Kdepak, fotbal to nebude, ani hokej, nýbrž úplně jiná atrakce. Menší, tréninkové hřiště je ohraničeno a osvětleno dvěma silnými světly. Protože jsem, jak je mým zvykem, nepřišel zrovna včas, nezbylo pro mne už lepší místo vepředu. Vybojoval jsem menší skulinku a bylo to právě včas.

Z ohrazeného místa začaly stoupat chuchvalce dýmu a ozvala se dunivá, temná hudba. Po rozplynutí kouře se objevily postavy strašlivých satanů a ďáblů. Z kterých děr všechny ty příšery vylezly to nevím. Některá čertiska měla kožichy bílé, některá černé, některá hnědé. S představou našich českých čertů, které vidíme chodit s Mikulášem, neměli nic společného. Obrovské rohy, zubaté tlamy, hrozivé hlavy. Řetězy, zvonce, krvavé pytle na zádech, hole, oči hrozivě svítící rudým či modrým světlem.

Křoví v okolí židovského hřbitova v Hřivčicích se proměnilo na dubový háj.
Místo křoví je dubový háj. Okolí židovského hřbitova v Hřivčicích prokouklo

Na hřišti se rozjel jejich hrůzostrašný rej. Obíhaly okolo davu návštěvníků. Startovali do jejich řad. Děvčata vřískala a ječela a to se jim hodně líbilo.

Odkud do Vroutku dorazily tyto postavy? Z našich pohádek to není. Je to starověká tradice, která vznikla v rakouských Alpách a odtud se rozšířila do celého Rakouska a posléze i do okolních států. Zásluhou několika vrouteckých nadšenců pronikli Krampusáci až do Vroutku.

Blýskají fotoaparáty, blikají mobily. Některé děti se i bojí, ale moc jich není. Spíše hledají co nejlepší záběr do svého telefonu. Rej strašidel vrcholí, nejvíc řádí ten nejmenší a hrůza jde z velkého bílého. Také ten v tom červeném plášti budí hrůzu. Hudba duní. Je to opravdu skvělý zážitek. Dokonalé více jak půlhodinové představení, zdařilá pekelná choreografie. Ještě poslední poškádlení diváků a již všechny postavy zase mizí tak náhle, jako se objevily. Zbyl po nich jen čertovský, pekelný smrad a ještě pořád rozšířené dětské panenky.

Vernisáž výstavy obrazů Václava Nasvětila v žatecké Galerii U Radnice.
Super výstava obrazů „75“ Václava Nasvětila v Žatci. Je o ni obrovský zájem

Kluci (nebo i holky?) v maskách toho asi také mají dost. Není to žádná legrace, převleky něco váží, chce to dobrou fyzičku.

Ale večer ještě zdaleka nekončí. Jsou tu balíčky se sladkostmi a dárečky pro ty nejmenší návštěvníky show, aby se trochu vykompenzoval ten hrůzostrašný zážitek a na závěr velkolepé světelné představení. Nádherný ohňostroj, který osvítil skoro celý Vroutek. No a na památku se ti největší odvážlivci nechají fotit s Krampusáky, aby zůstala vzpomínka na báječný zážitek z prosincového večera.

Více než tři stovky diváků se sešly v tento mrazivý prosincový podvečer. Prožily krásný, trochu hororový zážitek, na který budou celý rok vzpomínat a určitě se budou těšit na vystoupení příští rok. Komu za to poděkovat? Vrouteckým Krampusákům pod vedením Milana Tausche. Po loňském nesmělém začátku se dokázali vypracovat na tuto vysokou úroveň. Zdá se, že se jim podařilo vytvořit novou tradici a jejich zásluhou se Vroutek zase dostane více do povědomí občanů regionu.

Na prosincové řádění čertů se bude do Vroutku těšit spousta dětí i dospělých. Dají si klobásku, svařák, pivko, budou se trochu bát a hlavně zažijí nepřekonatelný společný zážitek. Ten je k nezaplacení a za ten díky vroutečtí Krampusáci.

Jaromír Hykl