Angažmá v FK Pelikán Děčín bylo pro něj vůbec první v jeho trenérské kariéře. Tehdy třetiligový tým byl kousíček od postupu do druhé ligy. Nevyšlo to, tým, který tehdy vedl podnikatel Petr Pelikán, úplně zanikl.

Aktuálně má na kontě impulzivní trenér Martin Pulpit skoro šest stovek odkoučovaných zápasů. A fotbalová situace v Děčíně mu není lhostejná. „To, že se v Děčíně hraje aktuálně I.B třída, je pro mě absolutně šílené. Já tam bydlet, tak se asi zblázním,“ zakroutil divoce hlavou.

Pojďme nejprve na současnost. Vy jste v zimě skončil na lavičce třetiligového Frýdku-Místku. Jak to s vámi aktuálně vypadá?
Něco bude, myslím, že to dopadne. Teď se připravuji fyzicky, jazykově a odborně.

Takže zahraničí?
Co bude, bude. Co mě bude zajímat, do toho půjdu. Chci být připravený, šrotuju teď angličtinu a italštinu.

Vaší první trenérskou profesionální štací byl tehdy třetiligový FK Pelikán Děčín. To byly krásné časy, souhlasíte?
Na první lásku vzpomínáte celý život. Takže já na svoje první profi angažmá v Děčíně také nikdy nezapomenu. A se mnou i hráči a také diváci, kteří chodí na naše přátelské předvánoční zápasy. Občas se v Děčíně objeví i tehdejší šéf klubu Petr Pelikán. Lidé ho potkávají a vyzývají, ať se vrátí do fotbalu. Na zlaté fotbalové časy v Děčíně lidé stále vzpomínají.

MARTIN PULPIT načal svou trenérskou kariéru jako kouč FK Pelikán Děčín.V osudovém roce 1998 vám k postupu a tudíž oddálení krachu samotného klubu moc nechybělo.
První důležitá věc proběhla v lednu 1998. Pan Pelikán řekl, abych hráčům v kabině vyřídil, že se může stát, že jarní část nebude tak finančně zabezpečena. A že je možné, že nebudou všechny výplaty. V kabině jsem tehdy kluky vybídl, že kdo nechce pokračovat, nemusí. Ale nikdo se nezvedl, všichni zůstali. K tomu postupu nám chyběl v uvozovkách jeden gól. I kdyby se ten postup vydařil, tak by to stejně s fotbalem v Děčíně nebylo jednoduché.

Proč myslíte?
Vztah města Děčín k fotbalu nikdy nebyl takový, který by odpovídal historii, tradici a úspěchům děčínské kopané. Už tehdy šel hodně dopředu basketbal. Myslím si, že to není typický sport pro Děčín. Ale takhle to dopadlo.

Ten konec děčínského Pelikána byl hodně smutný.
My jsme byli s panem Pelikánem pořád ve spojení. A podle nás byla velká chyba, že jsem do Děčína nepřišel o jeden, nebo o dva roky dříve. Myslíme si, že jinak by se ta druhá liga vykopala. A třeba by ten děčínský fotbal skončil jinde, než je tomu teď.

Aktuálně je nejvýš postaveným týmem Junior Děčín, který je druhý v krajské I.B třídě.
Všichni sledujeme výsledky děčínského fotbalu. S panem Pelikánem si myslíme, že by se dala v Děčíně hrát divize, nebo třetí liga. Ale to by muselo chtít samotné město. Na stadionu za nádražím by musela být opět přírodní tráva, mohla by se postavit legendární tribuna za brankou u nádraží. Tam bylo vždy hodně diváků a druhý poločas se nám tam dobře útočilo. Není to podle mě o velkých penězích. V Děčíně je řada firem se zahraniční účastí. A ty nechtějí dávat peníze do sportu. To se stalo za dob Pelikána Děčín. A právě proto by se o to mělo postarat město. Aktuální situace fotbalu v Děčíně je vskutku tristní.

Nejnižší krajská soutěž je pro město, jakým Děčín je, hodně málo.
Je to obrovská ostuda, že Děčín hraje I.B třídu. Je to šílené. Já bydlet v Děčíně, tak se asi zblázním. Snažíme se něco dělat v zákulisí. Ta možnost vyšší soutěže by tam byla. Ale musel by se o to někdo finančně starat.

Junior Děčín jedná o příchodu mistra Evropy do 21 let Petra Voříška. To by mohla být první vlaštovka, nemyslíte?
Ano, Petr by mohl být tou osobností, která posune děčínský fotbal o několik pater výš. Ale bude potřebovat pomoc města a dalších lidí. Sám to nedokáže. A nedokáže to ani současné vedení FK Junior Děčín.

Nepomohlo by, aby se týmy okolo Děčína spojily? Mohlo by vzniknout třeba FK Děčínsko. Když to hodně přeženeme.
To určitě ne. Vždyť v Děčíně jsou dva týmy – Junior a Union. A i kdyby se sloučily, tak by to ničemu nepomohlo.

