Přestáváte slyšet, na jedno ucho úplně, od ušního lékaře pak dostanete sluchátko, tedy ne zcela zadarmo. Čudlík toho přístrojku zastrčíte do ucha, obloučkem za boltec. Což o to, ten přístrojek sice funguje, ale má i své mouchy a rád vás pozlobí, třeba vytratí malinkou baterku, a jste v háji.

Další pravda, která doprovází vysoký věk, je vidění, respektive nevidění. Nejdřív jsem dostával injekce do pravého oka, pak byla nutná operace levého. To vám naříznou oko ze strany, vyndají zbytek vaší čočky a vsadí tam čočku umělou, oko zase zalepí. Vidíte jasněji, ale až od jisté vzdálenost. Nemůžete číst ani psát.

Objeví se spousta nových bolestí, nejhorší jsou nohy. Delší procházka je vyloučena. Používám hůlku, mám svůj limit 880 kroků, pak se hroutím.

Autem už jezdit nesmím, řidičský průkaz jsem vlastnil až do pětaosmdesáti let, ale auto už jsem neměl předtím, taky dojezdilo.

A víte co? Dejte mi pokoj s krásným věkem. Pořád říkám, že vysoký věk je jenom pro odvážné.

Ladislav Muška - autor je zkušený spisovatel z Ústí nad Labem