Jak jste si užil první půlrok v pražské Spartě?
Když jsem do Sparty šel, chtěl jsem si vybudovat dobrou pozici. Jsem rád, že se mi to splnilo. I pro mě bylo překvapením, kolik šancí jsem dostal, že jsem se chytil, je pro mě splněný sen. A dou-fám, že se to do budoucna bude ještě zvedat.

Zpočátku vám pomohla do sestavy i rozsáhlá marodka. Ze všech stran na vás zněla chvála, vnímal jste to?
Ano, díky marodce jsem dostal tolik šancí a jsem rád, že jsem je chytl. Potěší mě takové zprávy, ale nevyhledávám je, když se ke mně dostanou, motivují mě.

Bavil jste se s trenérem Václavem Jílkem, z jakého důvodu vám dává šanci?
Do prvního utkání s Jabloncem mě poslal i proto, že mu Tomáš Rosický (sportovní ředitel Sparty - pozn. red.) řekl, že mi věří, ať se mě tam nebojí dát. Cítil jsem, že mě ještě potřebuje víc poznat. Vnímal jsem, že nejdu místo někoho, ale protože nás bylo méně. I tak jsem šance chtěl co nejvíce využít.

Povedené výkony vám ovšem dodaly sebevědomí…
Na plac jsem šel vždycky s tím, že nemám co ztratit, že budu hrát nahoru, pořád se nabízet. Kdybych se schovával, nic nezkazím, ale když půjdu do všeho a budu rozehrávat, třeba ztratím, alespoň se však poučím do budoucna. Snažil jsem se hrát aktivně a vyšlo to. Věřil jsem si. I když jsem předtím tři měsíce nehrál, uklidňoval jsem se, že musím být trpělivý.

Zažil jste po přesunu z Brna velký skok?
Ano, asi největší v psychice. Záleží, jak si tlak pustíte k tělu. Se vším respektem ke Zbrojovce, musel jsem si zvykat na kvalitu tréninků s ohledem na hráče Sparty a jejich úroveň. Hodně jsem se snažil věci vnímat, abych se s nimi vyrovnal a byl ještě lepší. Zpětně mě však překvapilo, jak je trenér Šustr (dlouholetý mládežnický kouč ve Zbrojovce, pozn. red.) vepředu s intenzitou a nastavením přípravy, co nás všechno naučil.

Před rokem o vás usilovala také Viktoria Plzeň. Mrzelo vás tehdy, že přestup nedopadl?
V první řadě jsem upřímně rád, že jsem ve Spartě. I když je Plzeň taky skvělý tým, beru Spartu jako nejvyšší metu, které se v Česku dá dosáhnout, byť teď třeba dominuje Slavia. Když nevyšla Plzeň, řekl jsem si, že tak to asi mělo být, nemohl jsem nic ovlivnit a šel dál. Jak se ozvala Sparta. Teď se moje krátkodobé cíle vyplnily a jsem šťastný i spokojený.

První ligu jste hrál už s Brnem, v čem je to ve Spartě jiné?
Ve Spartě děláme všechno jen pro to, aby se vyhrálo. Ve Zbrojovce před nějakými zápasy trenéři říkali, že třeba budeme rádi za bod, ale ve Spartě jdeme jen po vítězství. Psychicky je to těžší, záleží ovšem na tom, jak s tím umíte pracovat. Tým se pomalu zvedá díky tomu, že chápeme trenérovy postupy. Všechno bude ještě lepší.

Jak na vás doléhá tlak největšího klubu v zemi?
Ze začátku v Brně jsem byl hodně nervózní, ale pak jsem začal pracovat s Vítem Schle-singrem, který mi pomáhá po mentální stránce. Mám s ním jednou za dva měsíce nebo každý měsíc sezení, probíráme psychické věci. Jsem mu vděčný, protože si nemyslím, že by jinak můj posun byl tak rychlý. To není náhoda. Nebyl bych na tom jako teď, kdybych s ním nepracoval. Jednoznačně se vyrovnávám s tlakem líp.

Věříte si v zimě na boj o základní sestavu Sparty?
Konkurence vládne na každém postu, může se stát cokoli a kdykoli. Když nejsou výsledky, protočí se sestava. Pro mě je momentálně největší motivací vyhrávat, hrát co nejčastěji v základu a být součást tváře Sparty.

Co říkají lidé ve vašem brněnském okolí, že hrajete právě za pražskou Spartu?
Zatím jsem se nesetkal s tím, že by mi lidé říkali do očí něco nepříjemného nebo někdo něco vyčítal. Hecování beru ze srandy, to ke sportu patří. Taky jsem si v reprezentacích do patnácti či šestnácti let pořád dělal z Pražáků legraci, teď to mám z obou stran, kamkoli přijedu.

Před vaším přestupem jste vnímal Spartu jako úhlavního „nepřítele“?
Proti Spartě jsem byl vždy nejvíc nahecovaný. Myslím si, že tak to mají úplně všichni. Ze všech českých klubů jsem ji chtěl vždycky nejvíc porazit.

Ještě k přípravě dostal jste v prosincovém volnu náročný individuální plán?
Ano, plán je mnohem intenzivnější, než jsem kdykoli měl. Je toho vážně dost. Běhat jsem chodil v sedm ráno, protože jsem se toho snažil zvládnout za den plno. Tolik lidí jsem chtěl doma vidět a tolik věcí dělat. Zahrál jsem si pingpongový turnaj, jeli jsme za známými, chtěl jsem být s klukama… A večer bych se těžko donutil jít běhat. Takže jsem šel vždycky v sedm ráno. Nebylo to nic příjemného, nemám běhy rád, ale musel jsem to dělat.

Patříte mezi hráče, kteří si musejí přes Vánoce hlídat váhu?
Do loňských Vánoc jsem byl v pohodě, ovšem letos jsem na sobě cítil, že pokud si dám něco nezdravého, hned se to projeví. Už se pomalu měním, jsem nejspíš po tátovi. (směje se)

Tedy se bojíte vážení po svátcích?
Máme se držet v rozmezí tří kilogramů a v tom jsem. Chci jít ještě níž, ale uvidíme, jak to zvládnu.

Strávil jste vánoční svátky u pohádek, nebo po návštěvách?
Pohádky úplně rád nemám, televizi ani přes rok moc často nesleduji. Takže jsem byl s rodinou, hráli jsme hry nebo jsme seděli na gauči a jen tak si povídali. Potom jsem byl s kamarády, máme v Brně dobrou partu už několik let. Anebo jsme objížděli známé, máme za sebou nějaké návštěvy v Malé Morávce.

Bilance Ladislava Krejčího na podzim
odehrané zápasy: 13
odehrané minuty: 882
vstřelené branky: 0
asistence: 1
střely: 7
střely na branku: 3
nahrávky: 532
úspěšnost nahrávek: 84 %
žluté karty: 4
červené karty: 0
fauloval: 23 x
faulován: 23 x
vyhraných soubojů: 130
úspěšnost soubojů: 62 %