MARTIN PULPIT načal svou trenérskou kariéru jako kouč FK Pelikán Děčín.Nedávným negativním příkladem je FK Litoměřicko, které nenaplnilo velké ambice a po problémech spadlo ze třetí ligy do krajského přeboru.
Tohle je individuální. Někde to funguje. Město se pak stará o jeden tým. Ale pak tu třeba máme to Litoměřicko, tam se to prostě nepovedlo. V Děčíně by to nedávalo smysl. Bynov nemá ambice na vyšší soutěž. A svou existencí by děčínskému fotbalu neublížil. Ba naopak, pokud by se tady hrála lepší soutěž, mohly by oba týmy spolupracovat.

Vypadá to, že jste na Děčín nezapomněl. Jezdíte sem často?
Tak každý rok tady máme ten předvánoční přátelský zápas. Ale jezdím do Děčína i jindy. Je to krásné město, akorát jsem si představoval, že bude fotbalově, ale i společensky přeci jen na lepší úrovni.

Vy jste trénoval také v Mostě. Co říkáte na to, že Most hraje krajský přebor?
V Mostě si to trošičku pokazili sami. Vidím i trochu dovnitř, takže bych to raději nechtěl více rozebírat. Celkově ale klubům na severu Čech ublížila smrt pana Hrdličky. Ten si uvědomoval, že Teplice nemůžou existovat bez návaznosti na další kluby. Mohly dát hráče na hostování do druhé ligy, třeba do Ústí nad Labem, nebo do Varnsdorfu. A naopak si mohly ty nejlepší vytáhnout k sobě. Bohužel, teď tam není tak výrazná fotbalová osobnost, která by vše vrátila do starých kolejí.

Máte za sebou hromadu fotbalových angažmá. Když se za tím ohlédnete, jste spokojený?
Aktuálně trénuji svou profi sezónu číslo 23. Prakticky jako trenér působím už čtvrté desetiletí. A to je podle mě obrovský úspěch. Pokud budu počítat úplně všechny zápasy, tak mám aktuálně odtrénováno 584 soutěžních utkání. To moc českých trenérů říct nemůže. Samozřejmě, jsem měl větší sny. Stále čekám na laso z Bohemky, nebo Interu Milán (smích). Nebo jiného italského týmu. Mám plno síly a nápadů, fotbalový vlak mi neujel. Ba naopak, bedlivě a pozorně sleduji zahraniční fotbal. Zmapovanou mám anglickou, italskou, španělskou, nebo německou ligu. Jsem tedy připraven opět skočit do velkého fotbalu.

Vy jste se nikdy nebál říct svůj názor. Ale vaše upřímná a někdy velmi rázná povaha vám kolikrát uškodila.
To mi ubližovalo, já vím. Ale pokud nebudeme věci pojmenovávat správně a podle pravdy… Já vidím, že český fotbal prostě nejde dopředu. Před rokem jsem byl skautem Slovanu Liberec. Viděl jsem zhruba dvě stovky zápasů dorosteneckých soutěží. Pokud se struktura mládežnických soutěží nezkvalitní a nezúží se počet účastníků, tak tady bude do pěti let obrovský problém sehnat kvalitního fotbalistu.

Jaká je podle vás budoucnost českého fotbalu?
Já mám připraveno hodně nápadů, ale v českém fotbale mě nechtějí moc slyšet (smích). Podle mě je problém, že prvoligové kluby dostávají dotace na mládež. Ty kluby, které dávají měsíčně čtyři miliony Součkovi, ty kluby, které dávají měsíčně 3,5 milionů Kayovi. Dotace by měl dostávat kluby politicky středního stupně. Jednoduše řečeno. Za tyhle peníze by si kluby mohly pořídit kvalitní trenéry a udržet v provozu fotbal na vesnické úrovni.

MARTIN PULPIT načal svou trenérskou kariéru jako kouč FK Pelikán Děčín.S fotbalovou mládeží je aktuálně hodně velký problém.
Hromada týmů nemá vlastní dorostenecký tým, vesnice se musejí slučovat, aby dal dohromady jeden tým. Třeba v okrese Havlíčkův Brod se hraje okresní přebor dorostu systémem 7+1 na zkrácené hřiště. Ta základna je prostě užší. Kromě počítačů a tabletů je tady hromada jiných a moderních sportů, které ty mladé fotbalu prostě berou. Americký fotbal, florbal, lakros a další. Je potřeba vytvořit odpovídající podmínky. Třeba v hokeji už začali dělat postupné kroky – ruší některé krajské akademie, které byly podle mě naprostý nesmysl. A také snižují počet týmů v juniorské a dorostenecké extralize.

Co si přejete do roku 2020, který nám nedávno začal?
Alfou a omegou je pro mě získat prvoligové angažmá. Už teď řešíme další předvánoční setkání bývalých Pelikánů. A diváky bych pozval 8. února na děčínský zimní stadion.

Jak to?
Dohodli jsme exhibiční hokejové utkání. Náš výběr FK Pelikán Děčín se postaví proti hokejovému týmu Vladimíra Šmicra. Tuším, že to začne ve 14.30. Vláďa bude mít v týmu třeba Kollera, Jarošíka, Vízka, nebo Kuku. Takže se snažíme, abychom se v Děčíně objevovali víckrát. Děčín nám není lhostejný a navždy zůstane v srdci.