Kliknutím zvětšíte„Všichni Češi milují Bretaň a cítí se v ní doma. Je to snad právě keltskou krví původních obyvatel Čech, která proudí v našich žilách?“, napsal o ní jeden z nejznámějších českých malířů Jan Zrzavý, který ji poznal dokonale. Podle bretaňského přísloví: „Red e anavezout Araok kanout“ (francouzsky: Il faut connaitre Avant d‘ aimer ), česky: je třeba dříve poznat, než milovat, jsme tam také vyrazili. Věděli jsme, že v městě Lorient se zrovna koná světový interkeltský a nejen hudební festival. A této akce jsme se chtěli i my, možná též potomci prapůvodních obyvatel Čech Keltů, i zúčastnit.
Malý vhled do historie: Bretaň patřila názvem Armorica do římské provincie Lugdunensis. Dnešní název získala po příchodu Keltů v 5. 6. st. Osídlena byla ale již v prehistorické době. Do vysokého stupně kultury obyvatel a jejího duchovního života dávají nahlédnout kamenní svědkové tehdejší doby menhiry a dolmeny, jejichž výskyt je zde světoznámý. Jde o světový unikát, stejně jako paleolitická hrobka kairn de Kerkado v lese u Le Méneku, postavená údajně 4 700 let před Kristem. Je o dva tisíce let starší než egyptské pyramidy a nejstarší dochovanou stavbou v Evropě.
Nejznámější ženou historie (jako mají „vedle“ v Normandii Janu z Arku památník a místo její popravy v městě Rouen, jsme též navštívili), je v Bretani Anna Bretagne de Montfort neboli Anna Bretaňská, která mohla zasáhnout i do českých dějin. Po vpádu francouzských vojsk do Bretaně, která předtím patřila sňatkem Anglii, musela tato žena zrušit sňatek s Maxmiliánem I. Habsburským z roku 1490. Po jejích dalších sňatcích byla pak Bretaň na počátku 16. st. fakticky připojena k Francii.
Symboly Bretaně jsou tři: bretaňská vlajka, hranostaj a triskel neboli trojlist. Vlajka „Gwenn ha Du“ (bílá a černá)vznikla roku 1925. Má vodorovných pět černých a čtyři bílé pruhy a v levém horním rohu zobrazeny ocásky hranostajů v bílém poli.
Začali jsme ještě v sousední Normandii. Po Rouenu s katedrálou poklad architektury zámek Mont Saint Michel na ostrově spojeném hrází s pevninou a velkými rozdíly přílivové vlny. Na vlastní oči jsme viděli, jak šofér linkového autobusu zpozdil příjezd o čtvrt hodiny a musel se velmi rychle „pakovat“ ze své zastávky na parkovišti pod zámkem, neboť se sem valil silný mořský příliv a parkoviště bylo na čas zaplavováno.
Líbil se přístav korzárů Saint Malo obklopený hradbami, odkud rodák Cartier odplul kdysi na západ, aby hledal cestu do Číny a také zlato, ale objevil Kanadu. Zaujala prohlídka známé přílivové elektrárny Rance s hrází 750 metrů dlouhou a 24 -mi turbínami.
Ročně vyrobí elektřinu pro třistatisícové město. Po návštěvě Smaragdového pobřeží jsme objali menhir Champ Dolent, prohlédli si středověká města Dinan, Vannes, Quimper či Locronan. To poslední zakonzervované ve své starobylé podobě 16. st. a natáčí se v něm historické filmy (Tři mušketýři aj. aj.)
Turistů nepočítaně. Pobřeží růžové žuly Cote de Granit Rose má bizarně modelované skály nad mořem, v Locmariaqueru u Morbihanského zálivu vidíme největší menhir Bretaně, i když rozlomený na tři části. Jeho míry (vcelku): 23 metrů výšky, 5 metrů obvodu v dolní části, váha 348 tun (obelisk v Paříži má 220). Tajemstvím je jak se sem z poloostrova Quiberon dostal.
Vyvrcholením cesty je Carnac největší naleziště pravěkých památek na světě s téměř 3000 menhiry. Následovala pouť po většinou větrem bičovaném Divokém pobřeží (Cote Sauvage) s pevnostmi posetém Atlantickém valu a pomníkem bretoňským obětem války, návštěva legendárního lesa Brocéliande největšího lesa a srdce Bretaně, nenacházející se na žádné moderní mapě, ležíce západně města Rennes. Zde žil prý kouzelník Merlin a mýtický král Artuš a jeho rytíři kulatého stolu.
Na co ale nikdy nezapomeneme? Na naši účast na 39. světovém interkeltském festivalu ve městě Lorient, jehož název vznikl po původní obchodní společnosti (Orient=Východ), která jako Východoindická společnost obchodovala s asijskými zeměmi, tedy s Orientem. Město žilo celý týden ve dne v noci touto nádhernou akcí. Vystupovala zde řada souborů a zpěváků „keltských“ skupin z celého světa, i z ČR. Na placených koncertech v halách a na stadiónech nebo desítky dalších v menších halách, volně na ulici, před hospodami, všude.
Byli tu Skotové, Irové, skupiny ze Španělska, Kanaďané z New (Nouvele) Brunswicku, Češi i další. A stále se hrálo. Ve dne v noci. K tomu patřilo i točené pivo ze všech zúčastněných zemí, ale i skotská whisky a irská whiskey.
Vinaři z Bordeaux dávali ochutnat své zpracované výpěstky, městem prošel průvod dudáků, pekla se selata i ryby, prodávaly se obrazy, keramika, suvenýry, atd. Byl to pro nás naprosto ojedinělý zážitek!
Ervín Dostálek
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
