Kliknutím zvětšíteMladý cestovatel z Loun už viděl pořádný kus světa. Byl svědkem rituálního obětování buvolů v Indonésii, setkal se s buddhistickými mnichy v jejich legendárních chrámech na severu Indie, v Singapuru zjistil, že v metru nesmí pít, a kromě mnoha dalších úžasných zážitků si zaplaval i s divokými žraloky. Lubomír Peterka ale nejvíc propadl horám. A na konci letošního roku se chystá zdolat nejvyšší masiv afrického kontinentu Kilimandžáro.
Sedm dobrodruhů včetně Luboše se vypraví do Afriky 26. prosince a vrátit by se měli 12. ledna 2014. Cílem bude téměř rovníková oblast Tanzanie. „Nejprve se chystáme na Mount Meru s výškou přes 4,5 kilometru, pak už na samotné Kilimandžáro," těší se mladý cestovatel. Masiv Kilimandžáro při hranici s Keňou je nejvyšším v Africe. Vrchol Uhuru se pyšní výškou 5895 metrů nad mořem.
Zajímavostí je, že cestovatel při podobných výstupech nepoužívá žádnou speciální techniku a ani tentokrát na dýchací přístroj a podobné pomocníky nesází. „Když slézáme několikatisícové vrcholy, nebereme si žádné zvláštní vybavení. Je to jako když jdeme na jakýkoliv jiný výlet - jak jsem, tak jdu nahoru," směje se mladík. Rizik, zejména výškové nemoci, způsobené příliš řídkou atmosférou a nedostatkem kyslíku, si je nicméně dobře vědom. Plíce se v takovém případě rychle plní vodou, otékají, stejně jako v horších případech mozek. Hrozba je smrtelná!
Polezou po ledovci
„Vím, že v pěti a půl kilometrech je to boj o každý nádech, o každý krok. Pokud to na místě uznáme za nutné, půjčíme si speciální vybavení až tam," plánuje Luboš. Chybět ale nemohou cepíny a mačky, protože na Kilimandžáru ve výšce přesahující 4800 metrů už panují arktické podmínky. Dobrodruzi se tak nevyhnou ani cestě po ledovci. Před náročným výstupem se chystá ještě příprava. Parta vyrazí na konci srpna do Rakouska zdolat vrchol hory Grossvenediger, který se nachází 3662 metrů nad mořem.
Dosavadní cestovatelské zkušenosti by mohl 27letému technikovi leckdo závidět. S krosnou a nejnutnějšími věcmi na zádech, jen s rámcovým plánem, už viděl mnohé. „Nehledám v tom žádné složitosti. Sbalím oblečení na týden - to se pak stejně pere během cesty, vytyčím si hlavní cíle, které chci v dané lokalitě vidět, samozřejmě si zjistím potřebné informace a jedu," usmívá se Lubomír.
Albánie, Ukrajina, Balkán…
Začínal s poznáváním východu - Albánie, Ukrajiny, Rumunska či oblasti Balkánu. Tři měsíce strávil ale také v USA a pozoruhodné tři týdny na severu Indie v oblasti Ladakh. Ta sousedí s Tibetem. K vidění jsou tam pravé buddhistické kláštery a téměř mýty opředení mniši. „Navštívili jsme jeden z klášterů, kde jsme byli svědky krásného obřadu. A skutečného, ne takových, jaké jinde připravují jen pro turisty. Při setkání s jedním mnichem pak přišla řeč na zdravotní problémy, a on se ptal, zda nás něco trápí. Dříve jsem dost trpěl na opary, což jsem mu řekl. Dal mi několik bylinných kuliček, které jsem měl jíst. A fungovalo to! Od té doby se problém neobjevil," popisuje zážitek Louňan. Podle jeho slov se stejně zbavili různých problémů i další účastníci expedice.
V Ladakhu si samozřejmě nemohl nechat ujít nějaký ten výstup. „Zdolali jsme Stok Kangri se 6153 metry. Přiletěli jsme do výšky 3200 metrů nad mořem. To se člověk kvůli řídkému vzduchu hned cítí divně. Ale nakonec jsem s vypětím sil na vrcholu stanul," vzpomíná Luboš, který horu zdolal, jak má ve zvyku, bez speciálního vybavení. „Sever Indie, to byla tvrdá dovolená, ale stála za to!" směje se.
