Olympiáda v Deníku

„Přemlouvali mě, to víte, že jo," přiznává. Ale už zakořenil v blažimské družině. Na časy strávené na Mostecku však tuze rád vzpomíná. „Byla tam skvělá parta. Stavěli jsme tam hřiště vlastníma rukama, po nocích jsme hlídali stroje kvůli naftě, založili jsme si ples sportovců, který nás udržuje pohromadě dodnes. Pak přišel trenér Standa Zaspal a s ním generace kluků, se kterou se zase postupovalo," loví v paměti. „Radek Velík, Robert a Pavel Ludačkovi nebo Kuba Zaspal," sype z rukávu jména kamarádů, se kterými se mu dobře hrálo. Obrnicím bude prý držet palce.

V srdci má Jaroslav Pilař i období, které strávil v Kryrech. „Hrál jsem vyšší soutěže, bylo více fanoušků, více článků v novinách," vtipkuje. A co třeba angažmá v Havrani? „Tam jsme se pod vedením Jana Duchoně pravidelně pod dohledem manželek likvidovali v hospodách. To byla také radost. Vzpomínám na Hynka Nájemníka a Petra Bohatu, skvělí kluci i fotbalisti. Odešli mladí. A hráči, se kterými se dobře hrálo? Byli to Jirka Bešík, Jirka Gregor nebo Pavel Remuta a Milan Bořík."

I v Blažimi má Pilař vedle sebe borce, kteří to s merunou umí. „Tak třeba Ondra Bartko, který se k nám teď vrátil. Je gólový, takže to, co na hřišti zmůžu, on dokončí a jdeme slavit. Musím uvést i další jména, nebo z baga nevylezu, už takhle tam mám tři rekordy. Suchy, Róča, Zaspi, Louka, Kája, Houska. A mám rád, když je v bráně Josef Šíla. Hrajeme spolu už dlouho, pro mě je základem úspěchu jistota v bráně."

Urostlého veterána, který by po fotbalové kariéře prý zkusil triatlon, trošku zlobí, že se v Blažimi po fotbale nechodí na pivo. „Ale sedá si to, změníme to. Na poslední dokopné jsem měl důraznou připomínku, že za minulý rok jsme si byli sednout jen jednou."

Pilař hlásí, že s posilami, které Blažim získala (mezi nimi je například zkušený Rostislav Broum), je cílem postup. „Určitě. Vedení se povedlo tým doplnit a vytvořit zdravou konkurenci. Navíc nahoru šli silné týmy, z nižší třídy postoupili k nám tři družstva. Prostě postup, tečka."

V Blažimi se od zimy pravidelně trénuje, na výkonnosti je to prý znát. „Všichni jsme šli fyzicky nahoru. Najednou jsme první u balónů, vydržíme víc běhat. Navíc na lavici sedí dalších pět kvalitních hráčů, je to radost. Nehraje se tu pro peníze, ale právě pro tu radost. Funguje to tak, že hraje ten, kdo trénuje. Nikoho tu nepřemlouvají. Trénuješ = hraješ, netrénuješ = sedíš."

Malinký problém ale Pilař přeci jen má. „Trenérům se povedlo vtisknout nám styl, to byl pro mě problém. Nejsem totiž zvyklý dávat balon hned od nohy," přiznává znovu s pusou od ucha k uchu. „Ale funguje to. Musím se přizpůsobit," dodává už s vážnou tváří obdivovatel Jiřího Štajnera nebo Lucase Paquety.


Načítám výsledky ...