Rybářská stráž se vpředvečer prodlouženého víkendu vydává na kontrolu rybníků v okolí Litvínova. Jsem po půl roce opět jejich doprovodem.

Slunce posílá poslední paprsky přes hřebeny Krušných hor, když přijíždíme k Černickému rybníku. Pětice mých průvodců se rozchází mezi stany, které svým počtem připomínají spíš menší autokemp.

„Tohle tu nechávají. Nedělají to rybáři, ale rekreanti,“ ukazuje jeden ze stráže směrem ke skupince stromů, pod nimiž jsou pytle s odpadky. Na jeden stan vždycky připadá rodinka, většinou s malým dítětem a taťkou rybářem. Podle poznámek přítomných matek jde ale také o malá děcka. Vtipem hýří i strážci, kteří si utahují ze svého šéfa Petra Buchy a jeho důkladného oblečení. „Mně ale fakt není horko,“ dušuje se. Proč jsou skoro všichni kromě mě navlečení do kalhot a bund, pochopím později.

Okolo rybníka se sešli jen víceméně poctiví lovci. Pokračujeme k rybníku zvanému Farský, je odsud jen kousek. U vody probouzíme dvojici mladíků. Spí na lehátkách, zmoženi zřejmě horkem a červeným vínem, jehož v kanystříku už moc nezbývá. Zlomyslné zatahání za vlasec a hoši z lůžek zmateně vstávají v domnění, že se bude tahat kapřík. Vytáhnout ale musí jen rybářské lístky. Dostávají napomenutí, že nemají registrovaný člun, s nímž byli zavážet. To je v rybářské hantýrce něco, jako odvézt doprostřed rybníka krmení pro ryby jako návnadu a pak do těch míst nasměrovat háček.

Nikdo jiný tu není. Asi by tu bez pořádné dávky alkoholu nevydržel. Voda je zelená a je cítit.

Jede se dál: Kačák u Komořan, Nejedlý tamtéž a Jiřetínský rybník. V autě se ptám nejmladšího ze strážců, co ho k nim přivedlo. „Dělám to už dlouho, asi deset let,“ odhaduje třiatřicetiletý Jan Novák. „Začal jsem, abych omladil tehdejší složení,“ směje se ošetřovatel zvířat pracující u litvínovské městské policie.

U Jiřetínského rybníka zjišťuji jednu pro mě zajímavou věc. Zatímco v představách mám uložené rybáře, kteří ve starém rádiu vedle křesílka poslouchají na dlouhých vlnách Vltavu, moderní lovci jsou už někde jinde. V černém Transporteru sleduje chlapík fotbalové mistrovství světa na ploché televizi. Dal přednost bzučení vuvuzel před bzučením komárů. Začíná jich být totiž právě tolik na to, abychom dnešní akci zakončili. Mé nohy v kraťasech a ruce v krátkých rukávech to vítají. Proto vyrazili k vodě všichni o poznání méně nalehko než já.

Rybářští strážci tentokrát odhalili jen drobné hříšníky, kteří si za své prohřešky vysloužili trestné body do rybářských lístků. Povolenku nikomu nemuseli odebrat, pytláci u vody nebyli.

Letos byl zatím jen jeden chycen na Benediktu a druhý na Matyldě. Stráži muselo odevzdat povolenku od ledna do této doby devět lidí. Vloni to bylo třikrát více. „Rybáři se polepšili,“ konstatuje Petr Bucha. „Teď je na lovení ryb nejhezčí období, tak nechtějí o lístky přijít,“ dodává. Jeho muži budou přesto, a nebo i právě proto, nyní dál vyrážet do terénu i třikrát za týden.