Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pamatujete? Hogen, Vrabec, Bittengel, Šimák, Čech, Němec. To byla jména, která v několika posledních letech hrála za Blšany. O nich i o nádherné atmosféře, která u chmelnic vždy byla, už si můžeme nechat jen zdát. Blšany byly dlouho klubem, jako každý jiný. Poté ovšem přišla sametová revoluce, rychlý vzestup některých podnikatelů, a tím i strmé šplhání některých fotbalových klubů vzhůru.

O Blšany se postaral František Chvalovský. Ještě dnes o něm někteří pamětníci hovoří téměř jako o nadpozemské bytosti, která vynesla fotbal v městečku do první ligy. Vzpomínáte, tenkrát jezdil do Blšan snad každý z lounského okresu, kdo jen trochu rozuměl fotbalu. Standardky kopal Vrabec, střed pole dirigoval Bittengel a o góly se staral Hogen. To bývaly akce.

První liga a euforie

Po postupu do první ligy zavládla v Blšanech euforie. V prvním roce dokonce Blšany bojovaly ve špičce ligy a jména, na která se do Blšan chodilo, také nebyla k zahození. Šimák i Gedeon byli tahouny mužstva, kteří se posléze prosadili ve slavnějších klubech, nakoukli dokonce i do reprezentace. Do vrcholného fotbalu nakoukla z Blšan i dnes světová megastar Petr Čech. Jako dnes vidím jeho fantastické zákroky proti Spartě, kterým aplaudovaly plné tribuny blšanského stánku.

Po několika letech vzestupu ale rychle přišel strmý pád. František Chvalovský byl zatčen, sponzoři z Blšan odešli a tým začal rozprodávat hráče. Nejdříve se ještě první ligu podařilo zachránit, později už následovala liga druhá. Ani ta však v Blšanech dlouho nebyla, klub nedostal licenci a spadl do ČFL. A výsledky? Děs a hrůza. Po podzimu jsou Chmelaři jasně poslední, jedenáct fotbalistů na zápas dají vždy dohromady jen horko těžko a navíc někteří, řekněme si to upřímně, na třetí nejvyšší soutěž nemají. Jediným kladem tak je alespoň chvilkový návrat Patrika Gedeona. Ani on ale nedokázal zvednout hru z podprůměru a přitáhnout diváky.

Aspoň vyhlášené pochoutky

A to je asi to nejsmutnější na celém příběhu. Když jsem byl na Blšanech naposledy (poslední podzimní zápas proti Sezimovu Ústí) bylo na tribunách pusto a prázdno. Do úvodního hvizdu se do ochozů dostavila stěží padesátka těch nejvěrnějších, na kterých už u vchodu bylo vidět, že si nepřejí nic jiného , něž aby jejich oblíbený klub nedostal zase výprask.

A co na jaře? Musíme doufat, že se situace zlepší, že klub sežene peníze, hráče a také že přijdou diváci. Bez těch to totiž nemá smysl. A na co je nalákat? Co třeba na vyhlášené steaky a klobásy, které jsou v Blšanech pořád stejné, tedy prvoligové.