Říká se toho mnoho. Jak to tedy s odchodem vás a dalších hráčů ze Slavoje doopravdy je?
Úvodem bych rád řekl, že jsem nebyl vyhozen, ale že jsem odešel sám. Na základě toho se rozhodli odejít také Markové Paul a Břečka. Všichni tři jsme nyní hráči Nového Sedla a chceme nejen Sedlu pomoci, ale dál se fotbalem bavit.

Kdy jste došel k tomuto zásadnímu rozhodnutí?
Počátky jsou již v minulém podzimu, ale k tomu se vrátíme. Rozhodnutí padlo během koronavirové přestávky, přesněji po jejím konci, kdy jsem si uvědomil, že ne všichni hráči dávají fotbalu to, co by měli, že fotbal pro ně neznamená tolik, co pro mne. My starší hráči jsme se připravovali individuálně podle možností; když jsme se pak po dlouhé době konečně sešli, tak jsme zjistili, že řada těch mladší je absolutně nepřipravena.

Odehráli jste nějaká přátelská utkání?
Hráli jsme ve Spořicích nerozhodně 4:4, v Kadani jsme po výborném prvním poločase vedli 3:1, ale nakonec jsme odpadli a opět remizovali 3:3. Nakonec Slavoj porazil vysoko 8:2 můj Chomutov U17, který trénuji.

Vraťme se ale k dění ve Slavoji. Co se zde odehrávalo?
Přišlo to s podzimem, kdy Pavel Koutenský měl, alespoň pro mne, nejasnou funkci v klubu. Měl pod sebou dorost i áčko a trenér Libor Klíč byl v podstatě pod ním. S trenérem jsme byli domluveni, že budu něco, jako jeho asistent na hřišti. V podzimní části krajského přeboru se nám moc nedařilo a na trenéra byl vyvíjen tlak, abych kvůli věku skončil. Se mnou konkrétně o tom nikdo z vedení nemluvil. Myslím, že fyzicky jsem na tom stále dobře a mám klubu co dát. Pokud bych na to neměl, skončil bych. Chtěl jsem tedy svým odchodem uvolnit trenérovi ruce. Jeho rozhodnutí skončit následovalo po tom mém. Pokud vím, slýchával většinou jen to, co bylo špatně, ale to, co bylo dobře a povedlo se, to bylo samozřejmé.

Jak je na tom kabina? Proč už po zimě přestal hrát Honza Zimola?
O důvodech, proč skončil Zimola, by asi nejlépe řekl on sám. Jak to řekl nám, chtěl si od fotbalu odpočinout, ne že by s ním úplně skončil. Jinak kabina držela pohromadě a během zimního soustředění, na kterém jsme byli téměř všichni se ještě více utužila. Předseda Pavel Máňák zde výborně fungoval a nebyl žádný problém.

Z některých stran zaznívá, že s Klíčem odvádíte ze Žatce mladé hráče do Mostu či Chomutova.
S Liborem jsme odvedli asi sedm hráčů, ale oni by se všichni do Slavoje zase vrátili, navíc by mu pomohli. Mohli by ve svých 18 letech klidně jít rovnou do dospělého fotbalu. Mám takovou filosofii: z Vroutku do Žatece, ze Žatce do Chomutova, nebo Mostu, Pak případně do Teplic, z nich do Prahy a pak ven. Ti dobří by měli mít šanci růst v klubu, který mu může dát lepší podmínky a hraje odpovídající soutěž. Slavoj chce stavět na svých odchovancích, to je dobře, ale kluci by měli mít možnost hrát v silných klubech a pak se případně vrátit. Když bude hrát dorost okres, pak pro svůj klub, který hraje kraj pak takový hráč nebude posilou.

Věřím, že po odchodu ze Slavoje na klub nezanevřete.
Určitě nezanevřu. Neodešel jsem ve zlém, rád bych na fotbal do Žatce chodil. Nechtěl bych ho ale vidět hrát nižší soutěže. Bylo hezké, když sem jezdil Horňák se Svobodou a hrála se divize, ale buďme realisté. Když budeme hrát kraj kolem šestého místa, budeme spokojeni.

Co bude nyní po vašem odchodu?
Je mi známo, že kluky, kteří tam zůstali, tato situace zaskočila a není jim vůbec lhostejné, jak by to mohlo i v nejčernějším scénáři dopadnout. Proto udělají maximum, aby se domluvili, co bude dál. Je třeba rychle najít trenéra, protože 13. července by měla být zahájena příprava na nový ročník krajského přeboru.

Libor Klíč na otázky novinářů. Víte něco o něm?
S Liborem jsme v kontaktu. On fotbalem žije a i když říkal, že si chce dát půlroční pauzu, tak to určitě nevydrží. Pokud vím, už nějaké nabídky dostal. V Mostě odvedl velký kus práce stejně tak ve Vroutku. Ono se to rychle rozkřiklo (úsměv).

Jaroslav Tošner