Předseda ODS a lídr trojkoalice Spolu Petr Fiala mi v předvolebním rozhovoru Deníku řekl: „Pro demokracii je velmi důležitý střet idejí a koncepcí, ale také diskuse a dohoda. K tomu jsem připraven.“

Dva týdny před volbami jeho slova nabývají na váze. Je evidentní, že středopravé spojenectví ODS, lidovců a TOP 09 bude trvat na nízkých daních, utahování šroubů na výdajové straně rozpočtu, zeštíhlení státních kolosů typu České pošty nebo Českých drah. Jeho členové ale zároveň budou podporovat rodiny s dětmi a výstavbu nových bytů. Jejich programy nejsou totožné, ale jsou kompatibilní.

S dvojblokem Piráti a STAN to bude o něco horší. Jeho lídr Ivan Bartoš kupříkladu nesouhlasís občanskými demokraty v otázce bezdoplatkových zón nebo zákona třikrát a dost, kdy se pokuty udělené za spáchané přestupky mají lidem strhávat z dávek v hmotné nouzi. „Copak dává logiku, že když se někdo chová v rozporu se zákonem, přestane to dělat, když mu seberete peníze?“ ptá se.

Přesto obě formace pojí mocný tmel, jímž je odpor k Andreji Babišovi. To je motor, který všechny požene do vládní spolupráce. Koneckonců mohou si vzít příkladz Izraele, kde mnozí pozorovatelé sázeli na to, že slepenec osmi stran pod vedením Naftaliho Bennetta nemůže vydržet. Jeho prvních sto dnů ale bylo úspěšných, jak připomněly LN citátem expremiéra Ehuda Baraka: „Pro mnohé Izraelce byl Bennettův nástup návratemk normálu. Oddechli si, že už tu nemáme premiéra (Netanjahua), který žene lidi na barikády kvůli každé maličkosti.“

Jak ukazuje aktuální anketa Deníku, právě klid a rozvaha Petra Fialy boduje i u Čechů. Přes šest tisíc jich právě jemu poslalo hlas, protože by ho rádi viděli v premiér-ském křesle. To ovšem neznamená, že v něm nebude sedět Andrej Babiš, který sází na úplně jiné postupy. Na emoce, strach a vykreslování soupeřů, konkrétně Pirátů, jako největšího zla pod sluncem.

Vzhledem k tomu, že příznivci hnutí ANO nijak neřeší Babišův střet zájmů, evropské dotace nebo Čapí hnízdo, může mu zvolená strategie vyjít. Opírat se může i o to, že do pandemie byla jeho vláda opravdu úspěšná a dovedla Českou republiku k výborným výsledkům, ať už v růstu ekonomiky, nízké nezaměstnanosti, nebo bezpečnosti.

Přesto si myslím, že Babiš nezvolil správnou cestu k vítězství. Jeho nenávistný tón ho totiž mílovými kroky přibližuje k SPD.A spojenectví s Tomiem Okamurou by znamenalo referendum o vystoupení z EU, které by mohlo dopadnout czexitem. To by byla katastrofa, neboť Česko není Velká Británie a bez unijního svazku by se ocitlo jako nahý v trní. Pevné vazby se zeměmi V4 jsou jen chimérou, jak názorně ukazuje spors Polskem o sankce za zastavení těžby v dole Turów. Přátele nemáme ve Varšavě, ale v Bruselu.

Partnerství Babiše s Okamurou silně podporuje právě hlava státu (a její okolí v čele s Martinem Nejedlým). Zeman si nepochybně bude klást podmínky v podobě nejmenování Michala Koudelky ředitelem BIS, urovnání vztahůs Ruskem a Čínou i dvouprocentního závazku výdajů na armádu kvůli odchodu vojsk NATO z Afghánistánu.

Andrej Babiš by jistě chtěl raději koalovat s ODS, ale v ní se mu zatím nedaří najít dostatečně vlivnou pátou kolonu. Klíčové persony stojí za Petrem Fialou a propast mezi ANO a ODS se spíš prohlubuje. Pochopitelně zásadní bude i to, zda se do sněmovny dostanou další subjekty, především ČSSD, KSČMa Přísaha.

Pokud ano, budou oba dominantní tábory záviset právě na jejich stanovisku. A zatímco Robert Šlachta má blíž k ANO, Jan Hamáček by si už podruhé prsty nepálila zřejmě by výměnou za lukrativní sněmovní posty z opozice toleroval vládu Petra Fialy a Ivana Bartoše.