J. Rosenkranz: mrazilo nás, když jsme viděli připravenou ozbrojenou kolonu VB
Žatec /SPECIÁL DENÍKU/ - „Byl jsem krůček od centra revoluce v Praze, dodnes mě mrzí, že jsem se tam nešel podívat,“ vzpomíná Jaroslav Rosenkranz.
Hynek Dlouhý
Diskutovat (1) 20.11.2009 19:36
Do politiky nakoukl právě až v listopadu roku 1989. A už mu to zůstalo, od té doby se tam pohybuje pořád, dnes dělá oblastního manažera ODS.
Jaroslav Rosenkranz byl jedním z prvních, kdo se v Žatci před dvaceti lety pokoušeli rozhýbat svobodný život.
Pojďme se trochu zasnít a vrátit se o dvacet let nazpět. Na co vzpomínáte nejraději z těch dramatických, svobodu přinášejících dní?
Celou revoluci jsem prožíval hlavně přes kulturu a muziku. Nejintenzivnější prožitky mám proto z prvních komorních setkání žateckého Občanského fóra, které se začalo scházet v Jitřence, kde jsme mívali jazzový klub. V jazzovém klubu se před listopadem konaly nejen jazzové, ale i rockové věci, které se moc pouštět nemohly, proto jazzový klub. Takže pro mne je symbolem určitě Jitřenka. První rok tam probíhala vlastně všechna sezení OF.
Silných zážitků z té doby je určitě daleko více...
Samozřejmě, byly to hektické, ale nádherné dny. Vzpomínám si například, že se tehdy opravovala spodní část žatecké radnice, vlastně tehdy ještě Národního výboru. Na oplocení z vlnitého plechu jsme vylepovali v závěru listopadu plakáty.
Zmínil jste náměstí, kde se tam lidé v Žatci vůbec scházeli?
Úplně první setkání bylo u optiky hned na kraji náměstí, ta je tam shodou okolností dodnes. Tam to tenkrát v Žatci všechno vzniklo, první spontánní setkání lidí, kteří chtěli něco změnit.
Sedmnáctého listopadu všechno začalo v Praze. Jak rychle se začalo něco dít v Žatci?
Podle mého poměrně brzo. Sedmnáctý listopad připadl tehdy, pokud si dobře vzpomínám, na pátek. V sobotu a neděli byl ještě klid, ale už po víkendu se začalo něco dít. Já osobně jsem na úplně prvním setkání v Žatci nebyl, v Teplicích jsem se totiž účastnil ekologické demonstrace, ale už ten den, v pondělí dvacátého, mělo být první setkání právě u optiky. Na dalších už jsem nechyběl.
Setkání pak pokračovala u morového sloupu na dnešním náměstí Svobody...
Ano, postupně jsme se od optiky přesunuli k morovému sloupu.
Kolik lidí chodilo?
Nebylo jich nijak závratné množství, spíše desítky. Možná to ovlivnil také fakt, že Žatec bylo v podstatě vojenské město a vojáci byli hodně svázaní se stranou. Byla tu obava, jestli nebudou zasahovat. Nejvíce se nás na náměstí sešlo 27. listopadu během generální stávky. To tam mohlo být kolem tisícovky lidí, ale pořád se lidé báli.
Kdy vás napadlo, že je konec? Konec života v totalitě?
Až s volbou Václava Havla za prezidenta. Do té doby měli pořád velkou sílu. Už když nás stálo půl milionu na Letné, tak jsme tušili, byl to první impuls, ale pořád se to mohlo zvrhnout jen v nějaké komunisty avizované změny. Definitivně to padlo až s volbou svobodného prezidenta.
Co jste vůbec dělal 17. listopadu?
Shodou okolností jsem byl v Praze.
Na Národní třídě?
Ne. Jezdili jsme tam často na různé koncerty a divadla, právě s jazzovým klubem. Jeli jsme tehdy do Junior klubu Na Chmelnici na Žižkově. Hrálo Divadlo Na Provázku a shodou okolností, dnes se to zdá téměř neuvěřitelné, to představení pojednávalo o demokracii (smích).
Bylo v Praze už patrné, že by se něco mohlo stát?
Přijeli jsme tam už dřív, jeli jsme směrem na Jarov a proti nám jela ozbrojená kolona pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti. Jeli přímo proti nám na Koněvově třídě. Viděli jsme to z autobusu a šel nám mráz po zádech. Úplně vpředu jelo auto s radlicí. Nebyl to příjemný pocit. Mrazilo nás. Byli jsme vyplašení a ještě před představením si říkali, že bychom se tam mohli jít podívat. Věděli jsme, že by tam měla být svazácká demonstrace, nakonec jsme nad tím mávli rukou, že z toho nic nebude (smích). Osobně mě pak moc mrzelo, že jsem se tam nešel podívat. Něco mi říkalo, běž tam...
Takže jste byl pár kroků od centra revoluce a netušil to...
Právě, že tenkrát nikdo netušil, jak dobře by to mohlo dopadnout. Zpětně mě to moc mrzelo, že jsem tam nezašel.
A jak potom probíhalo představení v divadle?
Začalo normálně, ale o přestávce tam přiběhli zmlácení studenti z Národní třídy a líčili, co se děje. Takže informace jsme měli opravdu z první ruky.
Co bylo, když jste se vrátili domů do Žatce?
Po příjezdu domů už jsme ladili Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a od té doby už jsem z toho nevylezl.
Děkuji za rozhovor.
-4°C
-2°C
