Blýskl se čtyřmi góly v zápase v Obrnicích. Hattrick předvedl v zápase, třikrát vyrovnal náskok domácích. a pak proměnil i pokutový kop v penaltovém rozstřelu. "Přitom jsem tam po hřišti kvůli potížím s koleny jen celý zápas kulhal," usmívá se Kanonýr Deníku na Lounsku při vzpomínce na povedené představení a výhru 4:3.
Během kariéry si utrhl achillovku nebo čtyřhlavý stehenní sval, teď ho trápí kolena… "Za mlada to bylo ok, v pohodě, ale teď postupem času problémy přicházely. Od října teď do března jsem zhubl asi 25 kilo, zřejmě moc rychle, více než jsem měl, a proto nyní beru nějaké vitamíny," říká 36letý chlap jako hora.
Jak góly v povedeném obrnickém střetnutí padaly a dobírali si vás po čtyřgólovém představení spoluhráči?
První branku jsem dal po dobré nahrávce k tyči, druhou jsem dorážel po standardce a třetí jsem dal po chybě a špatném výkopu soupeřova brankáře. V rozstřelu jsem si taky na penaltu věřil, říkal jsem si, že nemám co ztratit. Kluci si mě dobírali už při zápase, říkali, že to budu mít drahý. Náš trenér Zdeněk Machyna zase povídal, že by mi stačila i jedna noha. Něco do kabiny určitě přinesu. Dřív jsem góly docela jako útočník dával, ale po té pětileté pauze jsem hrál třetí zápas a jsem rád, že se to takhle povedlo.
Proč jste tehdy v 29 letech kariéru zabalil?Byl jsem znechucený prostředím ve fotbale, rozhodčími. Býval jsem hodně impulzivní, nerad prohrávám, ale teď už to neberu tak na krev. Nyní jsem dostal chuť, mám motivaci. Škoda, že je nás ve Vroutku tak málo, jsme tu starší kluci, mladí nemají o fotbal moc zájem, nebo se věnují jiným koníčkům. Stává se, že se na trénincích sejdeme třeba čtyři.
Jak celkově jste zápas v Obrnicích viděl?
Konečně jsme po těch porážkách z úvodu jara alespoň bojovali, ale furt to není ono, stále se točí sestava, každý zápas hraje někdo jiný, není to úplně ideální.
OČIMA TRENÉRA FK VROUTEK:
"Ondra má dlouhodobé potíže s koleny, ale když přijde, tak nám pomůže, umí udržet míč, a třebaže už má svůj věk, tak si toho prošel s fotbalem, včetně Blšan, dost a góly dávat nezapomněl, když se dostane do šance, většinou ji promění. Je to pro nás důležitý hráč a jsem rád, že jsme se v zimní pauze spolu domluvili, aby šel k nám. Má dobrý vliv i na mladé hráče, čehož si vážím." Zdeněk Machyna
Na jaře bude asi hlavním cílem záchrana, že?
Já sám za sebe bych si přál, aby se to nějak zachránilo, ale moc růžově to nevypadá. Máme málo hráčů, a tak je to vlastně tady všude v okolí. Jedinou výjimkou jsou Kryry, které mají 27 fotbalistů na jeden tým dospělých a nestíhají se ani protočit. Už se zkoušelo, jestli by nešli k nám, aby si aspoň zahráli, protože je nás málo, ale nakonec to nějak nedopadlo, přestupní termín skončil na konci března.
Po Obrnicích následuje zápas s Osekem, pak další kvalitní soupeři.
Pro nás je každý zápas těžký. Bojujeme sami se sebou a ještě navíc se soupeřem. Zdraví mě opravdu limituje, ale zkusím sehrát i přes bolest co nejvíce zápasů, nedá mi to.
Zásadní pro vás bylo asi angažmá v FK Chmel Blšany, jak na to vzpomínáte?
Když jsem tam v mládežnickém věku přestoupil, tak ještě pak asi tři roky hrály první ligu. Mužstvo trénoval Günter Bittengel, působili tam potom třeba Michal Bílek nebo Zdeno Frťala, z hráčů Petr Čech, Jan Šimák, kamarádi jsme do dneška s Tomášem Pešírem, bylo tam takové rodinné prostředí. Teď potkávám Zdena Frťalu, sešli jsme se spolu v Kryrech, když jsem tam v šestnácti šel hrát divizi, nebo potkávám třeba Péťu Loose. Já v Blšanech hrál ligu v žácích i v dorostu.
To byla vaše nejlepší éra?
Nejlepší asi ne. Nejvíce se mi líbilo v Německu, kde jsem se, když to řeknu blbě, teprve naučil hrát fotbal. V útoku se mnou byl kazašský forvard Vladimír Redkin, strašně šikovný, pan fotbalista. Podržel balon, dal v klidu třicet gólů za sezonu, hrál třetí ligu v Německu, byl V FC Surm Darmstadt, od něj jsem se ve finále hodně naučil. Dokonce ho chtěli i do první nebo druhé ligy do Mostu, ale angažmá mu překazily problémy s vízy. Do Německa mě dostal můj manažer Andrušák z Teplic mi tam sehnal Oberligu, bylo to asi na úrovni naší divize. Je to tady kousek za Lipskem, hrají i florbal, basketbal, hned u velké haly je hřiště. Byl jsem tam rok a půl, ale natrhl jsem si tam pro změnu čtyřhlavý stehenní sval…
Další zdravotní potíže řešíte nyní. Jak vlastně vlastní fotbalovou budoucnost vidíte?
Fotbal bych rád hrál, dokud to zdraví dovolí. Snažím se dát nějak dohromady. Dokud to půjde, budu to zkoušet, protože 36let podle mě není moc a podle mě šla navíc ta B. třída za poslední roky kvalitou strašně dolu. Když jsem jí hrál tehdy v Blatně, tak to bylo o něčem jiném. Když si to teď představím, tak teď jsou ještě někteří mladší kluci pomalejší než já, tak si říkám, že to ještě není tak hrozné…
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...