V tom, že se Volodymyr Zelenskyj stal v neděli laureátem slovenské státní ceny Alexandra Dubčeka, je paradox dějin. Dubček, pravda symbol pražského jara, vyzval 21. srpna 1968 Čechoslováky k neodporování okupantům. Podepsal kapitulaci zvanou Moskevské protokoly. A 21. srpna 1969 souhlasil s pendrekovým zákonem, který legalizoval střelbu československých vojáků do lidí demonstrujících proti okupaci. Volodymyr Zelenskyj je po měsíci hrdinného odporu Ukrajinců zcela jiným symbolem.

Symbolem toho, že i na první pohled beznadějný odpor má smysl, že jsou věci, za které má cenu bojovat a možná i zemřít, protože to dá příklad a naději dalším generacím národa. Národa, který nekapituloval, který se v boji za svobodu nevzdal.

Luboš Palata
Konec muckání s Putinem, čas na sňatek s USA

Příběh Volodymyra Zelenského není u konce a ještě zdaleka nevíme, zda svoji tak těžkou roli ustojí, zda dokáže vyhrát válku s ruskými agresory nebo aspoň získat důstojný mír. Ale už teď je na stupnici mužnosti a odvahy výš, než byl kdy, bohužel, Alexandr Dubček.