Vy jste na jaře skončili čtvrtí. Jiné týmy by asi takové umístění braly. Proč vy ne?
My nedokázali ustálit výkonnost, proto méně kvalitním soupeřům to nebylo ono. To nás v konečném zúčtování stálo vytoužený postup. Situace totiž byla v krajském přeboru zamotaná. Jako pozitivum bych vyzdvihl to, že se nám úspěšně dařilo začleňovat do kádru áčka některé naše dorostence.

V létě došlo k nějakým změnám, abyste mohli zaútočit na postup?
Po dohodě obou stran jsme se po sedmi letech rozloučili s brankářem Lukášem Pecharem, za kterého stále hledáme náhradu. K týmu se připojili nové tváře jako Jan Kubiska z Domoušic, Marcel Grund z pražského Smíchova, Stanislav Čimpera z chomutovského dorostu plus je kádr doplněn dorostenci.

Vašim koučem je David Holeček, jaký to je trenér?
Tým přebral po Lojzovi Šebkovi na začátku roku 2020, tedy v nelehké a pro amatérsky fotbal dost zlomové covidové době. Trenér je to velmi lidský, na fotbal myslí takřka ve dne v noci, ale takových je v Dobroměřicích víc. Lpí na kázeň, to v klubu zavedl právě Lojza Šebek, je s ním řeč a snaží se v rámci možností každému vyhovět. Zažil jsem už větší nerváky. Ale i Bary, jak zní jeho přezdívka, umí vystrčit růžky. Hlavně je z Chomutova tudíž má hodně tuhý kořínek. Malina, Libor Maliňák, tvrdí, že je to Lojza s vlasama.

Mužstvo Libočan na konci devadesátých let
„Ty vole, to bylo dělo!" Jak libočanský Podrabský nachytal „slepého" Macháčka

V příští sezoně tedy bude atak na postup? A kdo podle vás bude nahoře?
Podle mě Dobroměřice do kraje patří, budeme o vytoužený postup usilovat. Sezóna bude určitě náročná a dlouhá. Celá soutěž se po sjednocení dost zkvalitnila. Za favorita považuji nás společně s Proboštovem a Bílinou. Rozhodující bude určitě samotný závěr sezóny.

Mnozí vás tipují na favorita na postup, co tomu říkáte?
Teď zapracuje trocha zdravého sebevědomí - nedivím se tomu. (úsměv) Jsme Dobroměřice, máme řadu kvalitních a zkušených hráčů. Roky hrajeme o ty nejvyšší příčky. Měnit to nehodláme ani v nadcházející sezóně!

Máte dobré podmínky pro fotbal?
Zázemí a podmínky máme vskutku nadstandardní, a to díky lidem, kteří se kolem fotbalu v Dobroměřicích pohybují. Za to jim patří velké díky. Hřiště, a to se nebojím tvrdit, je jedno z nejlepších v celém kraji. Celý areál je dost rodinný, tak jako samotný klub. Kabiny by zasloužily pár menších úprav, ale jsou víc než dostačující. V hospodě vás čeká příjemná obsluha, nejdete tam vše, co k dobrému fotbalu patří.

Je u vás ještě něco jiného než fotbal?
Tuším, že hasičský sport. A jestli se dá pití piva považovat za sport, tak Čada (místní usedlík) nemá konkurenci. Je to samotný mistr. Plus Venca Pergl pořádá jednou ročně gulášiádu. (smích) V Dobroměřicích je tahák především fotbal.

Duchcov - Strupčice (v červeném) 2:3
Po rvačce chystají Lenešice na vzájemný duel s Duchcovem bezpečnostní opatření

A jsou v kádru lidi, kteří přímo v Dobroměřicích bydlí?
Z Dobroměřic je akorát Beatles a Preky, čili Pavel a Venca Vernerovi (sportovní manager klubu a masér - pozn. autora) Hráči jsou převážně z Loun a okolí, třeba Chomutov, Most. Samotných odchovanců je v týmu také spousta, akorát nejsou dobroměřickými rodáky.

A co vy, odkud jste? A jak se vám líbí samotná obec Dobroměřice?
Já osobně jsem rodák z Loun, ale Dobroměřice jsem si velmi oblíbil jako milé a pohodové místo k žití. Žijí zde milí a ochotní lidé. Nezbývá mi nic jiného než je doporučit.

Už jste uvedl, že máte parádní hřiště. Jak se na něm hraje?
Je fakt parádní, zejména v tomto ročním období je na něm radost hrát. Poděkování za to patří především Beatlesovi.

A jak to vypadá po zápasech?
Jsme skvělá parta, na čemž si tady v Dobroměřicích dost zakládáme. Výhru dokážeme řádně oslavit. Ne jeden z nás končil oslavy nad ránem. K amatérskému fotbalu to, ať chceme nebo ne, prostě patří, někdy i k tomu vrcholovému. Vzpomínáte na slavnou hlášku „nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí”? snad většina bude vědět, o čem mluvím. Převážně se scházíme v hospodě na hřišti nebo v Lounech na Bahně u našeho kamaráda a partnera Bohouše Elznice. Snažíme se dost pořádat i společné akce mimo fotbal.

