Zabírají zhruba 11 hektarů, tvoří je 14 neúplných řad, dlouhých od 50 do 450 metrů. Jednotlivé řady jsou od sebe vzdálené 11 až 18 metrů, všechny jsou sestavené v severojižním směru. Jde celkem o 2240 kamenů. Mnoho dalších křemencových balvanů leží v lese pod severním svahem náhorní plošiny. Předpokládá se, že sem byly dopraveny ze 40 km vzdáleného okolí Bečova u Mostu. Podle některých pramenů jich tu kdysi mohlo být až 8000.

Kameny si lidé rozebrali v průběhu věků pro kotvení chmelnic, jako hranice panství nebo byly rozdrceny na štěrk.

K čemu sloužily? Teorií je řada. Ať už byli jejich tvůrci Keltové, sloužily jako obřadní shromaždiště, šlo o pravěké závodiště staré 2700 let a jednotlivé řady byly vlastně závodními drahami nebo snad sloužily jako akumulátory a hromosvody zemské a kosmické energie?

Kamenné řady objevil kounovský učitel Antonín Patejdl v roce 1934. Je také autorem první veřejné zprávy o nich, která vyšla ve vlastivědném sborníku žateckého muzea Krajem Lučanů. Patejdl jako první naznačil zřejmou souvislost řad s ani ne kilometr vzdáleným halštatským (keltským) hradištěm, i když je možné, že jsou staré až 3200, a není vyloučeno, že i 6000 let. Ve starých kronikách Patejdl zjistil, že ještě na konci 19. stol. byl u jedné z řad zachován úplný kamenný kruh, Kremlech, o průměru 5 metrů.

Když na řadách provedli o dva roky později žatečtí muzejníci malý výzkum, zjistili, že balvany jsou umístěny v lůžkách, tvořených menšími kusy.

Potvrdil se tak jejich lidský, nikoli přírodní původ. Experti na keltskou éru v čele s Jiřím Waldhauserem, kteří řady začali zkoumat po 32 letech od jejich objevení, zjistili, že kameny byly vkládány do 30 centimetrů hlubokého žlabu, sahajícího až na opukové podloží zdejších hor. Na ně byla nahrnuta zem do tvaru násepu, nebo byly podloženy drobnějšími kamínky pro větší stabilitu.

Právě Waldhauser odhalil na obvodu kamene Gibbon stopy po opracování lidskou rukou. Kromě kopání sond pod kameny se tehdy provedlo i magnetometrické měření, které odhalilo některé anomálie, a v roce 1980 a 1986 se zde našly i kamenné votivní sošky.

Po Waldhauserovi se v 80. letech výzkumu kamenných řad věnoval amatérský badatel Jaroslav Helšus, který v roce 1991 vydal spolu s geologem Antonínem Huštíkem první soubornou práci o této tajemné lokalitě, nazvané Kamenné otazníky aneb Megality v Čechách.

Náhorní plošina porostlá vřesem

O pět let později bylo pylovou analýzou zjištěno, že v době, kdy řady vznikaly, nebyla zdejší náhorní plošina porostlá lesem, ale jen vřesem. To by vylučovalo tvrzení soudobých skeptických vědců, že se nejedná o keltskou observatoř nebo kalendář, ale hranice mezi pozemky. (ich)