Postoupit do krajského přeboru měly Dobroměřice jako jasný cíl už od samého začátku sezony. „My jsme s Jardou sem šli právě proto, že byly ty jasné ambice postoupit. Dařilo se nám. První polovina byla jízda, ale pak je to jiné, když je velký náskok. Vypadá to, že drhnete, ale není tomu tak, jen se prostě hraje jinak s vědomím, že je postup skoro v kapse. Zažil jsem to už v Domoušicích, když jsme postupovali do divize. Motivace je prostě jiná," zamýšlí se Exner.

Na vyšší soutěž si věří. „Určitě bych měl dávat góly i v kraji. Jen podle mě bude potřeba udělat nějaký nákup, krajský přebor už je o fotbale, tam nestačí jen fyzička. A myslím si, že kvalitu je prostě u nás potřeba doplnit. Nikdo nechce prohrávat, budeme chtít zase vyhrávat. Ale musíme posílit," míní zkušený útočník.

Co podle něj s týmem udělá to, že může častěji prohrávat než vyhrávat? „To je otázka. Ale myslím, že nás to nepoloží, že ten tým je silný. Nemyslím si, že by ho nezdary rozklížily."

Deník v létě | Video: Deník/František Bílek

Podle Exnera v Dobroměřicích nehrozí ani to, co zažil v Domoušicích, totiž odliv sponzora a konec klubu. „V Domoušicích to bylo o penězích, táhl to jen jeden sponzor. Kluci dostávali peníze, ale asi zaslouženě, byli to opravdu skvělí fotbalisti. Tady je sponzorů více. Sice dávají menší částky, ale když odejde jeden, tak to klub tolik nepocítí. Proto si myslím ,že tady je to lépe nastavené. Peníze se investují do mládeže, to je jednoznačně dobře. I když, a to jsem už říkal, i áčko by se mělo posílit."

Dobroměřice v krajském přeboru čeká derby s Louny, jejichž stadion je od toho dobroměřického vzdálený pár stovek metrů. Jak vypjaté duely Exner očekává? „Já tam mám hlavně kamarády. Prestižní to bude, ale ne na ostří nože. Hrotí to spíš fanoušci, my to bereme v klidu."

Právě z Loun měl dobroměřický bombarďák před časem nabídku, společně s ním ji obdržel jeho parťák Jaroslav Holman. I po další vydařené sezoně nabídky chodily, Exner se ale rozhodl zůstat. „Já tu jsem spokojený, parta výborná rodinný klub, jen bych k sobě potřeboval nějakého rapla. Přijde mi, že tu jsou kluci moc hodní, že nemají takové emoce. A to já potřebuji. I jsem jim to říkal, ale prostě je to v nich."

Jenže… Emocí má Pavel Exner často a příliš a především rozhodčí z toho nejsou nadšení. Výsledkem je jedenáct žlutých a čtyři červené karty. Rtuťovitého neposedu navíc řešila disciplinárka i za chování na fotbalovém utkání, které sledoval jen z hlediště. „No, to jsem vůbec nepochopil, že ne mě bonzuje rozhodčí, když jsme divák. To už je vyřizování nějakých osobních účtů. Jinak je pravda, že rozhodčí na mě mají pifku. Podle mě je to proto, že to se mnou neumí."

Exner nesnáší arogantní chování sudích. Když ho některý rozhodčí chce utišit sílou své moci, je vzteky bez sebe. „Nic mi neřekne, hned mi dá kartu. Přitom stačí situaci vysvětlit, být více přístupný. Hlavně ti starší rozhodčí žádnou diskuzi nepřipustí, ti mladí jsou víc v pohodě. Ale je fakt, že jsem rapl, kluk z vesnice," připouští.