitost ho při společné práci, obavách a radosti přebudovat ve formu důvěrného přátelství. To přátelství jsme pak ukovali ještě dalšími pěti společnými filmy a vydrželo nám už pětadvacet let.

Připomeňte si: Půl století a devět skvělých filmů! Oscar! Žatecký rodák Jan Svěrák slavil 50

Pojďme zpět k oslavenci. Váš tatínek právě slaví osmdesáté narozeniny. Přichystal jste mu netradiční dárek, remasterovanou Obecnou školu. Hraje se jen v den narozenin ve více než stovce kin v Čechách, ale také po celé Evropě, v USA, mimo jiné i na Aljašce, v Indonésii, Austrálii, na Seychellách, v Argentině, prostě po celém světě. Jak vznikl nápad na takový ne úplně běžný dárek?
Obecná škola vypráví o dětství mého tatínka, které prožíval na pražském předměstí těsně po skončení druhé světové války. Spolu s Koljou a Vratnými lahvemi tvoří volnou trilogii. Kolja líčí život dospělého muže na sklonku socialismu a Vratné lahve zase trampoty důchodce v rozpuku kapitalismu. Její podobu známe z televize a z DVD, ale to není ta Obecná škola, kterou viděli diváci v kinech při premiéře. Je to jen její rozmazaný odraz. Rozdíl v rozlišení je asi jako mezi školní tabulí a tenisovým kurtem. Když jsme začali z původního negativu film znovu přepisovat, sám jsem žasl, že vidím Libušce Šafránkové do očí, že si všímám, jak potrhané svetry mají kluci ve třídě, že vidím každou rekvizitu. Ten film vypadá, jakoby byl natočen včera, jen jsem ho úplně zapomněl. Bylo mi jako člověku, který špatně viděl a s novými brýlemi se konečně mohl rozhlédnout po světě.

Jan TřískaA proč vlastně jít do kina na film, který už lidé znají, v čem bude nová Obecná škola jiná?
Pouštět starý film znovu do kin nemá v záplavě nových titulů smysl. Ale promítnout ho jednou, divákům, kteří to ocení, a vidět tátu, jak valí oči, to už smysl má.

Hraje se po celém světě…
Napadlo nás, proč omezovat takovou akci hranicemi státu, když s dnešními technologiemi je to tak snadné. Zkusili jsme oslovit s nápadem i krajanské spolky ve světě. Jsou to komunity roztroušené po neuvěřitelných místech od Islandu až po Nový Zeland. Některé odpovědi jsme dostávali v jiráskovské češtině z konce 19. století, což nám jen potvrdilo, že i odříznuté české komunity stále udržují rodný jazyk a srdečný vztah k domovině.

Proč právě Obecná škola? Protože je to váš první společný projekt a rádi na něj vzpomínáte?
Nejen to, Obecná škola je i jinak velice osobním filmem. Natáčela se na pražském Bohdalci v domě, kdy skutečně tatínek jako malý bydlel, přinesli jsme do něj i některé skutečné rekvizity. Třeba babiččiny hodiny a obraz Žně, který podle pohlednice namaloval můj děda, elektrikář a malíř amatér. Dokonce i dřevěné pavilony, do kterých táta chodil do školy tam tehdy stály, i hospoda, kam chodil tátovi pro řezané pivo. A aby toho propojení nebylo málo, táta si ve filmu svého vlastního otce i zahrál.

Jan dostal příležitost

Jak jste se tehdy vlastně k režii Obecné školy dostal? Pokud si vzpomínám, nebyl to váš otec, kdo s tím přišel.
Po Sametové revoluci zůstal scénář Obecné školy bez režiséra a dramaturg Filmového studia Barrandov navrhl tátovi: „Co kdyby to režíroval tvůj kluk?" Myslel mne, čtyřiadvacetiletého cucáka, který měl za sebou pár studentských filmů a jeden zahraniční úspěch. Že se táta nebál mi to svěřit, tomu dodnes nerozumím, protože nemohl tušit, co z toho vzejde.

Oslavenec Zdeněk Svěrák nedávno někde s úsměvem pronesl, že tehdy jste ještě více „poslouchal" scénář, teď že jste náročnější, do příběhu více zasahujete.
Byl jsem začátečník a nevěděl jsem o hraném filmu skoro nic. Tak jsem si nedovoloval. Kromě toho ten scénář byl opravdu krásný a ani dnes bych v něm asi nic nechtěl měnit. Jediný zásah tehdy vzešel od dramaturga Václava Šaška. Navrhoval, že by tatínek měl nějak konfrontovat Igora Hnízda a prokázat svoje hrdinství. Tak vznikla scéna s panzerfaustem, která původně ve scénáři nebyla. Dnes víme, že jsme měli spojit postavy Stavinohy, který odpaluje s klukama nebezpečnou raketu, s propadlíkem Rosenheimem. Od té doby si na to dáváme pozor a jakmile mají dvě postavy stejný charakter, už víme, že musíme jednu z nich "zabít", aby ta druhá měla víc života.

