Máte práci? Pravidelný výdělek a režim a náplň dne? K tomu i možnost denního kontaktu a popovídání s kolegy? Tak si toho važte. V dnešní době to vůbec není samozřejmost a do role nezaměstnaného můžete spadnout snadněji, než se sotva nadechnete. Nové místo se pak hledá často dost těžko a lidé bez práce, to rozhodně nejsou jen neschopní flákači, kteří pracovat nechtějí.

Miloslav Oborník (57) bydlí v Žatci v Mládežnické ulici. Žije v bytě v paneláku na sídlišti a už přes tři měsíce, prakticky celou zimu, v něm svítí svíčkami. Firma ČEZ odpojila přívod elektřiny, protože muž dluží zhruba čtyři tisíce korun za předchozí dodávky.

Zima se svíčkami

Miloslav Oborník chladničku využívá jen jako skříňku na utěrky a prázdné hrnce, protože už tři měsíce je bez elektřiny. „Elektřina nejde od počátku listopadu. Celou zimu, kdy je tma od pěti hodin, svítím svíčkami. Neexistuje možnost pustit si televizi nebo dát jídlo do ledničky. Také prach z koberce nemohu uklidit, vysavač nejde zapnout," popisuje mi pan Oborník ve svém bytě. A má pravdu. Byt je vcelku útulně zařízený, ale odér prachu z koberců či sedaček je skutečně už trochu cítit.

Problémy jsou důsledkem toho, že muž přišel o práci. „Elektřinu bych samozřejmě zaplatil - a velmi rád. Rád bych si třeba pustil film na videu, mám jich tady spoustu a vždycky mě to bavilo. Ale zaplatit teď prostě nemám z čeho. A to nejsem žádný flákač ani trvalý problémový dlužník. Vždycky jsem pracoval a snažil se žít slušně a podle pravidel," říká Miloslav Oborník.

Ve svém bytě žije už třicet let, ale odpojení elektřiny se mu stalo teď poprvé.

To ale není všechno. Po ztrátě pracovního místa přestal být schopen platit i další poplatky spojené s bydlením, a tak jen během pár měsíců vznikl i další dluh vůči bytovému družstvu: tentokrát jde asi o dvacet tisíc korun. „Bojím se, abych nepřišel i o byt. Snažím se dělat všechno pro to, aby to dobře dopadlo. Hned jak mám nějaké peníze, třeba z podpory, splácím to družstvu alespoň po menších částkách, aby byla jasně vidět moje snaha," vypráví Miloslav Oborník.

Pracoval celý život hned od vyučení

Není to přitom vážně žádný nemakačenko. Vypadá zdravě, nestěžuje si na zdravotní problémy, nekouří. I díky tomu je jeho byt pěkný, zachovalý, bez zápachu z cigaret. Muž je nyní odsouzen převážně k sezení doma a pokud by v této situaci kouřil, vypadala by jeho domácnost mnohonásobně hůř.

Od svého vyučení v roce 1974 prakticky neustále pracoval. Nejdelší dobu strávil v žatecké Šroubárně - třiadvacet let. Dělal tam soustružníka a řidiče vysokozdvižného vozíku. Jenže pak Šroubárna, jeden z nejtradičnějších podniků v regionu, skončila a hledání práce už bylo těžší. Doplatily na to stovky dalších chlapů ze Žatecka. Přesto Miloslav Oborník stále aktivně hledal práci a dokázal ji i nalézt, takže od roku 2002 byl pořád zaměstnán, i když se pracovní místa už střídala častěji. Pracoval mj. v HP Pelzeru, v podniku Kovo Žiželice, firmě TRW Volant Podbořany a na dalších místech. Ovšem i tyhle firmy postihla ekonomická krize a s ní různá období úspor a restrukturalizací, při nichž obratem následovalo snižování počtu zaměstnanců. A tak po pár letech či někdy dokonce jen měsících vždy nastala podobná písnička a nutnost nedobrovolného odchodu.

Poslední pracovní místo měl M. Oborník u postoloprtské firmy Mráz, kde pracoval jako dělník. Ale i tam přišel o zaměstnání loni na podzim.

Práce se shání velmi špatně

Teď mu nezbývá než zase shánět nové místo. „Je to ovšem z dosavadních období zatím to nejtěžší a nedaří se mi. Bohužel už mám také u zaměstnavatelů neoblíbený věk nad 50 let. Ale věřím, že to ještě zvládnu a něco najdu. Dosud jsem to přece vždycky dokázal," říká optimisticky.

„V takové situaci vás nic nebaví, nic netěší. Dřív jsem si třeba rád pouštěl filmy, něco četl, po práci odpočíval. Když ale přijdete o práci, najednou máte tolik prázdného času a zároveň jste většinu doby tolik doma, že už pak máte až skoro hrůzu z těch čtyř stěn. Tak snad se to změní k lepšímu," dodává.