Proti Buškovicím skóroval v sobotu čtyřikrát, proto se opět stal Kanonýrem Deníku na Žatecku, v utkání 6. kola třetí třídy táhl Spartak za výhrou 6:0. "V minulé sezoně jsem dal v jednom utkání, už ani nevím proti komu to bylo, gólů pět, ale myslím, že jich můžu dát za zápas i více. Stejně jako v tom posledním utkání. V minulé sezoně jsem dal 27 branek, teď jsem o dva zápasy už přišel, tak jich dám snad alespoň dvacet," plánuje si fotbalista, jenž nastupuje nejčastěji na postu středního záložníka: "Když nás bylo málo, tak mě trenér šoupnul dopředu, ale mám dost volnou ruku, hraju hlavně ofenzivně, vracet se mi moc nechce. Kluci to na mě kopou a vychází to. Mám spoluhráče, kteří mi to umějí dát."
Dva zápasy vynechal kvůli vyndavání stehů a nastoupit neměl ani proti rezervě buškovického Baníku. "Byl jsem po drobnějším zákroku, ale chtěl jsem klukům pomoci, nedalo mi to, a tak jsem šel hrát, potřebovali jsme tři body. Škoda, že jsem nemohl nastoupit minulý týden proti Líšanům (3:2), ty byly zralé na deset gólů. Věřím, že bych se trefil. Kluci se s nimi beze mě trošku trápili, ale zvládli to."
Proti Buškovicím B ale teď stačila čtvrt hodinka a trefil se dvakrát, pak další dva góly přidal. "Vesměs to bylo po individuálních akcích, kdy jsem se dokázal uvolnit, dvakrát jsem šel sám, jednou se prokličkoval a jednou obešel i brankáře. Ale jak říkám, mohlo to být i lepší. Branky byly dost různorodé. Mohli jsme vyhrát snad 15:0, možná sedmkrát jsme šli na branku z brejku, ale co mladí kluci neproměnili… A i já mohl dát gólů více, jak jsem říkal. Fotbal jsme si zahráli, nebylo to špatné. Jen škoda těch šancí."
Zmiňované osobní statistiky sleduje, v Lubenci patří v historii mezi pět nejlepších kanonýrů. "Ten poměr zápasů a gólů nemám špatný, ale kdyby nebyl dva roky covid, tak ta bilance mohla být ještě lepší. Z aktivních hráčů je tu ještě Jaroslav Kuchár (125 gólů), ale ten je o čtyři roky starší, uklidil se na stopera do obrany, tak ten už mě honit nebude," konstatuje s úsměvem.
Je odchovancem klubu, v mládežnickém věku se přesunul do Blšan a když tam fotbal skončil, tak se stěhoval, jako většina místních hráčů, do nedalekého Vroutku. A později se vrátil do Lubence. "V dorostu jsme v Blšanech hráli divizi, v dospělých krajský přebor. Mně bylo tehdy šestnáct a do klubu přišli Horst Siegl, Josef Němec, Mario Lička a další ligisté z Prahy. Přitáhli i kluky z Německa a jednu chvíli to bylo dobré, byly i nějaké peníze, než to tam skončilo… Pak ve Vroutku byla dobrá parta, vykopali jsme to tam," vzpomíná fanoušek pražské Sparty a Liverpoolu.
Třeba že je v civilním zaměstnání řidič kamionu, tak tréninky i zápasy stíhá. "Chodím na všechny tréninky i zápasy, fotbal má přednost. Teď jedeme do Staňkovic, na prvního ztrácíme bod. Potřebujeme skončit do druhého místa, aby bylo na jaře o co hrát a nehráli jsme jen přáteláky o ničem, když to tak okresní fotbalový svaz nesmyslně vymyslel," komentuje Patrik Ledvina rozdělení třetí třídy do tří skupin: "Je to fakt nedomyšlené. Už dva roky po sobě jsme byli první a postoupit mohli, ale kopeme to tu jen na žízeň. Když ale vidíme model té třetí třídy, tak možná o postupu budeme uvažovat. Chceme hrát normální sezonu, ne nějaké kraviny, skupiny. Nelíbí se to nikomu, klubům se to nelíbí. Pokud nepostoupíme, tak se přihlásíme do jiného kraje. Jinak tady máme dobrou partu, jsme tu sehraní a třebaže lasa na přestup sviští furt, tak se mi nikam přestupovat nechce."
