Měli jste skvělý podzim, ale jarní část už nebyla tak oslnivá. Vliv měla i řada zranění hráčů základní sestavy. Byly zde i další příčiny?
V podzimní části nám vyšlo téměř vše. Moc bylo znát, že přišel nový trenér, který chtěl i jiné věci, než na které většina hráčů byla dosud zvyklá. A s hráči byla doslova radost pracovat. Ovšem v utkání v Srbicích nastal zvrat, který se naplno projevil až v průběhu jara. Vážně se nám zranil Vasil Popovič, kterého jsme na klíčovém postu nahradit nedovedli. Podzim jsme dohráli v jakési týmové euforii, ale na jaře to bylo už složitější, když nám pro vážné zranění vypadl další klíčový hráč – stoper Karel Krejčík. A pak už přicházelo zranění za zraněním a nemoc za nemocí. Ale díky výbornému týmovému duchu jsme vše skvěle zvládli.

Jako jeden z mála trenérů se nebojíte sáhnout během utkání razantně do sestavy. Například vystřídat hráče po pouhých 20 odehraných minutách, zpřeházet posty, poslat na hřiště dorostence. To chce i dost odvahy!
Víte, každá profese, obzvláště ta sportovní, vyžaduje velkou disciplínu. A já sám jsem byl k sobě vždy velice tvrdý. Už jako kluk jsem si někde přečetl slavný výrok: „bojuj a zvítězíš“, tím jsem se vždy řídil a řídím. Teď mě nedávno při přípravě nadzvedlo, že jeden hráč přišel na poradu na utkání a dal si nohy na stůl. Říkám mu, okamžitě dej nohy dolů. A on mi odpověděl, že přece nejsme ve škole. Ale hned je sundal, když jsem mu před ostatními začal vysvětlovat něco o slušnosti a úctě. A na hřišti je to stejné. Nemáš disciplínu a úctu k týmu a spoluhráčům, když neplníš to, na co se připravujeme, jdeš dolů. Ještě ve Slavii Praha, když asistent Petr Rada, zaskakoval tehdy za odvolaného Pavla Tobiáše a já dělal vedoucího mužstva, stáhl jednoho hráče po deseti minutách. A to byl ten hráč, prosím, reprezentant!! Povídám Radičovi: “ Týýý vole, ještě v poločase si na tribunu půjde stěžovat k Leškovi!“ To byl generální ředitel Slávie. A Radič mi odpověděl: „Hele, u nás v Dukle by za takovej výkon nechal Vejvoda hráče zastřelit. To já ho jenom vystřídal.“

Vybojovali jste postup, ale divize je, jak už si Louny párkrát vyzkoušely, o level výše. Mají Louny na to, aby v ní nebojovaly jenom o záchranu?
Ano, divize je výše nejen fotbalovostí, ale hlavně tempem hry. Základ kádru je schopen divizi slušně hrát. Chceme ale přivést další herně kvalitní hráče, logicky budeme více trénovat. Louny si zcela jistě zaslouží dlouhodobě vyšší soutěž, než je krajský přebor.

Podaří se udržet hráčský kádr a dostatečně posílit?
Chceme, jak jsem již říkal, kádr nejen rozšířit, ale i posílit. Bohužel, jeden až dva hráči mi signalizovali, že vyšší tréninkový objem nebudou moci z důvodu zaměstnání zvládat. Ale vše je ještě předčasné uzavírat, při dobré vůli všech je možnost dohody vždy.

Kdy se po dovolené rozeběhne letní příprava? Máte již vyhlédnuté hráče, kteří by mohli tým posílit a vhodně doplnit?
Přípravu na novou soutěž zahájíme 15. července. S hráči jednáme, je předčasné prezentovat jejich jména.

Určitě sledujete i sousední středočeský přebor. Lhota, váš bývalý klub, by mohla také postoupit do divize. Jak to prožíváte?
Jistě,Lhotu sleduji, vždyť tam pořád hraje můj syn. Ale zvolili si dle mého názoru nešťastnou cestu, když vsadili na trenéra, se kterým neustále cestuje z klubu do klubu šest, sedm hráčů. A co vím, finančně by divizi asi nezvládli.

Jak se vám spolupracuje s vedením klubu a s dorostem, kde jsou potencionální hráči pro A mužstvo? Není škoda, že zde není B tým, jako juniorka? Neuvažujete proto o spolupráci s nějakým klubem z nižší soutěže, kde by se právě dorostenci mohli připravovat na vstup do áčka?
Co se týče vedení, tak již jsem říkal, že Pavel Domecký s Tomášem Benešem jsou lidé na svých místech. To stále platí. A dorost? Trénují a do zápasů naskakují šikovní kluci. A jak už to tak u některých rodičů v českém fotbale bývá, mají snahu své syny ovlivňovat a zasahovat do záležitostí, které jim nepřísluší. Ale to není jenom v Lounech. A naznačujete správně, že by klub, jako FK SEKO Louny, béčko měl mít. V Lounech již to tak cítíme a v budoucnosti budeme muset zapracovat na ustanovení druhého týmu v patřičné soutěži.

Máte za sebou práci v brněnské Zbrojovce, ve Slavii i jinde. Co u vás rozhodlo, když vás oslovili v Lounech? Ambice a cíl klubu?
Ve Zbrojovce jsem z vlastního rozhodnutí ukončil po pětadvaceti letech práci v profesionálním klubovém fotbale. A moje pracovní výsledky nejenom v Brně, ale hlavně v Mladé Boleslavi, Slavii a Viktorii Žižkov byly odměnou za mé vynaložené úsilí. To, že jsem se pak ještě ocitl jako trenér ve středočeském krajském přeboru, je výsledkem proseb kamarádů o pomoc klubu v téměř beznadějné situaci. A pak tam byla hlavně chuť být opět s mladším synem v jednom týmu. A když byl úkol splněn, loni v létě za mnou najednou přijeli z Loun předseda Pavel Domecký a manažer Tomáš Beneš, abych jim pomohl s návratem do divize. A právě to, s jakým zápalem o lounském fotbale hovořili, rozhodlo, že jsme se domluvili.

Autor: Jaroslav Tošner