Studenti šli tradičně za oběti masakru, jejichž jména měli na svém oblečení připnuta kolíčky na prádlo. V červnu 1945 totiž v postoloprtských kasárnách Československá armáda soustředila německé muže. Ženy, děti a starší lidi poslala do tábora v bažantnici. 763 z těchto lidí bylo poté na těchto místech prokazatelně zastřeleno, odhady obětí včetně neexhumovaných těl jsou však odhadovány až na 2 až 3 tisíce.

Právě na louce u kasáren si studenti symbolicky lehnuli na zem s jimi vytvořenými postavami z papíru. V těchto místech pod nimi však leží odhadem nejméně patnáctinásobek německých těl.

close Pochod smíření z Postoloprt do Žatce přes zámek Stekník info Zdroj: Jan Šinágl zoom_in Studenti si u postoloprtských kasáren lehli na zem s papírovými postavami, představujícími popravené lidi.

To je moje Kalvárie, já už nemůžu! Nejspíše poslední slova pátera Maximiliana Hilberta, vlastním jménem Josefa Hilberta, který byl po vyčerpání zastřelen dvěma střelami do hlavy. Hilbert do kasáren dorazil 3. června ve zbídačeném stavu. 7. června byl zahájen pochod většiny zajatých zpět do Žatce, kam už ale nedošel. Celý život pomáhal, ve sklonku svého života byl mučen. Ad perpetuam rei memoriam.

Desky byly předány a dány k dispozici děkanům z Postoloprt a Žatce, aby je mohli používat na svých farnostech jako přenosné.

Vojtěch Michalák