Takřka pět set kilometrů uběhl před dvěma lety za dvanáct dní, loni za osm a letos už jen za týden.

Miroslav Kalina z Loun neběhá jen tak. Svým „během o život“ získává peníze pro onkologické centrum Nemocnice Chomutov, kde ho před lety vyléčili z rakoviny. Letos se mu podařilo získat rovných sto tisíc, za které obnoví sociální zařízení pro šestnáct lůžkových pokojů.

„Domluvili jsme se s paní primářkou, co je v centru nejvíc zapotřebí. Přála si pro pacienty nové sociálky namísto původních, které jsou staré už dvacet pět let, “ nastínil pan Kalina.

Při nultém ročníku centru věnoval jedenáct televizorů a loni nechal vybavit dvě patra čekáren moderními stolky a židlemi. Podle primářky Martiny Chodacké je Miroslav Kalina nejštědřejším dárcem. „A také velkou inspirací pro ostatní,“ dodává primářka. „Díky jeho příkladu se vracejí i další pacienti, kteří se u nás léčili, aby centrum něčím podarovali.“

Sice ne v takovém měřítku. „Ale každá pomoc je dobrá,“ chválí si primářka. Peníze získává někdejší pacient a především sportovec ve dvou liniích. „Část posílají na nadační konto známí a další lidé, kteří projektu věří a také plyne z prodeje speciálních triček. Tímto způsobem jsem letos získal dvacet tisíc korun,“ nastínil pan Kalina. Pořídí se za ně obklady.

Dalších osmdesát tisíc věnovala společnost Sanitec s. r. o., a to rovnou ve hmotné podobě. V jednom z pokojů centra se už skví vyskládané nové záchodové mísy a umyvadla s příslušenstvím. Čekají jen na zabudování.

Miroslav Kalina pochází z Loun. Po náročné léčbě si slíbil, že vystuduje Fakultu tělesné výchovy a sportu a dnes působí jako tenisový trenér. Svůj běh každoročně zahajuje v Kyselce u Karlových Varů a cíl je u onkologického centra v Ostravě.

„Chtěl bych takovou šílenost – oběhnout zeměkouli“


V čem byl tento běh jiný?
Začali se ke mně přidávat další běžci a cyklisti.

To je jako střih z filmu Forrest Gump…
Trochu ano (směje se). Vyběhl se mnou kamarád, pak se třeba na deset kilometrů přidala známá a když už nemohla, přijeli pro ní autem a zase odjela. Pak se přidali další čtyři běžci, no a celou první etapu se mnou jel cyklista.

Je lepší mít při běhu společnost?
Ano, je to příjemné, protože si můžeme popovídat.

Co proboha rozebíráte? Přestavbu bytu, práci, poměry?
Ženský probíráme. Jinak ale cokoli, jako někde v obýváku nebo v restauraci. Běží se pomalým tempem, tak to jde.

Jaký jste měl při běhu denní režim?
Vstával jsem vždycky v šest, dal si sladkou snídani, kafe a tak a v sedm vyběhl. Dobíhal jsem většinou v půl třetí. Za celou dobu jsem jen pil, co mi vyhovuje a dával si tatranky, müssli tyčinky a tak. Jezdí se mnou doprovodné vozidlo a zásobuje mě. Jednou jsem se dostal do cíle až v půl páté. To jsem musel završit stejkem z divočáka, čtyřmi pivy a jít si lehnout.

Jak dlouho chcete chomutovskou onkologii podporovat?
Dokud budu moct běhat. Chtěl bych takovou šílenost – oběhnout zeměkouli. Už to začínám připravovat.