Bývalý účastník válečných operací čs. zahraniční armády v Tobruku a později letec, příslušník 311. čs. bombardovací perutě ve Velké Británii Valentin Novák žil na sklonku svého života v Žatci a udržoval kontakt se členy Severočeského leteckého archivu v Mostě.

Narodil se 10. ledna 1913 v Kyjevě. Absolvoval osm tříd gymnázia a šest semestrů polské nauky ve Varšavě. Dne 8. září 1939 byl prezentován v čs. východní skupině v polském Lešně. Po ústupu z Polska byl stejně jako ostatní příslušníci skupiny zajat Rudou armádou a internován. Následně byl přemístěn do internačních táborů Oranka a Suzdal. Ze Suzdalu odjel přes Moskvu do Oděsy, odkud připlul lodí 21. února 1941 do tureckého Istanbulu.

Ještě týž měsíc se přesunul vlakem do Mersinu a pak ho čekala cesta lodí Alexandria do Palestiny a vstup do čs. zahraniční armády v Haifě. Po výcviku je přemístěn k československému pěšímu praporu 11 Východ a stává se příslušníkem 4. roty. Se svou jednotkou chrání obležený Tobruk a v dubnu 1942 opouští osvobozené město, aby nastoupil dovolenou. Poté se stává vojákem lehkého protiletadlového pluku No. 200, v který se bývalá čs.jednotka mezitím přeorganizovala.

Členem RAF

V říjnu téhož roku se hlásil do řad našeho zahraničního letectva ve Velké Británii. Dne 2. ledna 1943 se stal letcem RAF v hodnosti AC2. Po absolvování výcviku, mimo jiné v Regent Park London, Cranwellu, Evantonu a St. Athan, přichází k 311. čs. bombardovací peruti na základnu Predenack. Stává se výkonným letcem ve funkci Wireless Operator/Air Gunner radista/střelec. Vzápětí se jednotka stěhuje do Skotska na základnu Tain. Valentin Novák se stal členem osádky Jiřího Osolsobě, po válce autora známé knihy Zbylo nás devět (Naše vojsko 1989, 240 stran + 24 stran příloh), se kterou létá až do konce války. V srpnu 1945 se s ostatními letci vrátil do vlasti.

Zůstal dále sloužit v letectvu a pracuje ve funkci náčelníka štábu u letecké a spojovací školy v Pardubicích a později v Chrudimi. S „vítězným únorem 1948" se nad jeho osobou, podobně, jako nad dalšími „Zápaďáky" začínají stahovat černá mračna. Prvního května 1949 je ministrem obrany odeslán na nucenou dovolenou. V den svých 37. narozenin, tedy 10. ledna 1950, je zatčen a později odsouzen vojenským soudem v Praze ve vykonstruovaném procesu údajně nedbalého uchovávání státního tajemství, podle paragrafu 7, zák. čl. 231/48 sb. v souběhu s přečinem proti kázni a pořádku (podle § 269, písm. C trest. zákona). Kromě vyhazovu z armády tak ještě obdržel trest čtyř měsíců odnětí svobody, zostřeného každý měsíc tvrdým ložem v táboře nucených prací v Mírově. Ze čtyř měsíců se trest nakonec protáhl bez jakéhokoli vysvětlení na 18 měsíců.

V červenci 1951 byl propuštěn a po delší kalvárii se mu podařilo sehnat práci jako zedník. V roce 1963 byl částečně rehabilitován a ještě v tom samém roce byl Nejvyšším soudem v Praze jeho trest zrušen. V roce 1991 byl morálně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě. V 90. letech navázal úzký kontakt se členy Severočeského leteckého archivu z Mostu, kteří jej hojně navštěvovali v jeho bydlišti v Žatci, v ulici Sv. Čecha. V roce 1992 byl hostem výstavy Perutě pomsty a Severočeši v RAF, která se uskutečnila v mosteckém Divadle Rozmanitostí. Valentin Novák zemřel 27. prosince 1995.

Edvard D. Beneš