Na pole "v jezerech" mezi Stradonicemi, Pátkem nad Ohří a Levousy se koncem války zřítilo letadlo. Recentní nálezy kovových úlomků z místa dopadu jasně prokazují, že se jednalo o německý stroj s proudovým motorem Jumo 004. Lokální kronikářské záznamy se zase shodují, že v letadle byli dva letci. Obě možnosti spojuje jediný typ letadla, dvoumístná, cvičná verze proudové stíhačky Messerschmitt Me 262B-1.

Poslední válečné zápisy z dubna 1945 v Kronice školy v Radonicích uvádí: "Zřícení něm. letadla - Asi počátkem měsíce zřítilo se za Pátkem něm letadlo (nový typ – turbínové). Oba piloti uhořeli. Později převezeni na náš hřbitov a zde dáni do márnice." Autorem zápisu je zřejmě František Ditrich, řídící učitel a předseda poválečného Národního výboru v Radonicích. Jeho syn ještě rozpracoval jeho válečné vzpomínky: "Počátkem dubna – zřícení něm. turb. letadla. Oba piloti uhořeli. Převezeni do márnice. Těla letců dlouho ležela v márnici. Teprve v revoluč. dnech (otec byl prvním starostou) je nechal pohřbít na zdejší hřbitov. Později přišel dotaz z Německa, co se s letci stalo. Pohřbili je obč. Chlupsa V. a Staral Jos. (oba něm. národnosti)." Podobně případ líčí dodatečně sepsaná kronika Stradonic: "Sestřelené německé letadlo - zapomněl jsem ještě poznamenat, že bylo ku konci dubna sestřeleno německé turbínové letadlo a spadlo v jezerách a uhořely v něm 2 německý letci."

Snad nejpřesnější je stručný údaj ve válečných poznámkách města Libochovice "22.4. spadlo něm. létadlo u Levous."

Současné intenzivní letecké boje probíhají nad regionem dne 17. dubna 1945 zmiňuje kronikář Erazim Mecker v Kronice obce Líšťany: „Letělo nad naším krajem sta anglo-amerických letadel. Německé stíhačky na ně útočily. Sázeli jsme tehdy na Babě brambory a dívali jsme se na to divadlo, zajímavé a strašné zároveň. Ženské div, že rozum nepozbyly, jak byly ustrašeny. Leželi jsme v řádcích přitisknuti k zemi. Strojní pušky řehtaly, viděli jsme, jak někde za Zeměchy řítí se letadlo v plamenech k zemi.“

A podobnou zkušenost zapsal rovněž kronikář blízké obce Obora: „V poledních hodinách… přehnaly se opět svazy letadel od severozápadu, najednou se objevily německé stíhačky a tak se nad krajinou od Koštic po Postoloprty rozpoutal letecký souboj. 6 německých stíhaček bylo sestřeleno. Také nad zdejším mlýnem napadena byla německé stíhačka prudkým útokem, hleděla však uniknout a tak se boj přenesl dále na západ.“

Podle vzpomínek několik pamětníků z Pátku nad Ohří a Želevic přiletělo německé letadlo ze směru od Prahy a pokusilo se o přistání na pole "v jezerech" jakoby souběžně s tokem Debéřského potoka. Při dopadu na zem zůstalo letadlo vcelku a chvíli se smýkalo po poli. Na místě byli obyvatelé z Želevic, kteří pracovali na poli, a později doběhli první zvědavci z Pátku. Ze zámku v Pátku dorazili také němečtí vojáci, vyprostili dva mrtvé letce a nařídili sedlákům odvézt žebřiňáky trosky letadla na nádraží.

Malá vojenská posádka ubytovaná v Pátku zřejmě byla součástí štábu Luftgaukommando VIII, které se pod velením Gen.d.Flg. Veita Fischera usídlilo v březnu 1945 v Libochovicích a zřídilo si zde malé polní letiště. Je téměř jisté, že vojáci zjistili a zaznamenali totožnost obou letců, neboť v poválečných evidenčních kartách nezvěstných německých vojáků je uvedena lokalita "Radonitz b. Laun". Rukou vyplněný formulář karty je špatně čitelný, ale uvádí, že v Radonicích byl pohřben Fw. Kurt Miko (*11.10.1917, Linz) s poznámkou "+22.4.45 - 10 Km ostw. Laun - (Flugzeugabsturtz)". Karty byly vyplňovány na základě žádosti rodinných příslušníků, kterým byla manželka Maria Miko z Zwettl in Mühlviertel v Rakousku.

close Hptm. Diether Lukesch info Zdroj: se svolením Jana Vladaře zoom_in Hptm. Diether Lukesch Velitelem III./EKG 1 byl od února 1945 až do kapitulace v květnu 1945 Hptm. Diether Lukesch (1918-2004). Do letectva vstoupil v roce 1938, byl pilotem u 7. Staffel KG 76 a později dlouholetým velitelem 9. Staffel. Rytířský kříž (Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) obdržel 20. prosince 1941, dále 23. prosince 1942 získal Německý kříž ve zlatě (Deutsches Kreuz in Gold) a 10. října 1944 ještě Dubové listy k rytířskému kříži (Ritterkreuz mit Eichenlaub). Celkem podnikl 436 bojových misí a byl velitelem první mise proudových Ar 234 v prosinci 1944. Po válce dále létal jako pilot dopravních letadel.

Fw. Kurt Miko je veden s identifikační známkou č. 171 přidělenou během výcviku u Fliegerausbildungsregiment 14, který byl od dubna 1939 do srpna 1942 umístěn v Klagenfurtu. Ke dni úmrtí byl příslušníkem 7. Staffel Kampfgeschwader 76. Zaznamenaný údaj o jednotce ale zřejmě nebyl aktuální, 7., 8. a 9. Staffel byly součástí III. Gruppe KG 76 pod velením Maj. Hans-Georga Bätchera. Jednotka na podzim 1944 v Alt Lönnewitz podstoupila přezbrojení z Junkersů Ju 88 s čtyřčlennou posádkou na jednomístné bombardovací Arado Ar 234.

V prosinci 1944, během německé protiofenzívy v Ardenách, byla nasazena do bojů 9. Staffel s 16 stroji Ar 234 pod vedením Hptm. Diethera Lukesche. Po měsíci následovalo první bojové nasazení 8. Staffel, doplněné snad o 1-2 stroje 7. Staffel, a v únoru 1945 byla nasazena také 6. Staffel z II. Gruppe. Zbývající 7. Staffel z III. Gruppe, ale také 4. a 5. Staffel z II. Gruppe, marně čekaly na základně Burg u Magdeburgu na dodávky nových letadel.

Výcvik pilotů na Ar 234 se ale odehrával u IV. Gruppe KG 76 na letiště Alt Lönnewitz, kde zároveň probíhala montáž nových strojů Ar 234B s dvěma proudovými motory Jumo 004 od fy. Junkers. Původně sloužila doplňovací IV. Gruppe (10., 11. a 12. Staffel) na jihu Francie k výcviku posádek bombardovacích Junkersů Ju 88. V srpnu 1944, po rozhodnutí přezbrojit celou KG 76 na Ar 234, byla její doplňovací IV. Gruppe stažena na letiště Alt Lönnewitz, kde také přešla na novou techniku. Nejprve v srpnu 1944 obdržela 8 strojů Heinkel He 111, později ještě několik Bf 110, FW 190 a v prosinci 1944 prvních 8 Ar 234B. V rámci celkové reorganizace doplňovacích útvarů byla 25. prosince 1944 přeznačena na III. Gruppe Ergänzungskampfgeschwader 1 (zkráceně III./EKG 1) s podřízenou 9. (ex- 10.) , 10. (ex- 11.) a 11. (ex- 12.) a novou 12. Staffel. V únoru 1945 převzal velení Hptm. Diether Lukesch, veterán prvních bojových misí s Ar 234.

O službě dvoumístných cvičných Me 262B-1 u III./EKG 1 není nic přesnějšího známo. Velitel Hptm. Diether Lukesch jen někdy v únoru 1945 uvedl, že po zapojení Me 262B-1 do výcviku výrazně klesl počet havárií. První Me 262B-1 se mohly k jednotce dostat již v polovině října 1944, kdy byla zmíněna společná dodávka 7 jednomístných i dvoumístných strojů k KG 51 a KG 76. Na konci prosince 1944, v době přeznačení z IV./KG 76 na novou III./EKG 1, měla mít snad až 11 kusů Me 262B-1. Jde nepochybně o omyl, buď je myšlen očekávaný tabulkový stav nebo číslo zahrnuje celou EKG 1, včetně bývalé IV./KG 51 přejmenované nově na IV./EKG 1 a určené k doplňování bombardovací KG 51. Reálný je zřejmě údaj z ledna 1945, kdy 20. ledna měla III./EKG 1 dostat dva stroje Me 262B-1. Ve výkazu na konci měsíce figuruje jen 7 kusů u IV./EKG 1, ale jen jediný Me 262B-1 u III./EKG 1 a všechny následující dodávky směřovaly už jen k IV. Gruppe.

Když mateřskou základnu Alt Lönnewitz začala ohrožovat přibližující se fronta, přesunula se III./EKG 1 mezi 19. a 21 dubnem 1945 do Plzně. Tvořila ji již jen 9. a 10. Staffel a 3. FWK (Flugzeug-Wartungskompanie, od února 1945 nové označení pro bývalou Flughafen-Betriebskompanie III. Gruppe), celkem asi 550 mužů. Přesun z Alt Lönnewitz do Plzně výtečně dokumentuje letový deník Johana Oepena, který s He 111 s označením F1+OW prvně přistál v Plzni ráno v 6.45 hodin 19. dubna 1945 a večer se vrátil do Alt Lönnewitz. Do 21. dubna noční přelet ještě dvakrát zopakoval. O týden později přesun pokračoval do bavorského Pöckingu u Pasova, kam Johan Oepen přeletěl s He 111 F1+MW ráno 28. dubna 1945. Přesun do Pöckingu dodatečně vysvětluje rozkaz Luftflottenkommando 6 z 29. dubna 1945, kterým se III./EKG 1 (v originále III. E.K.G. 1) rozpouští.

Nejzkušenější personál do dvou set osob měl vytvořit oddíl pozemní obsluhy pro průzkumné Ar 234 a Me 262 na základně Zeltweg, další se měli přesunout na letiště do Českých Budějovic. Pomocný personál měl okamžitě přejít pod velení vojska a konečně, zranění a ženský personál měl být v rámci možností přesunut zpět do vlasti, do prostoru Pöckingu. Letadla Ar 234B a 234C měly být předány 1.(F) 100 v Hörsching a zbývající He 111 k TGr. 30 v Neubiberg, jiná letecká technika zmíněna není.

Rozkaz nebyl zcela naplněn, hlavní část jednotky se přesunula do Pöcking, kde byla 3. května 1945 zajata Američany. Podle velitele Hptm. Diethera Lukesche měla jednotka v dubnu 1945 ve stavu vedle několika transportních He 111 jen tři Ar 234C-3. Jeden bylo zničen 19. dubna 1945 večer při přistání v Plzni a zbylé dva stroje měly být zničeny až v Pöcking těsně před kapitulací. Poválečné fotografie ale zachycují dva Ar 234C-2 bez označení (WNr. 250001 a 250012) mezi vraky na letišti v Praze-Ruzyni. Patrně se jedná právě o původní stroje III./EKG 1 z Plzně, dle rozkazu převzaté 1.(F) 100 během jejího přesunu z Hörsching do Prahy někdy kolem 4. května 1945.

Je zřejmé, že počet dvoumístných Me 262B-1 u III./EKG 1 se pohyboval jen někde mezi 1-3 stroji. K 29. dubnu 1945 již žádný dvoumístný Me 262 ve stavu jednotky uveden není. U Pátku nad Ohří proto možná 22. dubna 1945 havaroval poslední letuschopný Me 262B-1 z III./EKG 1 během přeletu z Alt Lönnewitz do Plzně.

  close Opuštěný vrak cvičného Me 262B-1a na břehu Vltavy jižně od Mělníka. info Zdroj: se svolením Jana Vladaře zoom_in Opuštěný vrak cvičného Me 262B-1a na břehu Vltavy jižně od Mělníka.

Odpoledne 16. dubna 1945 nouzově přistál na břehu Vltavy jižně od Mělníka další dvoumístný, cvičný Me 262B-1a a poválečné snímky zachycují jeho opuštěný vrak. Podle části taktického označení B3+ZM se jednalo o stroj 4. Staffel Kampfgeschwader (J) 54, která byla v dubnu 1945 krátce umístěna na letišti Praha-Ruzyně.

Stroj (na směrovce nese nepůvodní výrobní číslo 111643) byl letectvu dodán již v září 1944 a zřejmě prošel řadou oprav, několikrát bylo přemalováno označení, byla vyměněna směrovka, příď, sloty na křídlech apod.

close Z krátké přítomnosti III./EKG 1 v Plzni zůstal po válce mezi vraky na letišti Heinkel He 111H-20 WNr. 701445 s označením F1+NW a Siebel Si 204 F1+AY. info Zdroj: se svolením Jana Vladaře zoom_in Z krátké přítomnosti III./EKG 1 v Plzni zůstal po válce mezi vraky na letišti Heinkel He 111H-20 WNr. 701445 s označením F1+NW a Siebel Si 204 F1+AY.

Z krátké přítomnosti III./EKG 1 v Plzni zůstal po válce mezi vraky na letišti Heinkel He 111H-20 WNr. 701445 s označením F1+NW a Siebel Si 204 F1+AY (kód F1 byl taktickým označením pro KG 76 a udržel se i po přejmenování na III./EKG 1 v prosinci 1944).

Jan Vladař