Těšili se, že po té dlouhé nesvobodě asistované udavači a po ještě delším lhaní českých politiků a historiků se také mravně narovnáme. Omyl. Neuškodí si připomenout, že drtivá většina československé veřejnosti si přála demokracii v té nejčistší podobě. Tato většina si rozhodně nepřála divoký kapitalismus a následné rozkradení vlastní země.

A to se právě stalo. Proč? V době, kdy na „Václaváku“ Václav Havel krasořečil a všichni přítomní mu k tomu sentimentálně cinkali klíči, ti nejprohnanější z nejprohnanějších neztráceli čas (a nebylo jich málo) a kdesi v ústraní již spřádali plány jak se zmocnit štědře placených funkcí státních institucí. A to jim bohužel vyšlo.

Setkání na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce v Žatci. Dnes se jmenuje náměstí Svobody.
Listopad 1989 v Lounech a Žatci: Samet rozjelo několik svíček

Z Václava Havla, lidmi řádně zvoleného prezidenta, je náhle loutka na provázku. Studenti, kteří na Národní třídě podstoupili oběť největší, jsou odstaveni (uklizeni) na vedlejší kolej. Nyní nám vládnou arogance, nezodpovědnost, neschopnost, vše zastřešující chamtivost a hlavně veké globálně řízené politické lži.

Naše ekonomika a životní úroveň za to pyká dodnes. Naše nejlukrativnější části našeho národního bohatství dnes vlastní zahraniční firmy, životní úroveň je stále menším a menším zlomkem úrovně lidí žijících na západě a z exportéra mnoha segmentů zboží a produktu jsme se díky kvótám a privatizací stali dovozci závislí hlavně na německém trhu.

Teplické ekologické demonstrace vyvrcholily v pondělí 20. listopadu na zimním stadionu. Tam se snaha Tepličanů o změnu životního prostředí propojila s aktivitami pražských vysokoškolských studentů.
Chtěli jsme kyslík, získali jsme i svobodu

I to je nechvalné dědictví 17. listopadu. Ale kromě zlodějů, kteří si na privatizaci nakradli co se dalo, nebo i na jiných kšeftech v rámci veřejného sektoru je zde také dědictví velkého nadšení občanů pro demokracii i pro vzájemnou sociální solidaritu a hlavně spravedlnost.

Nejen dnes, ale každý den bychom měli bojovat, abychom prosadili to, za co začaly protesty 17. listopadu. Demokracii a spravedlnost ekonomickou i občanskou. Navzdory všem, kteří 17. listopad následně ukradli a zneužívají ho ve jménu diktatury politických elit odcizených od občanů, od národa i od vlastní země.

Miroslav Ryska