To jsme ale nevěděli, jestli budu moct kroužek navštěvovat, protože mi bylo teprve šest let. Mamka to ale vykomunikovala a taťka mě začal každý pátek vozit do Jesenice.
Jesenický Klub železničních modelářů má svoji „klubovnu“ v místní základní škole a dlouholetou tradici. Nejprve ho vedl pan Zuska, potom pan Berka a teď Daniel Skála. Já přišel zrovna v době, kdy bylo kolejiště rozebrané. Mohl jsem tedy vyrábět krajinku, lepit posyp, zatravňovat a vytvářet tak současnou podobu kolejiště.
Vyrábíme si modely drážních budov, strážních domků, přejezdů. S jedním takovým modelem jsem vyhrál první cenu ve své kategorii na mistrovství ČR v železničním modelářství.
close
info
Zdroj: se svolením Jiřího Hoťka
zoom_in
Jiří Hotěk při práciVyráběl jsem závorářské stanoviště Mukoděly v měřítku TT (1:120). Díky tomu jsem mohl jet na soustředění talentované mládeže železničních modelářů do Bělče nad Orlicí. To se konalo o víkendu 10. až 12. listopadu v Táboře Jana Ámose Komenského uprostřed lesa.
Setkal jsem se tady s modeláři z jiných klubů z celé České republiky. Někteří byli stejně staří jako já. Všichni jsme dostali stejnou stavebnici strážního domku. Začali jsme pracovat už v pátek večer. Vyřezávali jsme skalpelem, brousili, lepili, barvili. Dokonce jsme chodili spát po půlnoci (to mi naši nedovolí ani o Vánocích). Na nic jiného než na jídlo nezbýval čas, měli jsme plnou penzi a vařili skvěle.
V sobotu po obědě jsme navštívili výstavu modelů železnic na královéhradeckém hlavním nádraží a do nedělního odpoledne jsme zase pracovali na našich modelech.
Já musím svůj strážní domek ještě dokončit na kroužku v Jesenici a pak s ním budu moci zase soutěžit v nějaké ze soutěží Svazu modelářů.
Na kroužek se vždy moc těším. Nejvíc na to, když jezdíme s mašinkami (Brejlovcem, Bardotkou, Čmelákem) na digitální ovládání a já můžu posunovat nebo dirigovat provoz. To ostatně můžete vidět na výstavě, kterou Klub železničních modelářů v Jesenici chystá ke svému 60. výročí založení na jaře příštího roku.
Jiřík Hotěk s maminkou Janou