Spor kvůli Vratným lahvím

Film Vratné lahve Jana Svěráka slavil obrovský úspěch.O největší krizi dua Svěrák - Svěrák ví asi všichni, prožívali ji s vámi v dokumentu Tatínek. Bylo to před lety, kdy jste nechtěl točit Vratné lahve podle původního scénáře. Jak vážná to tehdy byla hádka? Jak dlouho jste spolu nemluvili a co vás tehdy zase „nakoplo" do spolupráce?
Doufal jsem, že scénář dopíše podle mých představ, ale on to cítil jinak. Nechtěl tam zobrazit ani tolik konflikty s manželkou a ponorku dlouholetého manželství, šlo mu jen o milou legraci. A mně to přišlo škoda takové téma přejít jen po úsměvném povrchu. Zastavil jsem film těsně před natáčením a táta mi to nechtěl odpustit. Nebyla to ani tak hádka, jako názorový nesoulad, který nás rozkolil. Asi půl roku se mnou nemluvil. Když pak vychladl, zkusil se na scénář podívat znovu. Dokázal dát stranou svou ješitnost i ego a dal příběhu ještě jednu šanci. Pak jsme se sešli v té naší oblíbené hospodě, dali si pivo a vše bylo zase jako dřív.

Vratné lahve nakonec vznikly, váš tatínek uznal, že může scénář vylepšit a přepsal ho, vy jste ho natočil. Je od té doby smířlivější k vašim připomínkám?
Oba se snažíme být smířlivější. Já jsem si zkusil sám napsat několik scénářů, takže vím dobře, jaké to je, když vám někdo chce vyhodit vaše scény či dialogy, nad kterými jste se potili třeba i několik dnů. A on zase cítí, že ho neterorizuji zbůhdarma, ale že když ten film mám točit, musím si být jist, že je v něm vše na správném místě.

Máte na svém kontě osm skvělých filmů. Ten devátý, Po strništi bos, opět podle scénáře Zdeňka Svěráka, by se měl začít točit v létě? Je to tak?
Scénář začal táta psát před třinácti lety. Ale také jsme se na něm kousli. Podobně jako na Lahvích i tady se vršily lyrické a veselé vzpomínky z dětství, ale drama se nekonalo. Dali jsme tedy scénář k ledu a táta podle něj až po letech napsal knížku, kde už to drama kolem tajemného strýce udělal. To už se mi líbilo, ale táta šibalsky řekl, ať si ten scénář napíšu sám, protože už ví, co za martyrium by ho čekalo. Teď jen chodí na kontrolu, tu spolu napíšeme dialog, tam upravíme scénu. Jsou to pěkné schůzky, je na nich veselý, možná se v duchu směje, jak nad tyranem vyzrál.

Po strništi bos

Nový film má dějově předcházet Obecné škole, v době války se městský kluk dostane na vesnici. Kdo četl nádherné povídky vašeho otce v knížce Po strništi bos, ten už se těší. Ale už máte vymyšlenou roli pro tatínka? Věkově by odpovídal dědečkovi, ale ten je tam myslím takový přísný.
Dědeček je záporná postava a táta ho hrát ani nechtěl. Má pravdu, že by mu to diváci nevěřili a stále by asi doufali, že se nakonec polepší. Tatínkovi jsme tam vymysleli novou postavu a to ředitele školy.

Ještě se vraťme k veřejné oslavě. Slavit se bude i v žateckém kině, ve městě, kde Zdeňka Svěráka považují za svého. Několik let tam žil a společně s vaší maminkou v Měcholupech a v Žatci začínal učit. Slyšel jsem, že se bude i zpívat a návštěvníci si odnesou originální filmové políčko?
S tím zpíváním to je zatím tajemství, tak to nebudu dál prozrazovat, ale o políčku vám říci mohu. Každý divák dostane k představení památeční program, jehož součástí bude 35mm filmové políčko z původní Obecné školy.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Hynek Dlouhý

26.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Adam Matouš z Předlic má malé zemědělské hospodářství a někdo mu bezdůvodně tráví zvířata.
8

Mladému chovateli z Předlic zabili lidé už desítky zvířat

Rezerva Tatranu v generálce na I. B třídu rozstřílela Vroutek 5:2.
28

Vroutek poslední přípravné utkání prohrál, v sobotu začíná v I.A třídě

Zadržený muž se oběsil v policejní cele v Žatci

Žatec – Pitva neprokázala cizí zavinění. Kriminalisté případ vyšetřují jako sebevraždu.

Kvůli havárii potrubí netekla voda v části Loun

Louny – Voda netekla v několika ulicích v západní části města.

Páchnoucí rybník plný bahna v Radíčevsi čeká oprava

Radíčeves u Žatce - Město Žatec připravilo revitalizaci vodní nádrže za 1,3 milionu korun v nedaleké Radíčevsi.

Tuny cenného kovu chtějí brát z úpatí hory. Už za čtyři roky

Teplicko - Těžba lithia na Cínovci by mohla začít v roce 2021. V plánu to má alespoň česká firma Geomet, která zde provádí průzkumy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení