Vstupní brány na Sicílii jsou 3. Letiště v Catánii, pokud není, jako i nedávno, ohroženo činností sopky Etna, pak trajekty z kontinentální Itálie přes 3 a 1/4 km širokou Messinskou úžinu, to pro ty co překonali v autech či busech celou „italskou botu“ až na jih, kdy dnes už měli všichni jezdit po mostě přes úžinu, ale ten se stavět zřejmě nebude. Navržen světoznámým americkým architektem Libeskindem měl tvořit jedinečnou spojnici mezi oběma pobřežími. Výstavba za více než 6 miliard eur, dlouhý téměř 3,7 km, široký 60 metrů a nad hladinou moře ve výšce 64 metrů. Finanční náročnost a možné negativní ekologické dopady kontroverzního projektu vedly k jeho zrušení. Různé italské vlády se k jeho vzniku staví různě. Uvidí se. Využíváme třetí možnost a tou je přístav a metropole ostrova, Palermo. Sem i s naším autobusem odplouváme velkým trajektem v sedm večer zpod sopky Vesuv z Neapole.

Největší ostrov Středozemního moře i italský region je svět sám pro sebe. Je jiný než ostatní Itálie, pestřejší, plný protikladů. Charakteristický trojúhelníkový tvar se symbolem trinacria, což je dvěma hady a křídly ozdobená ženská hlava, původně starořecká medúza, z níž vyrůstají tři nohy. Je i symbolem tří starověkých provincií, tří mysů, slunečního kotouče a plodnosti. Ostrov tisíciletého setkávání různých kultur, míšení vlivů východu i západu, propojující arabské, byzantské i evropské tradice. 700 let součástí antického Řecka, přes 200 let pod arabskou nadvládou, 150 let pod vládou Normanů, potomků Vikingů, pak i Francouzů, Španělů, Rakušanů, různých šlechtických rodů, i papeže.

close Ervín Dostálek v norském přístavu Bergen. info Zdroj: Archiv E. Dostálek zoom_in Cestovatel Ervín Dostálek.

Sicílie připomíná i důležitý mezník českých dějin i státnosti. Její jméno na první listině hovořící o české dědičné královské hodnosti, uznání hranic i právu dosazovat biskupy. Českému králi Přemyslu Otakarovi I. to potvrdil r. 1212 Zlatou bulou sicilskou Fridrich II. za podporu v boji o říšskou královskou korunu. Centrální poloha Sicílie ve Středozemí učinila z ostrova zemi dobyvatelů i styčný bod mezi Evropou a Afrikou a mezi západním a východním Středomořím. To vše až do objevení Ameriky, kdy se těžiště významu přesunulo na západ.

Jižní část Sicílie leží jižněji než nejsevernější části Afriky. Ze sicilských měst a památek dýchá historie – bohaté kulturní dědictví mnoha starověkých civilizací. V rozvětvených rodinách s mnoha dětmi není zde pro muže nejdůležitější ženou manželka ani milenka, ale matka. Do většiny oblastí života zasahuje církev. Ta má hlavní vliv ve školách.

Zaujme přepychová výzdoba kostelů v kontrastu s chudým venkovem. Různá revoluční hnutí devatenáctého století připravila na Sicílii atmosféru pro přivítání Giuseppe Garibaldiho a jeho “červenokošiláčů“ a s tím spojené osvobození ze zahraničního útisku a vznik nové Itálie. Vznikla zde i mafie i dnes s prsty téměř ve všem. Středomořské klima, „správná“ strava, v níž hrají hlavní roli ovoce a zelenina, olivový olej, „plody moře“, těstoviny (pasta) a červené víno, se snoubí s polední siestou, krámky i instituce se zavírají a otevírají se zase až v hlubokém odpoledni a život začíná vlastně až na večer.

Naší vstupní bránou na ostrov je Palermo. Po večerním odplutí z Neapole, odcházím po páté ráno na palubu trajektu s cílem zachytit východ slunce nad mořem a přistání na Sicílii. Východ slunce je impozantní. Na člunu připlouvá lodivod, šplhá na palubu a v pohodě dovede náš trajekt do přístaviště. Páté největší italské město leží jeden metr nad mořem. Konurbace s okolními satelity čítá okolo miliónu lidí. Leží v uměle zavlažované nížině Conca d´Oro (Zlatá mušle), lemované pahorky. Jedinečná kombinace normanské a orientální architektury, baroka, historických zahrad a parků, dává jeho historickému jádru nezaměnitelný ráz. Cizokrajný půvab umocňují i palmy, klima, jižní vegetace i obyvatelé.

Chrám San Giovanni degli Eremiti má pět orientálních kupolí, mešitu a jedinečnou křížovou chodbu. I kostel sv. Jana Poustevníka byl původně mešitou. 200 let arabské nadvlády se nezapřou. Na náměstí Piazza Catedrale stojí katedrála, již zde postavili ve druhé polovině 12. st. Normané na místě arabské mešity. V interiéru se obdivuhodně mísí gotika s islámskými a katalánskými prvky. Nejcennější z chrámového pokladu je zlatý diadém zdobený perlami a drahokamy Constanze Aragonské, choti císaře Friedricha II. Před katedrálou stojí socha sv. Rozálie, patronky města. Ta původně dvorní dámou na dvoře Viléma II., ale odešla do kláštera. Jako kajícnice žila v jeskyni na hoře Monte Pellegrino, dominující nad Palermem.

Dnes je jeskyně kaplí. Zjevení sv. Rozálie o 500 let později údajně zahnalo epidemii moru a byla prohlášena za svatou a patronkou Palerma. V létě vždy velká sláva s procesím městem, celé náměstí v květech. Alegorický kočár k této významné události sledujeme skoro dohotovený před katedrálou. Na náměstí Piazza Indipendenza se nachází Palazzo Reale či Palazzo dei Normanni se sídlem regionální vlády a Muzeem astronomie. Arabskou stavbu Normané rozšířili a učinili centrem moci. Navštěvujeme přepych sálu Sala di Ruggero a i kapli Capella Palatina s jedním z nejkrásnějších interiérů na světě, patřící mezi památky UNESCO.

K oslnivé výzdobě byl použit mramor, zlato, dřevo i sklo. Též skvostné mozaiky s přírodní tématikou i mozaikové podlahy, mramor inkrustovaný zlatem i intarzovaný. Největší zlatá mozaika zobrazuje byzantského Krista Všemohoucího (Pantokrator). V Garibaldiho parku si prohlížíme dvousetleté stromové fíkusy, aurakárie, cykasy, palmy. Vůněmi a barvami hýří řada tržišť, nejvíce tržiště Baláro, kde nasáváme atmosféru. Končíme u budovy opery (Teatro Massimo). Pro diváky má sedm pater, otevřena v r. 1897, největší v Itálii a třetí v Evropě. Zpíval zde i bájný tenor Enrico Caruso. Na jejích schodech se odehrála závěrečná vrcholná scéna filmu o italské mafii – Kmotr. Zde se musíme vyfotit!

Ervín Dostálek