Za zhruba dalších deset let byl tento dům zbourán (září 1931) a po postavení nového činžovního domu, čp. 103 (konec roku 1932), který na rohu Pražské a Vrchlického ulice stojí dodnes, byla pamětní deska opět na dům v Pražské ulice upevněna.

Jak se můžeme dočíst ve Vlastivědném sborníku okresu lounského z roku 1937, s myšlenkou na pamětní desku přišli v roce 1918 členové krajinského spolku vysokoškoláků Krakovec. Spolek zahajuje sbírkové akce a pořádá oslavné večery, jejichž účelem byla nejen propagace Vrchlického díla, ale zároveň opatření finančních prostředků. V roce 1920 tento spolek pomalu zaniká a všechny nedokončené plány přebírá studentstvo, které se organizuje v nově vznikajícím Všestudentském spolku.

Již 11. prosince 1921 se spolek odhodlal k uspořádání velké akce – „Vrchlického večera“ ve Smetanově síni Obecního domu v Praze za účinkování Evy Vrchlické, E. Kohouta, prof. Ot. Fišera, F. Veselského a Šakovy filharmonie. Večer, jehož se zúčastnili významné osobnosti, však skončil deficitem, ale to spolek neodradilo v další práci. V akci pamětní desky Vrchlického byl po bezvýsledném jednání s prof. Štursou požádán o pomoc prof. Kafka, který vyšel spolku ochotně vstříc. V téže době uspořádal i věcnou loterii ve prospěch desky, jejíž definitivní vypracování bylo svěřeno sochaři J. Kadlecovi a arch. Fr. Syrovátkovi.

Dny oslav osazení pamětní desky byly určeny na 9. a 10. září 1922. Záštitu přijalo Ministerstvo školství a nár. osvěty, Ústřední svaz čsl. studentstva a lounská městská rada. A slavnost to byla se vší parádou. Pozvání přijali významné osobnosti, například K. M. Čapek-Chod, prof. dr. Thomayer, Fr. S. Procházka, dr. J. Borecký, prof. dr. Hýsek, prof. dr. O. Fischer, O. Schäfer, dr. Guth-Jarkovský, řed. dr. Thon, redaktor J. Penížek, Eva Vrchlická a mnoha dalších.

Žatec zažil Dočesnou po dvou letech bez omezení.
FOTO: Žatec zažil Dočesnou bez omezení. Atrakce bavily a pivo teklo proudem

Oslavy byly zahájeny slavnostním večerem v sále lounské Sokolovny dne 9. září. Proslov přednesl prof. dr. O. Fischer, Eva Vrchlická recitovala ukázky z epických i lyrických básní svého otce, další program vyplnila Lounská filharmonie a místní účinkující. Při odhalení desky následujícího dne promluvil za onemocnělého Jar. Hilberta Fr. S. Procházka. Projevy přednesli i zástupci ministerstva školství, Karlovy univerzity, České akademie, Svatoboru, společnosti Jar. Vrchlického a spolek spisovatelů Máj. Téhož dne večer byla také sehrána hra Jar. Vrchlického „Midasovy uši“ a tím byla celá slavnost ukončena.

Záchranáři na Dočesné.
Záchranáři na Dočesné: stržené puchýře, drobná zranění a dva lidé v nemocnici

Slavnost na počest Jaroslava Vrchlického byla velice dobře hodnocena, a jak mnozí konstatovali, svým rozsahem i dosavadním největším kulturním a národním podnikem studentstva lounského kraje a největší dosavadní manifestací, jíž se Louny přihlásily k svému rodákovi.

Ladislav Bába