Hlasy Deníku.Hlasy Deníku.Zdroj: Deník

Pražský okruh, výstavba metra D a Radlická radiála. Co mají tyto tři stavby společného? Kromě toho, že jsou i dle deklarací vedení radnice velmi důležité pro občany města, jsou ukázkovým příkladem toho, do jakého legislativního marasmu jsme se propadli.

Těžko od nich tedy můžeme očekávat, že budou takto rozhodovat, když nad jejich kariérou nebo třeba odměnami bdí tajemník radnice. Půjdou proti starostovi, který má přirozeně na budoucí výstavbu v obci nějaký názor a zájem, který veřejně deklaruje, nebo se budou snažit byť třeba mimoděk být s ním v souladu?  Není asi lepší důkaz toho, že povolování staveb v přenesené působnosti, kdy obce vykonávají tuto agendu pro stát za úplatu, se totálně přežil, než právě fenomén systémové podjatosti.

Ano, je to k vzteku, když o odvolání proti územnímu rozhodnutí pro úsek Pražského okruhu do Běchovic rozhodují v Českých Budějovicích, aby byla dodržena litera zákona, že úředníci musejí být dostatečně nezávislí.

Primátor Prahy Zdeněk Hřib se rozčiluje, že za zdržení u projektů, u kterých někdo vznesl námitku systémové podjatosti, může stát, potažmo ministerstvo pro místní rozvoj. Tak to není. Stát si rozhodně systémovou podjatost nevymyslel. Tu judikovaly soudy. A u soudu by také případ Pražského okruhu s největší pravděpodobností skončil, pokud bychom jej nepřenesli do Jihočeského kraje. 

Pane primátore, věřte, že nás to netěší. Pražský okruh, metro a  radiála nejsou zdaleka jediné, u kterých musíme o systémové podjatosti rozhodovat. Namátkou tu máme další dva projekty bytových domů v Praze, ale třeba i úsek D35 Džbánov – Litomyšl nebo rozšíření průmyslové zóny Kvasiny – Solnice.  Námitka systémové podjatosti ale zdržela například i výstavbu terasy v domově důchodců v Praze 6 o rok, takže se jí někteří senioři nedožili…A věřte mi, ani soudci nejsou ze systémové podjatosti nadšení.

Klára Dostálová 
je ministryně pro místní rozvoj

Už dlouho na nás apelují, abychom s tím něco udělali. A my jsme udělali. V novém stavebním zákoně navrhujeme model profesionální státní stavební správy, která by nezávislost úředníků - ti přejdou do služebního poměru - zajistila. A nejen to. Zároveň by umožnila i zastupitelnost úředníků, kteří musejí přece už konečně začít dodržovat lhůty. A toho nedosáhneme v praxi jinak, než tím, že si budou moci vzájemně pomáhat, což dnes nejde.

Jiný recept než státní stavební správa zkrátka neexistuje. Nebo nám ho nikdo neporadil. Když se zeptáte opozice, jak chce řešit systémovou podjatost a dodržování lhůt, konkrétní odpověď nedostanete. Za to uslyšíte mnoho nářků o tom, že chceme brát starostům „jejich“ stavební úřady a oddalovat je občanům. To samo o sobě svědčí o hlubokém nepochopení věci a vlastně o tom, že systémová podjatost skutečně existuje. Že mnozí starostové skrze stavební úřady prosazují svou vůli, je ostatně veřejným tajemstvím a někteří představitelé samosprávy to i sami přiznávají. Jiný důvod proto, aby obhajovali současný nefunkční systém, vlastně ani neexistuje – sami si totiž často stěžují, že na stavební agendu nedostávají od státu dost peněz.

A trochu jako z minulého století znějí nářky, že chceme lidem oddálit stavební úřady. Naším cílem totiž je, aby občan na stavební úřad vůbec nemusel. Díky digitalizaci  bude moci podat žádost o stavební povolení klidně doma z kuchyně.  A stavební úřad není záchranka. Nejde o minuty. Pokud přece jen bude chtít jít stavebník na úřad osobně,  jistě upřednostní profesionální a rychlou službu před cedulí: Pro nemoc zavřeno. Stejně strašení kolapsem státní stavební správy je úplně liché – na stejném principu fungují katastrální nebo finanční úřady a nikdo z toho nekolabuje. 

Všechny tyto tři významné stavby komplikuje tzv. systémová podjatost. Ta je důsledkem současného nevhodného uspořádání stavebních úřadů – jejich úředníci by měli rozhodovat nestranně a nezávisle na politickém vedení obcí, měst a krajů, ale zároveň jsou jejich zaměstnanci.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.