„Sportovní život se v podstatě zastavil. V žádném z mužstev není pohyb; nikdo z mužstva neodchází, ani nejsou hlášeny nové tváře. Při mírném oživení v polovině prosince, kdy byl PES na čtvrtém stupni, začal klub s tréninky, vedení mužstva nasmlouvalo pět přípravných zápasů s týmy z regionu. Hráči se těšili i na tradiční silvestrovský fotbálek,“ popisuje Hykl.

Na silvestrovskou čutanou ale nedošlo, zhoršení situace opět sportovní činnost zastavilo. A tento stav pokračuje de facto do teď. „Počítali jsme se s tím, že by se mohlo začít hrát podle plánu okolo 20. února. Měl se dohrát zbytek podzimu a pokračovat jarní částí. Ale vše je jinak, amatérský sport nedostal zelenou, vyjednávání se táhla, navíc se situace okolo nákazy nelepší.“

Svaz už restart soutěží odložil na neurčito, i Vroutek proto vyčkává, jak se vše vyvine. „Není jasné, co bude. My bychom chtěli tým posílit na pozici brankáře, ta je stále nejbolavějším místem naší sestavy. Snaha klubu o angažování schopného gólmana trvá,“ tvrdí Hykl.

Někteří hráči FK Vroutek se snaží udržovat fyzickou kondici, aby v případě začátku soutěže neskočili do zápasového rytmu bez tréninku. „Určitě nejsou všichni svědomití. Takže bude problém dát dohromady jedenáctky zdravých, fyzicky schopných a připravených hráčů.“

Hykl si myslí, že nejpravděpodobnějším scénářem je zrušení celé sezony. „Po uvolnění pak bude možnost společných tréninků, přáteláků, turnajů. Všichni se budou snažit o stabilizaci, bude potřeba obnovit fyzickou kondici a technické dovednosti. Naostro se začne až na podzim. Mohl by začít dříve než obvykle. Těch variant je pochopitelně více, dalo by se uvažovat o využití antigenního testování, dohrát podzimní sezónu po určitém času na tréninky a tím ročník ukončit.“

Ve Vroutku disponují i družstvy starších a mladších žáků. Vrátí se zpátky k tréninkům v původním počtu? „Je nebezpečí, že děti zájem o fotbal ztratí, že bude problém v jejich opětovném nastartování. Podle mého názoru ale kluk, který má fotbal opravdu rád a není to pro něho jen nějaké povyražení, se těší, až ve znovu začne. Žádná pauza mu lásku k fotbalovému míči nevezme. Vzpomínám na svoje fotbalové dětství, kdy jsme s míčem trávili veškerý volný čas. Večer jsme ho měli pod postelí, každý volnější plácek mezi baráky a na louce byl pro nás hřištěm. Dokázali jsme se vyblbnout i sami nebo ve dvou. Těšili jsme se, až na sebe zase v sobotu natáhneme ty seprané dresy, které nám byly většině velké, až ucítíme tu vůni kabiny, natáhneme stulpny, vlítneme na opravdové hřiště… Pokud tohle kluci cítí, určitě se na tréninky zase rádi vrátí, o to strach nemám. Myslím, že ve Vroutku takové kluky máme. A ten, kdo z kluků za tu nucenou pauzu ztratí o fotbal zájem, tak toho nebude pro náš sport škoda, ten to v sobě nemá, z toho stejně žádný fotbalista nebude.“

Ondřej Holl