Pohřeb plný krve
Nečekané zážitky potkaly skupinu Lubomíra Peterky i na šestitýdenním putování po Indonésii, kde mimo jiné navštívil ostrov Sulawesi. Exotická provincie Indonésie je sama o sobě fascinující a mladý cestovatel by mohl barvitě líčit tamní reálie dlouhé hodiny. Jedním z nejzvláštnějších zážitků, které tam získal, byl pohřeb učitele v jedné vesnici.
„Připletli" se k němu a protože přinesli dar, byli přizváni k účasti. „Tam pohřby berou úplně jinak, než u nás. Je to obrovská událost, na kterou každý host něco přinese. A rodina zesnulého by měla tento dar oplatit, až zemře ten dárce. My přinesli karton hřebíčkových cigaret a mohli jsme se tak obřadu zúčastnit," vypráví Luboš. Hlavním bodem pohřbu je, v naší kultuře možná barbarsky vyhlížející, obětování vepřů a buvolů. Čím je zesnulá osoba váženější a čím ji chce rodina lépe vypravit na další cestu do věčného nebe, tím více je obětováno zvířat. A protože jde o velmi nákladnou záležitost, šetří pozůstalí mnohdy i několik let, aby mohli slavnost uspořádat. „Do té doby se k nebožtíkovi chovají jako k živému, dokud není řádně pohřben," dodává Luboš. Uložení ostatků je pro Středoevropany také velmi zajímavé. Popel dospělých se dává do malých otvorů, vytesaných do skály, ostatky dětí se zase vkládají stejným způsobem do stromů, aby s nimi mohly dále růst.
Tvrdá práce v toxickém plynu
Při cestách po Indonésii se skupina dostala také na Jávu. Viděli monumentální budhistický chrám Borobudur nedaleko města Yogyakarta, který byl donedávna doslova ztracen v džungli. A také na Jávě se ocitla v hledáčku cestovatelů hora, přesněji sopka Kawah Ijen s 2800 metry nad mořem. Ve dvojitém kráteru na náhorní plošině se skrývá jezero. Čechy však zaujali především dělníci, kteří přímo v kráteru dřímající sopky těží síru. „Ze země stoupají oblaka páry a plynů, takže používají dýchací masky. Bez toho by v těchto podmínkách nemohli fungovat. Odlamují velké kusy síry, které zřejmě někam prodávají. Byl to hodně zvláštní pohled," zamýšlí se Luboš.
Mladík však viděl nejen divočinu. Na třítýdenní cestě po Malajsii v roce 2010 navštívil městský ostrovní stát Singapur. „Je to hypermoderní město s úžasnými divy architektury, všude je navíc hezky čisto - je zakázáno například žvýkat žvýkačky. To kvůli případnému odhození na zem a znečištění chodníku," vysvětluje Louňan. Co je překvapivější - zakázáno je také cokoli pít v metru. I nealko. „Tam vás s lahví tekutiny prostě nepustí. Ve stanicích jsou velké obrazovky, na kterých je cestujícím neustále připomínána hrozba terorismu, promítají tam záběry různých útoků, třeba 11. září," krčí rameny Luboš.
Přípravy a cestu budeme pro vás sledovat
V Malajsii se cestovatel seznámil s komunitou domorodých obyvatel či navštívil hinduistické chrámy, například George Town na ostrově Penang. Na severu oblasti si vyzkoušel i potápění v průzračném moři. „Bylo to na Perhentian Islands. Při plavání jsem se ocitl téměř na dosah krásné karetě obrovské. Průvodci nám říkali, ať se díváme, jestli neuvidíme nějakého žraloka. Zaujat krásou podmořského světa jsem si najednou všiml přímo pode mnou siluety predátora. Ten žralok byl určitě větší než já, ale byl klidný a nedošlo k žádnému incidentu. Ani tak to ale nebyl úplně příjemný pocit, i když to bylo fascinující," dodává Lubomír Peterka.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
