Během odběrového dne přichází darovat krev kolem dvaceti lidí, aktuálně je na Žatecku aktivních asi 1800 dárců. Ač to není úplně malé číslo, bývalo jich i více. „V době před covidovou pandemií bylo na Žatecku aktivních zhruba dva a půl tisíce dárců,“ popsal rozdíl Ondřej Hejnar, vedoucí oddělení OKBHI a Transfuzní služby Nemocnice Kadaň, které má na starosti odběrová místa v Kadani a Žatci.

O krvi se říká, že je nejvzácnější tekutinou. Není to jen klišé, ale i skutečnost. Krev, ale i plazma a krevní destičky, které se z ní oddělují, zachraňují životy. Složitá příprava preparátů začíná už na odběrových centrech.

Krev každého dárce se odborně uchovává, zpracovává a předává tam, kde je třeba. „My máme smlouvu s Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady. Ta je pro nás zpracovatelem dodané krve, ale zároveň máme díky ní záruku, že vždy budou mít Nemocnice Kadaň i Nemocnice Žatec pro své pacienty dostatek krevních přípravků,“ vysvětlil O. Hejnar.

Zpracování krve je drahé, proto se mu věnuje odborné pracoviště na Vinohradech. Ale bez toho nejdůležitějšího, tedy samotných dárců, by nebylo co zpracovávat. Proto jsou pro české zdravotnictví dobrovolní dárci tak důležití. Někteří si uvědomují, že svou dárcovskou činností pomáhají někomu, koho neznají. Pro jiné jsou důležité benefity, které z darování plynou: den volna v práci, svačina po odběru nebo daňová úleva 3000 Kč za každý odběr. Ale pro někoho je důležité od všeho trochu. „Já chodím darovat opakovaně, vždycky sem. Nechce se mi nikam dojíždět. Dělám to proto, že mám díky tomu jednak den volna, jednak si tu popovídáme s kamarádkami. Ale zároveň vím, jak je krev důležitá, protože jsem sama byla na operaci, kdy jsem ji potřebovala,“ vyprávěla paní Ladislava na odběrovém centru v Žatci, zatímco poctivě zatínala pěst, aby jí krev dostatečně tekla do odběrového vaku.

Svatomarkovské procesí míří do Sinutce, Chrámců a Kozel.
Svatomarkovské procesí míří do Sinutce a Chrámců. Těšte se na zábavu v polích

Právě podobné spojení několika výhod dárcovství je podle O. Hejnara důležité. Stejně jako to, aby krev začali chodit darovat už mladí lidé. S rostoucím věkem a přibývajícími chorobami totiž stále víc hrozí, že člověk už darovat krev nebude moci. „Pro nás je ideální, když lidé začnou dávat krev jako prvodárci v 18 letech. Když přijdou třeba proto, že se na den uvolní ze školy,“ přiznává Ondřej Hejnar. Motivace pro darování se totiž časem mění. „Kdo začne brzy s darováním, ten pak sice po čase možná přestane, ale když má rodinu a usadí se, tak dostane jinou motivaci, s novou odpovědností, a pak chodí pravidelně i desítky let. Proto je ideální, když začne s darováním co nejdříve. Transfuzní centrum také umožňuje exkurze školním skupinám – i to pomůže s pozdější motivací,“ zdůraznil Ondřej Hejnar.

Známé heslo říká: Daruj krev, zachráníš život. Není to jen motivační heslo, je to hlavně skutečnost. Dárců krve není a nebude nikdy dost. Přidáte se? 

Tomáš Kassal