Stadion Slavoje Žatec
Slavoj vyhlíží nové kabiny, prioritou je pro něj mládež. Předsedu štvou pomluvy

Jak to vypadá ve vaší kabině? Má tam každý svoje místo? A je pak zle, když si někdo sedne na místo někoho jiného? Máte tam fotbalové relikvie, medaile poháry?
V kabině to chodí tak jako v každé jiné. Ti služebně starší mají svá místa daná. Když přijde nováček a zasedne místo někomu z nich, je na to upozorněn ostatními. Ti si pak sedají tam, kde aktuálně místo je. Je vybavena lednicí, masérským stolem, reproduktorem, masážními rollery a podobně. Fotbalové relikvie v šatně nemáme, někomu by to mohlo vstoupit moc do hlavy. (smích) Visí nám tam fotky z předešlých sezón.

Máte nějaký svůj pokřik?
Pokřik před zápasem nemáme. To se hecuje každý navzájem tím, co má aktuálně na mysli. Pokřik po vyhraném zápase už je o něco specifičtější, začíná klasicky cigo cago a obohacen je slokou guantanamera plus jméno týmu, co dostal právě rychtu, kouří nám péra. Vzpomínám si že, Lojza Šebek chtěl právě tu přidanou sloku změnit, ale nedokázali jsme najít tu správnou alternativu, co by všem vyhovovala, tak nám to prostě zůstalo. Nic to nemění na tom, že ke každému z našich soupeřů přistupujeme s respektem.

Co sprcha? Chodíte do ní všichni, nebo se třeba někdo stydí? Nebo je někdo, kdo tam tráví rekordní čas? A teče vždy teplá? I soupeřům?
Sprcha je neodmyslitelná součást každé kabiny. Když se nad tím zamyslím, tak v ni vídám zřídka právě mladé spoluhráče z dorostu. Třeba si ji časem také osvojí. (smích) Za rekordmany bych považoval asi sebe a Ondřeje Matyáše. Chodíme vždy jako poslední ať nezdržujeme ostatní. Voda vždy teplá samozřejmě i v hostující šatně, nějaká zášť nepatří k fotbalu.

Kdo je největší fešák kabiny? Kdo největší jedlík, mluvka, bavič, specialista na auta, na ženy a tak podobně?
Za největšího fešák kabiny bych označil Vencu Pergla mladšího. Tam má každý vlas své místo. S jakým účesem přijde na trénink či zápas s takovým i odchází. (smích) Největší jedlík se nenachází mezi hráči, ale v realizačním týmu - je jím jednoznačně Beatles; v šatně nezůstane jediný bonbon nebo štráfek čokolády. Největší mluvka jednoznačně Tomáš Mistoler, myslím, že bychom se na tom shodli všichni. Je to také největší bavič společně s Pepou Köchertem, Přemyslem Rehem, Petrem Boučem a v neposlední řadě již nepřítomným. Lukášem Pecharem. Já také čas od času něco pronesu. (smích) Parta v Dobroměřicích je vážně skvělá. Auta má pod palcem Václav Pergl starší, střídá je jak boty. (smích) Co se týče žen, to bych také našel ne jednoho specialistu, ale to jsou natolik diskrétní informace, které by měly zůstat tam, kde se upekly, tedy v šatně. Mohlo by to rozvrátit vztahy nebo nedej bože samotné rodiny. (smích)

Sokol Holedeč - velké oslavy titulu
Místo zániku v Holedči ve velkém slavili postup! Gratulovaly i Rybičky 48

Kdo pere dresy? Máte je na každý zápas čistý?
O chod klubu se stará převážně Beatles. Pere dresy, věší, skládá tak, aby bylo na samotný zápas vše perfektně připraveno. Já osobně oceňuji i aviváž kterou do prádla přidává. Vzhledem ke zkušenostem odjinud se s tímto setkáte málokde. Je to drobnost, která se snadno přehlédne, ale zlepší ti den. Má podchyceno vše do sebemenšího detailu, tak aby se každý hráč cítil co nejkomfortněji.

Zní v kabině hudba? Jaká? A jaký mají spoluhráči hudební vkus?
Hudba v šatně je velice různorodá. Mám ji na starost převážně já, snažím se vyhovět všem napříč věkovým spektrem celé šatny. Hraje rap, rock, hip-hop, pop a další žánry. Prostě sto lidí sto chutí.

Máte nějaké věrné fanoušky, kteří s vámi jezdí i ven? Že je třeba i znáte, povídáte si s nimi? Nebo vám třeba něco uvaří, upečou?
Máme věrné fanoušky, kteří s námi jezdí i na venkovní zápasy už pěknou řádku let. Podporují nás, i když se zrovna dvakrát nedaří, za což jim velice děkujeme. S tím, že bychom dostali něco napečeno nebo navařeno, jsem se ještě nesetkal. Nejspíš je ještě na čem pracovat. (smích)