„Pro archiváře byla revoluce v listopadu 1989 jedinečnou příležitostí. Jsem rád, že jsem u toho mohl být a všechno důkladně zaznamenávat,“ vyznal se hned v úvodu rozhovoru Bohumír Roedl, v současnosti ředitel Okresního státního archivu v Lounech.
Archivářem byl už tehdy, před dvaceti lety.
Jak rychle se tehdy, v závěru listopadu, do Loun dostala zpráva, že se už asi „něco“ děje?
Jak ke komu. Byli tu samozřejmě lidé, kteří se o politiku zajímali a věděli nebo alespoň tušili, že už se něco bude dít. Osobně jsem už také tušil, že to musí prasknout. Je třeba si uvědomit, že okolní země už byly dál, Poláci už téměř měli svobodné volby, východní Němci utíkali na západ. Jen Češi a Rumuni byli pozadu, nic se tu nedělo. Takže zapálení tušili. Na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že spousta lidí byla tehdy s režimem spokojená. O to více v okrese Louny, který byl od roku 1948 výrazně levicovým, komunistickým regionem. Vždyť Občanské fórum se oficiálně ustavilo až 27. listopadu, to bylo dost pozdě.
Ani před 17. listopadem tu nebyly žádné náznaky? Co třeba okres Louny a Několik vět?
Vůbec nic. V tomto směru tu bylo mrtvo.
Sametová revoluce ve větších městech, to jsou také svíčky a klíče, jimiž lidé symbolicky zvonili. Objevily se svíčky a klíče také v Lounech?
Bylo to tu, ale jen částečně. Svíčky se poprvé objevily 21. listopadu v úterý večer na podstavci sloupu Panny Marie. Příslušníci Veřejné bezpečnosti je tehdy dali pryč, protože náměstí bylo pořád hlídané. Postupem času tam už ale svíčky zůstávaly.
A symbolické zvonění svazkem klíčů?
Chrastění klíčů, na to si v Lounech nepamatuji. Byl jsem na demonstraci v Praze, tam se skutečně klíči cinkalo, ale v Lounech to probíhalo spíše tak, že při shromáždění u sochy Jana Husa vždy stáli řečníci a lidé jen tleskali, případně se hlásili do diskuze. Ale klíče, to ne.
Kdo byl tím, jenž dostal listopadovou revoluci v roce 1989 takříkajíc mezi lidi? Existuje někdo, bez koho by situace vypadala jinak?
V Lounech existuje osoba, která udělala pro informovanost lidí ve městě strašně moc. Je jí současná ředitelka galerie doktorka Štefančíková. Na rohu Korunní uličky dala tehdy totiž k dispozici tzv. Malou galerii. Získala materiály, tisky z Občanského fóra v Praze a zároveň získala i kazetu, kde byl natočený střet policistů se studenty. Právě tento záznam se tam pak vysílal. Ona tenkrát odolala i tlaku policistů, kteří z příkazu rady obrany okresu nařídili vysílání zastavit. Byla tehdy statečná a neuposlechla. Takže jakési informační centrum bylo právě v tzv. Malé galerii.
Větší, masovější demonstrace pak v Lounech probíhaly až v závěru listopadu?
Tak masovými demonstracemi to určitě nemůžeme nazvat. V Lounech přišlo na náměstí maximálně kolem tří stovek lidí. Ani do stávky se tenkrát nezapojilo nijak závratné číslo zaměstnanců. Byla totiž už v době, kdy bylo jasné, že to Občanské fórum vyhraje. Lidé se ale také pořád báli. Za mnou tehdy přišel můj vedoucí z okresu a varoval, že bych mohl přijít o místo. Nakonec jsme byli z celého okresního úřadu dva, kteří jsme stávkovali.
Děkuji za rozhovor.