Co se vám vybaví, když se řekne Sedmero krkavců?
Úžasné léto s Alicí Nellis v krásné přírodě. Moc ráda na tuhle práci vzpomínám, i když původně se mi do filmu nechtělo. Naše Františka byla tehdy maličká, ještě mimino, navíc mi už bylo přes třicet a cítila jsem, že bych se měla posunout někam dál. Ne hrát mladé holky. Ale Alice mě přesvědčila.

A nelitovala jste?
Ne. Ani chvíli. Mimo jiné proto, že se vám málokdy poštěstí, aby se člověk v rámci natáčení dostal ven z města, během léta a navíc do krásné divoké přírody. Máme chalupu a možná sama víte, že jakmile má člověk takový úvazek, málokdy se mimo ni dostane jinam, i když Česko je krásné celé. Takže pro mě bylo tohle natáčení velký svátek. Pamatuji se, že bylo úžasné teplo, pohádka měla nádherný scénář a my s ní trávili čas v lukách, lesích, u řeky, na hradě Zvíkov a taky v Tatranském národním parku – kde nesměly být karavany, tak jsme nocovali na louce u řeky. Měla jsem Františku s sebou, kojila ji, byl to moc hezký čas.

Helena Vondráčková v muzikálové pohádce Šíleně smutná princezna.
KVÍZ: Helena, Václav a Miluju a maluju. Jak dobře znáte Šíleně smutnou princeznu

Trhání kopřiv v rámci role asi také intenzivní. K libým pocitům ale asi nepatřilo?
To ne. Tohle byl opravdu nejintenzivnější vjem a ne právě příjemný. Původně se uvažovalo o silikonových rukavicích, ale sešlo z toho, a tak jsem si zahrála na skutečnou Bohdanku a škubala kopřivy naživo, pěkně od kořínků. Bylo to v lánu kopřiv pod Zvíkovem a ruce jsem měla úplně rudé. Taky jsem pobíhala po trávě bosá a jen tak v lněné košili, no prostě naturální zážitek. Ale výhledy z hradeb Zvíkova byly úchvatné, kraj kolem je nádherný. Ostatně i samotný hrad je monumentální, byla jsem ráda, že jsem ho mohla poznat víc zblízka. Jen koupat v přehradě jsme se nemohli, protože v tu dobu už byly ve vodě sinice. Vzpomínám si, jak nás zaskočil první pohled z hradeb – na tu zelenou vodní plochu. Velkým vykoupením za kopřivovou strast byl pak právě Tatranský národní park.

Vaše postava Bohdanka většinu filmu kvůli kletbě nemluví, i to byl asi nezvyklý úkol?
Byl. My jsme s Alicí zpočátku vtipkovaly, že mám tentokrát lehkou roli a nemusím se učit tolik textu. Jenže hrát ženu, která je němá, je samozřejmě mnohem těžší - řadu věcí musíte umět vyjádřit beze slov, nechcete sklouznout k posunkování nebo zbytečně vyhrocené mimice a gestům. Musí to působit přirozeně. To všechno za každého počasí, za slunce, v dešti, ve dne v noci, v jakýchkoli šatech. No, byla to herecká výzva.

Točili jste s koňmi, ptáky, dokonce s prasetem, jestli si to dobře vybavuji. To musela být celkem zábava, ne?
Pro nás herce ano. Hlavně s tím prasetem. To se točilo právě pod Zvíkovem. Prase se jmenovalo Dáša a jeho majitel nám líčil, že je pro něj jako pes, že spolu bydlí a spí s ním v posteli. Pak otevřel dvířka u auta, Dáša vylítla, vzala slušnou dráhu a dva dny jsme ji neviděli. Na to se prostě nedá zapomenout.

Teresa Schel, herečka Jihočeského divadla.
Jihočeši ve filmu? Sní o nadpřirozených schopnostech i vedlejších rolích

Jaký je váš osobní vztah k hradům a zámkům. Jezdíte na ně ráda?
Zámky i hrady miluju. Jako dítě jsem na různé jezdila a divila jsem se, že moje máma trpí. Nesnášela hromadné výpravy a prohlídky v pantoflích. Teď jsem dospělá a musím říct, že jí dnes moc dobře rozumím. Moje ideální představa o návštěvě hradu je po zavíračce a v doprovodu Jardy Plesla.

On má k hradům blízko, že? Tuším, že snad i sbírá rytířská brnění.
On je chodící encyklopedie. A ještě něco navíc. O historii se zajímá od střední školy, kdy provázel po hradech a zámcích. Jeho znalosti jsou neuvěřitelné! Zná všechny možné detaily, zajímavé příběhy a různá propojení šlechtických a královských rodů. Poslouchat ho je zážitek. Jednou mě provedl Hrádkem u Nechanic a od té chvíle si nepřeju nikoho jiného za společníka na případnou výpravu na hrad než jeho.